Sekce

Galerie

/gallery/Ber%20nebo%20nech%20být%20II_1final.jpg

Výtahové faux pas a průšvih na recepci. Dneska mi to psalo nějak samo, tak to rovnou přidávám... :)

p.s. Někteří čekáte hlavně na to jedno a toho se ještě pár kapitol nedočkáte :-P

3.

 

Tohle je fakt to nejblbější ráno v mým životě. Bylo mi blbě strachy, že si to Cullen na poslední chvíli třeba rozmyslí a bude mě nutit zůstat v tomhle šíleným svazku manželským. Udělalo se mi tak slabo, že jsem si musela sednout na zem. Zem byla fajn. Bylo fajn cítit ten měkej koberec pod zadkem a vědět, že nemám kam omdlít. Sáhla jsem po tom stupidním papíru, kterej nejspíš dokazoval další chybu v mým úžasným životě. Pročítala jsem dokola údaje a hledala něco, co by mě upozornilo na to, že je to třeba fórek staženej z netu. Jenže to vypadalo tak opravdově!

Uvědomila jsem si, že na mě Cullen zírá od koupelnových dveří, takže jsem vstala a odložila papír na postel. Přitom jsem ho po očku zkoumala.

Stačily mi čtyři sekundy, abych ho mohla zhodnotit, a přitom na něj nezírat. Dělala jsem, jako že si nutně musím zkontrolovat, co mám v kapsách a strkala do nich různý kraviny – kapesník, lesk na rty a tak. V duchu jsem nad sebou zakoulela očima: lesk na rty?! Bože, kvůli komu asi. Ještě si navlíct svetřík, zapnout kabelku...

„Můžem?“ zeptala jsem se a šla ke dveřím. Radši jsem šla první, protože ty čtyři sekundy zanechaly v mý hlavě takový následky, za který jsem se docela styděla.

Když totiž vyšel z koupelny vyvoněnej, s nádherným rozcuchem na hlavě (z konečků vlasů mu sem tam kapalo, asi si je jen protřel ručníkem) a oblečenej (!!!), došlo mi, že je to docela kus. Na tvářích tak jednodenní strniště, jeden bod. Pěkná figura, jeden bod. Sexy zadek, tři body. A oči… Hm. Ty byly aspoň za pět bodů, i s tím úžasným obličejem. Nebejt tý jeho stařecký mluvy, typovala bych ho tak na nějakýho modela.

Sakra, na co myslim!

Ožral se a možná i mě: mínus pět bodů. Spal se mnou v jedný posteli: mínus deset bodů. Vzal si mě, a jako předpokládám, že to byl jeho nápad: mínus deset tisíc šest set dvacet pět bodů!!!

Ušklíbla jsem se. Teď máš teda co dělat, abys to skóre aspoň přiblížil nule, blbečku!

I když, jestli dokáže popohnat ten rozvod, dostane těch deset tisíc bodů k dobru.

„Počkej, prosím. Ještě tu někde bude klíč… Aha. Tady,“ vytáhl ze zadní kapsy džín hotelovou kartu, aby ji zas zandal zpátky. Zakoulela jsem očima, tentokrát dost okatě.

Nesnášim výtahy. Stáli jsme vedle sebe v pidi prostoru a snažili se každý koukat jinam – já civěla na digitální ukazatel, kterým patrem zrovna projíždíme, a došlo mi, že na takovejhle hotel bych fakt neměla. Leda možná kdybych ho zatáhla kreditkou, ale to by byla pěkná blbost. Doufala jsem, že to platil Cullen, ale vůbec mi ho nebylo líto. Co mi ale bylo líto, byla snídaně, která na mě nahoře v pokoji čekala a stydla. Dala bych cokoli za teplý sladký kafe. Jenže před chvílí jsem na to neměla ani pomyšlení a teď už bylo pozdě. Sáhla jsem do kabelky, do které se vešla tak akorát peněženka a mobil, kterej jsem teda nechala na pokoji, když je vybitej. Chtěla jsem omrknout, kolik mám drobnejch, abych si někde dole  v automatu mohla koupit aspoň hnusný instantní kafe… Jenže když jsem otevřela peněženku, bylo tam jen deset centů! A to jakože bylo všechno! Měla jsem pocit, že jsem měla spoustu drobnejch… Jenže jestli jsem včera kromě chlastání taky hrála nějakej debilní automat… Zavrčela jsem. No co. Na recepci si rozměnim papírovky.

Jeli jsme dolů ukrutně pomalu.

Tím horší pak bylo to, že krom dveří byly všude zrcadla. Co je to sakra za nápady?! Cizí lidi jsou pak nucený koukat na sebe a jiný cizí lidi několikrát a navíc ze všech stran!

Cullen se začal s nepřítomným výrazem zabodnutým do podlahy hrabat v kapsách kalhot a taky v saku. Potlačila jsem další zakoulení očima, v tom manšestrovým saku prostě vypadal tak hrozně staře – jak nějakej učitel na vysoký.

Nu což, využila jsem tý jeho nepozornosti, abych prozkoumala, jestli ty zrcadla ukazují odraz správně...

Hm.

Mám pocit, že to zrcadlo napravo trochu zmenšuje. To pak ta jeho prdelka vypadá o dost menší než v tom zrcadle za náma...

Ježiš vzpamatuj se! Tenhle blb nestojí ani za ten pohled na zadek! I když...

Došlo mi, že je Cullen nějakej ztuhlej. Koukla jsem zas do toho zmenšujícího zrcadla a uvědomila si, že zírá na mě s totálně překvapeným výrazem. Viděl mě snad, jak na něj civím? Nebo to on civěl na mě?! Bleskurychle mě sjel pohledem od shora až dolů a pak se s lehkým odkašláním zadíval na panel s čudlíkama. Co snad, nestojím mu za pohled?!

Kurňa. Kdyby koukal do toho normálního zrcadla, nevypadaly by moje prsa jako něco, co zbyde na hlavě po ráně tyčí... Jenže on musel zírat zrovna do toho zmenšovacího!

Popošla jsem o kousíček, aby snad svůj pohled nemusel opakovat, ale to už jsme zastavili a dveře se otevřely.

 

**

 

Nebyl jsem si jistý, jestli její zkoumavý a zamyšlený pohled patřil mému pozadí, nebo něčemu jinému, na co právě myslela. Jenže když pak nepatrně naklonila hlavu a přivřela oči, napadlo mě, že je to pravděpodobně ta první možnost. Konsternovaně jsem pozoroval její výraz – dívá se na mě tak... A přitom mě očividně nesnáší.

Náhle zvedla svůj pohled a já zaostřil na ten svůj odražený v zrcadle.

Zatraceně, myslí si snad, že zírám já na ni?

Instinktivně, aniž bych si to vědomě přál, jsem ji sjel pohledem od hlavy až k patě – samozřejmě v zrcadle, ve kterém se zdála být drobnější, než ve skutečnosti. Byla docela hezká...

Bože, na co to myslím!

Trochu jsem si odkašlal, ale nevěděl jsem, co říct, tak jsem raději začal hypnotizovat ovládací panel výtahu a modlil se, abychom už byli dole.

Byl jsem vyslyšen, zastavili jsme a vyšli ven do haly s recepcí.

Cítil jsem, jak se mi lehce zpotily dlaně. Takový typ hotelu musel být velmi drahý a bylo mi jasné, že by na něj padly moje úspory tak za týden. Cítil jsem, jak Isabella znejistěla. Už podle jejího vystupování jsem mohl soudit, že s takovým luxusem nepřijde jen tak do styku.

Šla za mnou, téměř mi šlapala na paty a rozhlížela se po nádherné, mramorem vyložené hale. Všude olivrejovaný personál, tichý šum hovorů lidí oblečených minimálně v obleku nebo do kostýmků... Narovnal jsem se, chtěl jsem působit sebejistě.

Recepční měla zrovna nějakého japonského klienta – mluvila s ním naprosto plynně japonsky, pak se jemně uklonila a rozloučili se. Přede mnou stál ještě nějaký Francouz, se kterým jí taky naprosto nedělalo problémy mluvit. Místo úklon se teď chovala evropsky, což muž očividně vítal. Rozhlédl jsem se, jestli nebude volná jiná přepážka, ale všude bylo rušno, a tak jsem čekal, až vyřídí Francouze a ujme se nás.

Muž se spokojeným výrazem odešel a já doufal, že odejdeme stejně spokojení i my.

„Dobrý den,“ pozdravil jsem s lehkým úsměvem recepční a ona se zatvářila uvolněně a naprosto americky. Jako chameleon, podivil jsem se v duchu.

„Co pro vás můžu udělat?“ široce se usmála a naklonila se dopředu.

„Potřebovali bychom poradit s jednou, hm, delikátní záležitostí.“ Přemýšlel jsem, jak začít, abych nás úplně neztrapnil, když se do toho vložila Isabella.

„Dobrej,“ kývla hlavou a chytila se oběma rukama vysokého mramorového pultu. „Chcem najít kapli, kde nás údajně oddali, aby nás tam zas mohli rozvíst,“ řekla a natáhla se po bonbónech v misce po její pravici. Zastavila ruku kousek nad nimi a zamračeně se zeptala: „Tohle je zadarmo, že jo? Myslim, pro hosty.“

Žena za pultem rozpačitě přikývla a Isabella si nevzala jen jeden, ale rovnou plnou hrst bonbónů. Strčila si je do zadní kapsy džín a pak si vzala ještě jeden, který rozbalila a dala si ho do pusy.

„No tak to vyndej, Cullene,“ pohodila ke mně hlavou a já měl pocit, že se snad propadnu.

„Mohla bys prosím počkat támhle v křesle? Se slečnou to vyřídím,“ snažil jsem se ji přesvědčit, ale zamračila se ještě víc.

„To uwčitě. Nenechám si ujít tenhue uozhouow,“ huhlala s bonbónem v puse a vyčkávavě se na mě zadívala.

Recepční nás střídavě pozorovala a potlačila úsměv, který nebyl zrovna profesionální.

Nejspíš jí došlo, co se včera stalo.

„Pokud máte s sebou kopii oddacího listu, najdu vám veškeré informace,“ opanovala svůj výraz a zdálo se, že raději bude komunikovat se mnou.

Rozložil jsem před ní dokument na pult a ona si jej vzala.

„Ovšem,“ řekla s úsměvem a začala něco zadávat do počítače. Měl jsem dojem, že její „ovšem“ vyplývá ze jména, které bylo na listě. Naklonil jsem se blíž.

„Slečno, nebyla jste tu náhodou v tu dobu, kdy jsme se zde ubytovali?“ řekl jsem tlumeným hlasem. Zvedla oči od monitoru a přikývla. Pozorovala mě se směsí pobavení, zdvořilého zájmu a ještě snad... chtíče? To se mi asi jen zdálo.

„Mohla byste mi prosím říct, jak to probíhalo? Myslím náš příchod. Jaksi totiž...“ Cítil jsem, jak rudnu rozpaky.

Vedle mě se ozvalo chroupání, jak Isabella rozkousala bonbon, načež si do pusy strčila další. Recepční se po ní krátce ohlédla, já si koutkem oka všiml, že jí Isabella visí na rtech v očekávání odpovědi.

„Jistě. Nebojte se, to se tu stává docela často. Tedy... Přijeli jste taxi okolo půl čtvrté ráno ve značně, no...“ zarazila se a zrudla.

„Opilí, to tušíme,“ dodal jsem tiše a ona jen rychle přikývla.

„Ubytovali jste se na jméno „Cullenovi“ a platili jste předem -“

„Promiňte,“ zamračil jsem se a teď už se mi ruce opravdu vydatně potily. „Řekla jste předem? To je vůbec možné?“

„Samozřejmě. Někteří hosté platí výlučně tímto způsobem.“

„A kdo teda platil?“ vyhrkla Isabella s vyděšeným výrazem ve tváři.

„Pan Cullen. Kreditní kartou,“ dodala na vysvětlenou a pokračovala. „Přáli jste si ještě snídani pro novomanžele. Máte novomanželské apartmá, takže můžete využít i střešního bazénu v šestadvacátém patře, který je vyhřívaný, dále -“

Isabella se viditelně uvolnila, mně se naopak přitížilo. Kreditní kartou na moje jméno. Platba předem. Chytil jsem se pevněji pultu.

„Slečno,“ přerušil jsem recepční v monologu, „přejeme si odhlásit. Tohle všechno je jedno velké nedorozumění a my teď musíme řešit... Následky.“

„Opravdu si přejete odhlásit?“ zeptala se překvapeně. To. Snad. Ne...

„Tedy, na jak dlouho jsem nám předplatil ubytování?“ zeptal jsem se tiše. Nějak jsem postrádal sílu pro hlasitější hovor.

Rychle něco naťukala do počítače a pomalu odpověděla.

„Osm nocí se snídaní, kanál Plus, jednou tantrickou masáž pro oba,“ Isabella zase zkousla bonbón, až to křuplo a pak sykla a zakryla si pusu, oči vykulené. Recepční se odmlčela a rychle se podívala na Isabellu a na mě. „Ehm, to je vše.“ Narovnala se.

Měl jsem co dělat, aby mramor pod mými prsty zůstal vcelku. Co si namlouvám, nemám žádnou nadpozemskou sílu, takže mě už prsty celkem brněly námahou.

Prudce jsem se nadechl a pomalu vydechoval, abych se uklidnil. Žena mě trpělivě pozorovala.

„Jistě,“ řekl jsem přiškrceně. „Přál bych si tedy celou tuto... Transakci zrušit. Potřebujeme dnes zajistit rozvod,“ téměř jsem to slovo zašeptal, „a pokud možno ještě dnes odjet.“

„Obávám se, že to není možné. Tedy, odhlásit se můžete, nisméně vám nemůžu zajistit vrácení zbylé částky, pane Cullene,“ řekla trpělivě recepční a vrtěla hlavou.

„Aha,“ dodal jsem vědoucně a Isabella do mě šťouchla loktem, aby mě probrala. Promnul jsem si čelo. Nejspíš budu muset zavolat otci dřív, než by mi bylo milé.

„Tak mi tedy aspoň prosím najděte tu oddací síň.“

Něco chvíli zas ťukala do klávesnice, vyjela z tiskárny několik papírů a podala mi je.

„Zde je mapka k obřadní síni, na podmínky rozvodu se zeptejte přímo tam. Tady máte ještě nějaké informace k ubytování. Mohu vám ještě nějak pomoci?“

„Jo. Objednejte mi odvoz přímo do blázince,“ procedila Isabella skrz zuby a recepční se rozpačitě usmála.

„Děkuji vám za pomoc, slečno.“ Zhlédl jsem rychle papíry o ubytování, kde byl kromě rozpisu plateb i služby hotelu v ceně a dole bylo ručně připsáno telefonní číslo na taxi, co nás dovezlo. Zvedl jsem vděčný pohled k recepční.

„Opravdu moc děkuji,“ kývl jsem hlavou.

„Nemáte zač. Pěkný den,“ přikývla a my se vzdálili.

 

**

 

Žaludek se mi kroutil hlady, ale já neměla nic krom těch hnusnejch citrónovejch bonbónů z recepce, tak jsem chroupala jeden za druhým, zatímco Cullen vyřizoval náš malý problém s recepční. Byl neuvěřitelnej. Naštěstí věnoval pozornost hlavně jí a ona jemu – přišlo mi, že je z něj naprosto omámená! Trpce jsem si ale musela přiznat, že ta jeho mluva se dokázala přizpůsobit situaci. Kdybych mluvila já, o což jsem se jednou pokusila, nikam bysme se nedostali ani za tejden.

Poslouchala jsem, jak mluví, a byla jsem nadmíru šťastná, že mi nedokáže vidět do hlavy. Zatím jsem totiž v duchu bojovala sama se sebou. Jedna půlka byla ohromená jeho jednáním a navíc zjištěním, že má docela příjemný hlas... Jo, docela dost příjemný. Druhá moje část na tu první ječela, ať se hodlá zklidnit. Navenek jsem sympatizovala s tou druhou částí, jen jsem trnula, aby si ničeho nevšiml.

Když s námi recepční domluvila, popošel Cullen stranou a pročítal papíry. Vyškubla jsem mu mapku z ruky a zakoukala se do ní. Tohle umím, tady je tenhle hotel... Páni, pětihvězdičkovej! No... Tady je hned hlavní, a v pravo mrňavej kroužek propiskou – to bude ta obřadní síň. Podle měřítka to mohly být tak tři kiláky odsud. A to jsme jako dojeli taxíkem? I když, jestli byl Cullen v dost děsným stavu, asi by to neušel.

Zašustil papír, jak si Cullen strčil další dokumenty do saka. Prohrábl si vlasy a trochu se ke mně naklonil.

„Poslyš, normálně bych se na něco takového neptal, ale máš nějakou hotovost?“

Nakrklo mě to.

„Do toho ti nic není!“ odsekla jsem a dál studovala mapku, museli jsme projít spleť uliček.

Povzdychl si.

„Možná ti přijdu jako nějaký boháč, ale to opravdu nejsem. Podle účtu za hotel mi na kartě zbývá tak dvacet dolarů a myslím, že za rozvod se něco platí. Taky se nějak potřebujeme dostat do té síně...“

Zafuněla jsem. Co jsem si to vzala za socku? Sáhla jsem do kabelky pro peněženku a koukla do přihrádky na bankovky, pár jich tam bylo.

Vyndala jsem štůsek porůznu přeložených bankovek a začala je počítat. No, žádná sláva. Podala jsem mu část, aby mi to pomohl spočítat a on mě pozoroval dost vyjeveně.

„Co je zase?“

„Takhle normálně zacházíš s penězi?“ Pokynul balíčkem ke mně. Pokrčila jsem rameny.

„Jo. O co jde?“

Zavrtěl pomalu hlavou a začal bankovky uhlazovat a počítat.

„Ty toho naděláš, jsou to stejně všechno chlapský nazelenalý hlavy. A Franklina nebo Granta u mě fakt nenajdeš, takže proč bych je měla zrovna žehlit?“ Nechápu, proč mám před ním potřebu se ospravedlňovat. Grrr.

No, měla jsem nějak rychle dopočítáno.

„V papírovkách mám dvacet tři doláčů. Co ty?“

„Dvanáct dolarů.“ Podával mi je zpátky.

„Cože?! Takovej pakl jsem ti dala… Aha, to jsou jen nějaký malý…“ Prolistovávala jsem jedno- a dvoudolarovky.

„No tak to toho moc nemáme, teda. Na vosum dní nebo kolik, když navíc máme jenom snídaně…“ zarazila jsem se a málem jsem si ukousla jazyk. Cullen se díval trochu zaskočeně.

„Nebo méně. Pokud vše stihneme dneska. Raději bychom ale měli jít pěšky, co myslíš?“

„Pf, já mám na rozdíl od někoho nohy k tomu, aby mě nosily.“ Zastrčila jsem peníze zpátky do kabelky i s peněženkou a rázovala si to ven z hotelu. Cullen mi byl v patách.

 


 

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

19)  Elanoreth (29.01.2012 17:08)

Haló, Miamam, někam Ti zmizela 2. kapitola téhle skvělé série. Prosím, vrať nám ji - vím, že nejsem jediná, kdo ji postrádá !!!!
:( :( :( :( :(

18)  Sabienna (21.01.2012 19:57)

Konec! Nemůžu Bella mě prostě dostává, ona je taková příšerná buranka Mě je Edwarda fakt líto, ten si s ní ještě užije Ale je uplně fantastický, jak to mezi nima tak ohromně jiskří i přestože jsou jak voda a oheň Boží! Těším se na další díly a na další návaly smíchu!

miamam

17)  miamam (19.01.2012 17:51)

Jé, ambři, já děkuju tobě za tak pozitivní koment...

ambra

16)  ambra (19.01.2012 00:20)

Sčítání a odečítání bodů Teď máš teda co dělat, abys to skóre aspoň přiblížil nule, blbečku!
Co jsem si to vzala za socku?
A všechny ty narážky na předlohu: drcení mramoru prsty, nevidění do hlavy...
Edward není boháč! Konečně!
miamam, tohle je naprostá pecka . To okukování ve výtahu (zmenšovací zrcadlo, uááááá ), všechny jejich myšlenky, dokonale podaný rozhovor s recepční - jsem nadšená a totálně uchechtaná. Osm dní? Tantrická masáž? Pomoc! Děkuju!

kytka

15)  kytka (18.01.2012 22:32)

No, co na to říst? Jsou prostě k sežrání.

14)  hela (18.01.2012 14:03)

fakt jsem se pobavila a ještě mi to zvedlo náladu od zubařky
jenom se mi nějak vyjadřování Belly nelíbí, nesedne mi dto k ní ale jet to super, honem další:) :) :) :) :) :) :) :)

mima19974

13)  mima19974 (18.01.2012 13:34)

Dokonalé!!:) :) ;) ;) B) :D :D *fworks* Rýchlo Ďalšiu!!!!

Lucinka

12)  Lucinka (18.01.2012 09:56)

paráda jako vždy :D

Lenka326

11)  Lenka326 (18.01.2012 07:28)

To je čím dál tím lepší!!! Oni jsou jak oheň a voda nebo noc a den... Přitom je to k sobě pořád podvědomě přitahuje. Opravdu se nemůžu dočkat toho, cos na ně vymyslela. Jakoby nestačila ta svatba, jsou bez peněz, kdoví, jak to bude s rozvodem, pak s kondomem.... ajajaj.
Skvěle se bavím.

miamam

10)  miamam (18.01.2012 07:23)

Děkuju za komentový doping, holky!

Paja

9)  Paja (17.01.2012 22:20)

Odlišnější povahy abys pohledal Bella je prostě holka z "vidlákova" a Edward vzdělanej pedant. Proč mám takový dojem, že je v tom kostele jen tak nerozvedou :D a tu tří kilometrovou cestu si určitě taky "užijou" :D :D
Už se moooc těším na další nášup, mňamózní kapitola, děkuju

Alrobell

8)  Alrobell (17.01.2012 20:21)

Ehm... no já dělám na recepci a mohu říci, že jsem se s pár stupidními dotazy už setkala - Prosím Vás můžete mi vysvětlit proč venku prší, když včera na nově říkali, že bude krásně? - ale je pravda, že se mi ještě nikdo neožral tak, že se vzal... možná je dobře, že to jde snad jen ve Vegas, víte kolik by bylo svatebních opicí? troufnu si říct, že bych možná byla vdaná taky..

Kapitola super, nasmála jsem se a Bella a ty bonbony na recepci... klasika... to je zadarmo pro hosty? a už si pěchují kapsy...

PS. Netrpělivě budu vyhlížet slovo KONDOM v dalších kapitolách...:D

Marvi

7)  Marvi (17.01.2012 19:17)

Bombovní kapitolka, myslím že si ještě oba dva užijí :D :D :D

THe

6)  THe (17.01.2012 18:24)

Skvělá kapitola!

Marcelle

5)  Marcelle (17.01.2012 18:03)

Nosska

4)  Nosska (17.01.2012 17:59)

To dvojka
Jsem zvědavá, jaký podmínky na ně čekaj v kapli
No, ale nenápadně nám to mezi nima jiskří, doufám, že jsem to teď nezakřilkla

Dennniii

3)  Dennniii (17.01.2012 17:04)

Mega superní kapitolka!!!!!!!!!!
Tak to byla zase jízda. Tihle dva jsou prostě dokonalý. Ta jízda výtahem, byla perfektní.:D
Zmenšovací zrcadlo!
A Bella na recepci ještě lepší.
No jo protiklady se holt přitahujou.
To je teda luxusní dovolená. Pětihvězdičkovej hotel, masáž, bazén, snídaně...doufám, že ho náležitě využijou když už to maj zaplacený předem.
Moc se těším na další kapitolu, hlavně co se dozvědí v oddací kapli.
Doufám, že se dozvíme co tomu všechno předcházelo a jak se vůbec potkali.

Twilly

2)  Twilly (17.01.2012 14:11)

Emčo, co věta to perla! A pohled Edwarda na Bellu... uáááá, dokonalej.. ani ten kondom mi nechybí... zatím! Ale začínám tušit, že když na něj konečně příjde řeč, tak se rovnou pos* smíchy... no jo, no

Nádhernej suchar a ještě luxusnější buranka

monikola

1)  monikola (17.01.2012 14:02)

Měl jsem co dělat, aby mramor pod mými prsty zůstal vcelku. Co si namlouvám, nemám žádnou nadpozemskou sílu, takže mě už prsty celkem brněly námahou.

oni sú na zožranie...obaja

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Bree