Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/black%20bella3.jpg

Stále jsem nemohl uvěřit, že mi opravdu řekla ano. Nechtěl jsem si dovolit přemýšlet nad tím, proč to vlastně udělala. (Carlisle)


Carlisle

 

Lékař byl u Belly velmi rychle, ale rady si nevěděl. Nerozhodně nad ní stál a zvažoval co dál. Její srdce se znovu pomalu rozběhlo a oči se unaveně zavřely. Bylo jisté, že tohle všechno je pro její slabé tělo už příliš. Horečka zase stoupala a krvácení neustávalo.

Byla to zvláštní chvíle, ve které jsem se jako upír děsil smrti člověka. Bellin souhlas mě zavazoval a já ji nechtěl zklamat. Snad poprvé jsem byl rád za pověst, která mě jako lékaře předcházela. Nebylo na co čekat. Udělal jsem krok vpřed.

Službu konající kolega mi s naprostou samozřejmostí přenechal své místo už v okamžiku, kdy jsem mu dovolil spatřit mě u dveří. Nebyl jsem gynekolog, ale stěží by hledal lepšího chirurga. Byl si toho vědom. Kývl jsem mu na souhlas a na jeho tváři bylo znát úlevu. Rozhodl někdo jiný. Bellin převoz na operační sál byl jen dílem okamžiku. Skoro vše bylo připraveno. Na malou chvíli jsem položil své studené ruce na Bellino křehké tělo, abych jí alespoň trochu ulevil od horečky. Odměnou mi byly nepatrně zvednuté koutky jejích úst a zklidňující se dech.

Tušil jsem, že mě tlačí čas. Císařský řez byl pro mě chvilkovou záležitostí a dvě zdravé děti si převzaly sestry. Překvapila mě u nich jejich zralost a odporem nakrčený nosík. Když mi to došlo, musel jsem se usmát. Obě byly po tátovi. Nevoněl jsem jim.

Udělal jsem, co jsem mohl. Nestačlo to. V průběhu operace jsem Bellino krvácení zastavil, ale její stav nezlepšily ani další dávky krve, které dostala. Na obličeji měla kyslíkovou masku, ale její saturace stále klesala. Chladla... Nemohl jsem to udělat v nemocnici. Musel jsem ji dostat pryč. Měl jsem pocit, že se mi klepou ruce, když jsem žádal kliniku v Seattlu o její urgentní přijetí. Nabízeli mi tam pracovní uplatnění již několikrát. Doufal jsem, že mě neodmítnou. Nemýlil jsem se. Stačilo naznačit, že znovu zvážím jejich nabídku.

Za tichého údivu personálu byla paní Blacková urychleně připravena pro převoz. Nad mým požadavkem, že panu manželovi vysvětlím vše později a osobně, se nikdo nepozastavoval. Platil jsem bez Jacobova vědomí její zdravotní účty. Se zdravotním pojištěním, které měla, by si takovou péči nikdy dovolit nemohla. Nechtěl jsem Jacoba zahanbit ani ponížit. Nechtěl jsem, aby to vůbec věděl. Musel jsem to ale udělat. Edward by mi nikdy neodpustil, kdyby se jí nedostalo té nejlepší možné péče, a ani já bych si to neodpustil. Ve srovnání s ní neznamenaly peníze pro Edwarda vůbec nic.

 

Svíral mě strach a nejistota. Špatně se mi hrála role člověka. Závodil jsem s časem. Její srdce zpomalovalo každou minutou a já na ni chtěl křičet, ať to nevzdává. Šepot mi musel stačit. Oddechl jsem si úlevou, když se za námi zabouchly dveře sanitky. Neopustili jsme ještě ani areál nemocnice, když jsem přitiskl své rty k jejímu krku, abych vyhledal nejlepší místo.

Tiše vykřikla, když jsem do jejího těla poprvé zanořil své zuby a mé rty zbarvila její krev. Plánoval jsem si utřít ústa do rukávu, ale ještě než jsem si to uvědomil, své rty jsem si instinktivně olíznul. Božská mana. Až teď jsem pochopil Edwarda a to, čeho se tak strašně bál. Na myšlenku, že jsem se měl předem pořádně nakrmit, mi v tom chvatu nezbyl čas. Nebýt to Bella, možná by se stala prvním člověkem, kterého bych v touze po jeho krvi zabil. Zamrazilo mě z toho. Když jsem se od ní odtahoval, mé ruce se stále křečovitě, chtivě a zcela neovladatelně zarývaly do jejího těla.

Na oddech jsem neměl čas. Nebylo tu pro nás bezpečno. Museli jsme pryč. Když jsem za jízdy vrazil do boku sanitky, abych způsobil havárii, riskoval jsem i svou vlastní existenci. Řidiče jsem prohodil otvorem po předním skle a doufal, že z toho vyjde s minimálním zraněním. S Bellou přes rameno jsem pak i já chvatně opustil prostor vozu. Zpovzdálí jsem sledoval výbuchy kyslíkových lahví a palivové nádrže, ničivé ohňové jazyky, které tavily kovové části vozu. Nikdy jsem tolik neriskoval.

Držel jsem v náruči Bellino vyčerpané a rozřezané tělo. Její srdce už několikrát rozehnalo tepnami můj jed, ale rány se jí zacelovaly jen velmi pomalu. Děsilo mě, že stačilo tak málo, a rozhodl bych se pozdě. Pevně jsem ji tiskl k sobě a šeptal jí, že všechno bude dobré. Nedokázal jsem si představit, co bych dělal, kdybych ji měl teď ztratit. Znamenala pro mě mnoho a uvědomoval jsem si, že pro mého syna ještě víc.

 

Byli jsme na útěku, ale Bůh nám přál. Věnoval jsem mu tichou modlitbu. Milosrdný déšť zcela smýval mou pachovou stopu. Utíkal jsem na sever v bílém obleku lékaře a s Bellou na rukách. Zdržel jsem se jen v nejbližší osadě, abych pro ni ukradl teplou deku. Působila tak zranitelně a já jí chtěl dopřát alespoň zdání tepla a pohodlí. Spěchal jsem. Moc dobře jsem si uvědomoval, komu jsem dal nesmrtelnost. Přeměnil jsem manželku vůdce smečky strážců. K mému zabití by stačil jediný z nich. Unesl jsem milovanou manželku budoucího náčelníka kmene. Oddělil jsem matku od dětí.

Nebyl jsem si jist, kolik si toho bude paní Blacková pamatovat a zda mi někdy bude schopna dosvědčit, že souhlasila. K čemu mi pak bude před vlky mé čisté svědomí?

Až daleko od hranic a od území vlků jsem se odhodlal zavolat své ženě, kterou jsem svým činem obsadil do role truchlící vdovy. Poprvé jsem nechal zemřít doktora Cullena. Bylo mi to líto, ale nemohl jsem jinak. Pro Bellu mi tahle oběť nepřipadala velká. Připravoval jsem se na Esmein pláč a výčitky, ale dostalo se mi jen slov díků. Moje žena skoro vzlykala štěstím. Těšila se na svou novou dceru a nad náročným obdobím její novorozenosti jen mávla rukou jako nad něčím naprosto bezvýznamným. Chápala, že je nutno řádně pohřbít lidského doktora Cullena a předvést světu svůj žal. Miloval jsem svou ženu a v tu chvíli ještě víc.

Vzpomínal jsem, že Esme vždycky tvrdila, že měla Bella Edwarda ráda, že jí nikdy nebyl lhostejný. Teď jsem doufal, že se má žena nemýlila a Bella si ho bude pamatovat. Díval jsem se do její tváře a znovu ji sevřel pevněji. Srdce jí slabě, ale pravidelně bilo a její tělo hojil můj jed. Byla mou milovanou dcerou a já se jí už nehodlal vzdát. Byla členem mé rodiny. Políbil jsem ji na chladnoucí čelo a ona se k mému překvapení usmála.

Nebyl jsem ještě tak daleko, když ke mně dolehlo bolestné a zoufalé vytí vlků. Trhlo to se mnou. Ještě to neměli vědět. Doufal jsem, že získám větší náskok. Rychle jsem zničil kartu v mobilu. Tak, čistě pro jistotu. Co kdyby Jacoba napadlo mi zavolat. Pevněji jsem uchopil Bellu a ještě přidal na rychlosti. Stále jsem nemohl uvěřit, že mi opravdu řekla ano, a já si nechtěl dovolit přemýšlet nad tím, proč to vlastně udělala.

Ulevilo se mi, když jsem zjistil, že nás opravdu nikdo nesleduje. Tehdy jsem ale nevěděl, že smečku od prohledávání lesa odradila právě moje skvělá žena. Donutila Sama, který mě přišel hledat do našeho domu a podezříval mě, že mám Bellu, aby ji doprovodil na místo havárie. Předvedla jim tam pak úplné zhroucení a tak srdceryvný nářek, že se ji pokusil utěšit i Sam osobně. Navzdory její podstatě v ní v tu chvíli spatřil jen nešťastnou ženu. Neudělala jedinou chybičku. Nedala vlkům ani stín naděje, že bych mohl z hořícího auta vyváznout. Chvěla se, i když mi to celé později jen vyprávěla. Oči měla rozšířené hrůzou a křečovitě svírala mou ruku. Nechtěl jsem přemýšlet nad tím, jak moc to musela hrát a na co stačila obyčejná představivost. I já jsem si zpětně uvědomoval, jak moc jsem riskoval. Stačilo, abych byl jen o trochu pomalejší, nebo se něco pokazilo, a naše hra na truchlící vdovu by byla skutečností. Udělal bych to ale znovu.

 

Když jsem se konečně dostal do domu na severu, zbývaly do Bellina probuzení sotva hodiny. Nepřekvapilo mě, že nás Alice viděla a všichni nás vítali.

Až na Edwarda. Ten byl neznámo kde.

Podíval jsem se Alici do očí a ona je sklopila k zemi. Žil, to bylo jediné, co viděla. Bezcílně se toulal sám v liduprázdných pustinách.

 

 


 

Omlouvám se. Dnes jen vyprávění. Příště se trochu polepším.



předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

14)  Dommy1 (30.05.2015 22:12)

kala

13)  kala (30.05.2015 12:33)

Slíbila jsem, že kapitolky budou častěji. ;) Takže další shluk písmenek bude ... zítra, ale možná ještě dnes ...

Ještě jednou děkuji za vaše komentíky.

12)  betuška (25.05.2015 12:24)

nemyslela som,že je to krátke, ale skvelé

11)  BabčaS (25.05.2015 11:57)

Marcelle

10)  Marcelle (25.05.2015 08:56)

Hezkýýýýýýýý Myslím, že to bude velmi silný příběh, díky.

kala

9)  kala (24.05.2015 22:11)

Děkuju

Wuzinka Děkuju. Neboj. Strážkyni dopíšu. Když nám budou hvězdy příznivě nakloněny, tak bude další kapitola příští týden ;) Ale nechci slibovat.

Bětuška Děkuju. Je to krátké, já vím.

Deni. Děkuju

Janebka Děkuju. Chtěla jsem reagovat na tvé PS, ale nemůžu, prozradila bych toho příliš. Snad jen, že neplánuji smutný konec.

GinaB Děkuji, že jsi zabloudila. Jsem ráda, že se ti povídka líbí.

Seb Děkuju

Ambra Děkuju Zamotám to jenom trošku Děkuju

Fanny Neboj, nebude žádná katastrofa, která by nešla napravit. ;) Děkuju.

Ještě jednou děkuji vám všem

Fanny

8)  Fanny (24.05.2015 18:03)

Jsem naprosto napnutá, co se může stát dál. Napadá mě hned několik variant, jedna katastrofičtější než druhá...
Tak originální a přece se to tak troch udrží kánonu. Skvělé.

ambra

7)  ambra (24.05.2015 11:43)

Strašně miluju Carlislea, u kterého se projevuje, z jaké doby pochází . Jinak jsem skoro nedýchala. Jsem moc zvědavá, jak to dál zamotáš ;) . Děkuju

6)  Seb (24.05.2015 08:08)

Děkuju za krásné vyprávění

GinaB

5)  GinaB (23.05.2015 22:39)

"Zabloudila" jsem úplně náhodou a přečetla oba díly najednou. Vypadá to na hodně zajímavou povídku. Moc se těším na pokračování.

Janebka

4)  Janebka (23.05.2015 20:26)

Mylá kalo, jsem velmi zvědavá, jak tohle dopadne. Moc doufám, že Jacob i ostatní vlci pochopí, že vlastně nebyla jiná možnost, jak zachovat Bellu při životě. Těším se na pokračování.
Děkuji!!!

P.S. Edwarda asi klepne až to zjistí.

3)  Deni (23.05.2015 19:57)

Wow. Práve si mi tým "vyprávaním" vyrazila dych.

2)  betuška (23.05.2015 19:38)

možná "jen vyprávění", ale aké!!! prečítané na jeden dych!

wuzinka

1)  wuzinka (23.05.2015 16:05)

zajimava povidka. Libi se mi a tesim se na dalsi dily.

Jen doufam ze dopises i strazkyni, prosim

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek