Sekce

Galerie

/gallery/Ber%20nebo%20nech%20být%20II_1final.jpg

Bella umí mluvit slušně a Edward umí nadávat? He? :)

12.

 

 

Většinu dne jsem courala z jednoho baru k druhýmu. K čemu že jsem si brala takovej vohoz? Nakonec jsem stejně nestála o žádnou společnost. Byla jsem jak mucholapka – pořád se mě snažil někdo dobývat, sbalit, případně rovnou pozvat na dýchánek na záchodky, jenže všechny ty týpky jsem po pár minutách odmítla.

Takže jsem se vyrazila bavit a zapomenout na Cullena, jenže kdykoli se o mě někdo začal zajímat, svrběl mě levej prsteníček.

Stála jsem na ulici a rozhlížela se, kam zapadnu. Nebylo by prostě dobrý kino? Dvě hodiny čučet na nějakej film, nechat se rozptýlit... Nakonec jsem si ten nápad schválila. Kousek jsem se prošla ulicí, která s postupujícím odpolednem byla čím dál přeplněnější lidmi, kteří se šli taky pobavit.

V multikině dávali touhle dobou rovnou šest filmů. Dvě komedie. Díky bohu!

Koupila jsem si velkej sýrovej popcorn, protože žaludek od rána neměl co dělat a nechtěla jsem, aby vyřvával sonáty na celej sál. Protože jestli ta komedie bude trapná, nikdo se smát nebude a pak by se lidi smáli jen mně.

Ještě jsem si skočila na záchod, takže když jsem přišla do sálu, byla už tma, promítali zatím reklamy. Sebevědomě jsem vykročila na schody, pár lidí se otočilo, jak mi klapaly boty. Proboha, v jakým kině maj na podlaze ještě lino?! V tomhletom, očividně. Potlačila jsem zakoulení očima a hledala, kde jsou tu značený řady.

E, F, G, H... Konečně. Začala jsem se prodírat řadou, která kvůli tomu, že byla spíš výš než střed, byla už zkraje obsazená. Lidi s otráveným výrazem vstávali, abych mohla projít, a já jim vždycky tiše poděkovala. Slušná holka, to jsem já! Tak kde to... Sedm, osm, devět, deset... Na jedenáctce seděl nějakej tlustej trouba, namáčel si nachos do omáčky a trochu ji na sebe nakydal. Jenže zíral na reklamy a vůbec ničeho si nevšímal. Odkašlala jsem si.

„Tohle je moje místo.“ Tlusťoch zvedl hlavu a zazubil se.

„Ne, to není.“ Přestal si mě všímat. Dělá si srandu?

„Tak schválně. Ukažte mi lístek,“ prskla jsem nakvašeně.

„Slečno. Já si své místo zkontroloval. Navíc mám zamazaný ruce. Ukažte svůj lístek,“ odpověděl týpek celkem klidně.

„Sedněte si! Nevidim!“ Ozvalo se nade mnou.

„Sednu si ráda, když tady pan všechno-sežeru zvedne zadek a uvolní moje místo,“ zavrčela jsem, zatímco jsem jednou rukou lovila v kabelce lístek. Spousta papírovejch kapesníků, prachy... Ach jo... Hledání trvalo dýl, než bych si přála.

„No tak slečno!“ ozvalo se odjinud, taky trochu někde shora.

„Jo! Moment!“ Konečně jsem ho měla na dosah. Byl úplně vespod, pod deo sprejem, zrcátkem a dalšíma krámama.

Soustředila jsem se na lístek, že jsem jaksi zapomněla ovládat motoriku své levé ruky. Velká krabice popcornu mi pak vyklouzla z ruky (proč nemá nějaký ucho, aby se dala držet normálně?!?) a všechen popcorn zasněžil lidi přede mnou. Tlusťocha nejvíc.

„Pardon. Omlouvám se!“ Prohodila jsem k vrčícím lidem, co ze sebe se znechucením smetávali můj oběd. „Tady je! Vidíte?! Há jedenáct!“ Mávala jsem lístkem před obličejem tlusťocha, který hypnotizoval svoji omáčku na nachos. Popcorn se v ní zvolna potápěl.

Zvedl ke mně hlavu, s kamenným výrazem se pak podíval na můj lístek, který měl přímo před nosem.

„Abeceda se probírá v první třídě. Teď už laskavě uhněte, pokud mě kromě zasypání vaším jídlem nehodláte třeba ještě pozvracet,“ řekl ledově.

Rychle jsem se podívala na lístek a nadechovala se, že se mu zároveň omluvím za popcorn a pak ho rovnou pošlu do prdele, protože sedí, kde nemá... Jenže on měl pravdu.

Vzduch ze mě prakticky vysyčel.

Í jedenáct. O řadu dál.

Reklamy skončily, začaly trailery.

„Tak sakra uhni někam, náno!“ Zavolal někdo z následující řady a další lidi začali vrčet a nadávat. Cítila jsem, jak rudnu.

Prošla jsem zas do uličky, rozhodnutá, že tady rozhodně nezůstanu. Aby si pak na mě ukazovali? Brr... Jedné paní jsem při tom úprku ještě šlápla nejdřív na jednu a pak i na druhou nohu. Rychle jsem se jí omlouvala a spěchala pryč. Když jsem sebíhala schody, ještě za mnou někdo nevěřícně volal: „Blondýna pitomá!“

Takže mě pak snad nikdo nepozná, kdyby na mě narazili na ulici.

Oprava – nehodlám zůstat v téhle ulici.

Kolem prodavačky lístků jsem prakticky proběhla, pohledem jsem provrtávala podlahu, takže jsem ještě stačila vrazit do skupinky puberťáků, stojící u schodiště z kina.

„Omlouvám se!“ houkla jsem a běžela ze schodů. Na posledním schodu jsem trošku zavrávorala, ale ustála jsem to! Aspoň zbytek důstojnosti jsem neztratila...

Venku jsem se zastavila, vydýchala a se soutředěním na chůzi jsem vykročila rovnou za nosem. Chodila jsem bez cíle, trochu unaveně pozorovala okolí a v duchu jsem žehnala keckám... Z těch podpatků mě pořádně začínaly bolet nohy.

Povzdychla jsem si, jakákoli bojovnost se v horkém odpoledni rozplynula. Toužila jsem si někam kecnout, popíjet něco moc dobrýho a jen tak zevlovat. Pokud možno s nikým nemluvit. I když bych si za to nejradši nafackovala, musela jsem pořád myslet na Cullena. Takže bych stejně nebyla k ničemu, co se týče hovornosti...

Někdo do mě lehce vrazil, hned na to rozesmátě zařval Sorry! a zmizel v davu. Zaostřila jsem pohled na své nynější okolí. Hned po pravý ruce byl nějakej řádně zahulenej a uřvanej bar. Tady to bude dobrý. V takovým kraválu mě snad nikdo zpovídat nebude.

Vešla jsem dovnitř, sešla po schodech dolů. Klub byl celý rozdělený na boxy, kde se víceméně dělo úplně všechno, co se na takovým místě dá dělat. Lidi popíjeli, bavili se, lezli po sobě, šňupali... Opatrně jsem scházela ze schodů, který se trochu stáčely, zatímco jsem hledala, kam si sednu. Vzadu na parketu to rozjížděla velká skupinka gayů ve velkým, musela jsem se usmát. Nejspíš se k nim připojím, aspoň mě nebudou otravovat.

Koukla jsem pod nohy, abych mohla jít dolů trochu jistěji, ale zůstala jsem stát na jedné noze, druhou ve vzduchu, zírala jsem dolů pod schody... Kde stál Cullen, trochu se kymácel a líbal nějakou blondýnu. Najednou jsem neslyšela žádnej kravál, skoro jsem nevnímala, jak kolem mě chodí lidi nahoru i dolů, jen jsem se dívala. Pohled se mi trochu zamlžil, zamrkala jsem. Měla jsem chuť utéct! Něčím ho praštit po hlavě! Aspoň do něj vrazit!

Ale já tam stála jak solný sloup, neschopná čehokoliv. Nohy se mi trochu vzpamatovaly, šly dál dolů. Ne! Musím odejít! Nahoru! Pryč!

Přesto jsem sešla až pod schodiště, Cullen zatím se zamručením a s notným vrávoráním došel s blondýnou až ke zdi a tam se na ni namáčkl. Držela jsem se pevně za zábradlí, obešla schodiště a dál ho pozorovala.

Znovu se mi pohled rozostřil, jenže tentokrát mrkání nepomáhalo. Otočila jsem se, šla přímo k baru. Potřebuju panáka. Hned.

Domotala jsem se k baru, vyšplhala se na barovou stoličku a lovila z kabelky kapesník. Otřela jsem si oči a kousla se do rtu, nechci dál brečet!

„Můžu ti nějak pomoct, zlato?“ Zprava se ke mně naklonil nějakej chlap. Nejdřív jsem se lekla, pak si ho líp prohlídla a došla k závěru, že tenhle mě ohrožovat nebude. V čemž mě ještě utvrdil jinej týpek, kterej k němu zezadu přistoupil, objal ho kolem pasu a zvědavě si mě prohlížel.

Zakoulela jsem očima a zafuněla. Dýdžej zrovna zklidnil tempo a hodil tam o dost tišeji a klidněji znějící popík. Asi si dával pauzu.

„Díky bohu, že existujete!!!“ vyhrkla jsem k těm dvěma a vysmrkala se. Hodila jsem kapesník do kabelky a otočila se zpět na ně, protože byli nějak podezřele potichu.

Ten, co mě oslovil, se tvářil vyloženě překvapeně, ten, co ho objímal, si mnul rty a culil se. Vyměnili si krátký pohled, až oba vyprskli smíchem. Zacukaly mi koutky.

„Myslím to vážně,“ zamumlala jsem.

„Jsem Derrick,“ natáhl ke mně ruku ten sedící.

„Bella,“ slabě jsem se usmála a stiskla mu ruku.

„Mike,“ kývnul ke mně hlavou ten, co objímal Derricka.

„Co tě tak rozohnilo, Bello?“ zeptal se Derrick. V tu chvíli se k nám přimotal barman.

„Něco k pití?“

„Mojito,“ řekl Mike a Derrick současně. Barman kývl a podíval se na mě.

„Dvojitou vodku s jahodovým džusem,“ objednala jsem si. Barman začal připravovat pití, tak jsem se celým tělem otočila ke svým novým kámošům.

„Právě teď mě vytočil jeden velmi heterosexuální hajzl. Za společnost homosexuálů mám teď chuť líbat ruce,“ vrčela jsem.

Derrick se zachechtal.

„Je fajn slyšet něco takového. Samozřejmě nemyslím, že je příjemné, co se ti stalo, ať už to bylo cokoliv...“ Naklonil hlavu do strany. Před námi přistálo objednané pití. Zhluboka jsem se napila a trošku se zašklebila nad sílou vodky. Brčkem jsem to celé zamíchala a znovu krátce usrkla.

„Stojí ještě pod schody takovej zrzavej vyčouhlej a s ním jedna blonďatá fuchtle?“

Mike se otočil a zamhouřil ke schodišti.

„Blondýnu vidím, nějaký nazrzlý kluk právě mizí na schodech. Zdá se, že má celkem naspěch.“

Proti své vůli jsem se otočila ke schodům, ale Cullena už jsem nezahlédla. Blondýna vypadala docela nakrknutě, rázovala k jednomu boxu a dívala se přímo před sebe.

„Co se stalo? Jestli o tom chceš mluvit?“ houknul Mike nesměle.

„Asi to neumí tak jako ve snu,“ zamumlala jsem zamyšleně a otočila se zpátky. Že by se něco nepovedlo? Vypadalo to, že ze sebe každou chvíli strhají šaty, přímo v klubu, a teď nic?

Sykla jsem bolestí – právě jsem si prokousla ret. Do očí mi zas vhrkly slzy.

Někdo mě pohladil na zádech. Vyjukaně jsem zvedla svůj pohled ke klukům a usmála se na ně.

„Mám prostě den blbec, myslíte, že dneska večer máte náladu na jednu praštěnou ubrečenou holku?“

Derrick se zazubil.

„Jasně. Kopni to tam, zveme tě na parket!“ Cinkla jsem si s nimi, Mike odstartoval závod, kdo svůj drink vypije nejdřív a já to vyhrála. Na lačný žaludek byl účinek dvojitý vodky prakticky okamžitý – když jsem slézala ze židličky, trošku jsem se zahihňala. Kluci se zazubili mezi sebou, každý mi nabídl jedno rámě a vedli mě k ostatním tanečníkům. Dýdžej se nejspíš vrátil z pauzy, popík dohrál, ještě než jsme došlápli na parket, a místo něj zas začala dunět taneční hudba.

Kluci mě fakt roztáčeli, křepčili a já zapomněla ne všechny smutky. Bylo mi zatraceně fajn! Vlnili jsme se do rytmu, oni si mě mezi sebou půjčovali, chvílemi dělali různé kreace i spolu. Vypadali při tom vážně sexy.

To bude asi tou vodkou, zahihňala jsem se.

Při prvních dvou ploužácích mě odtáhli zpátky k baru, kde mi zas koupili vodku s džusem, abych nemíchala jinej alkohol. Jednou ten drinkovej závod vyhrál Mike a po něm Derrick, ale ten hned po tom letěl k záchodům, což mě i Mikea děsně pobavilo, až jsme se smíchy lámali v pase.

Při třetím ploužáku si mě vzali mezi sebe, objímali mě a tančili se mnou. Bylo to trošku neohrabaný, ale strašně milý. Když za nějaký čas vyhlásil dýdžej další pauzu, byla jsem úplně hotová. Šaty se na mě všude lepily, což mi teda bylo vcelku jedno a klukům asi taky, protože se mě každou chvíli dotýkali. Ne teda nějak oplzle, samozřejmě! Spíš pohlazení po zádech, po ruce, po vlasech.

Bavili jsme se až do půlnoci, kdy se moje nohy dost důrazně připomněly. Snažila jsem se sundat si boty, ale už jsem měla celý nohy tak opuchlý, že to prostě nešlo. Zmoženě jsem zakňučela.

„Podrž mě, prosím tě,“ zamumlala jsem k Mikeovi, objala ho kolem krku a ztěžka se o něj opřela. Držel mě kolem pasu, směrem k Derrickovi jen pokrčil rameny a zazubil se.

„No, asi mám teď holku, co?“ Uchechtl se Mike. Derrick se zamračil. Na to, kolik toho vysosal, byl dost stabilní! Zato já se celkem kymácela. I když díky tomu, jak jsem řádila na parketě, jsem cítila jen zlomek toho, co jsem vypila.

Se zafuněním jsem konečně vyzula jednu nohu a pak i druhou. Sevřela jsem zuby bolestí, kotníky mi pulsovaly, jak se po celodenní námaze vrátily do původní polohy. Zvedla jsem hlavu a zadívala se Mikeovi do obličeje.

„Mikee,“ vzdychla jsem úlevně.

„Pomoc!“ kníknul Mike k uraženému Derrickovi. Opřela jsem se mu čelem o prsa a rozhodla se, že už se nikam nehnu. „Asi tu budem stát do rána. Nemůžu chodit,“ vzdychla jsem zmoženě a zavrtala se mu nosem do trička. Byl taky zpocený, kdo by nebyl po takové pařbě, ale mně to bylo úplně jedno. Navíc on voněl.

„Bells, asi tě odvezeme do hotelu, co říkáš?“ řekl tiše Derrick, pohladil mě po zádech a vzal mě kolem pasu.

„Hm. Asi jo. Dneska už by se mnou žádná sranda nebyla,“ přikývla jsem unaveně.

Podepřeli mě každý z jedné strany a vedli mě ke schodišti. Ohlédla jsem se k boxu, kam předtím mířila ta bloncka. Seděla tam, se zasněným výrazem pozorovala svoje pravděpodobný kamarádky, jak po sobě lezou ...a pak se k nim přidala! Zamrkala jsem. No je to ona! Že by to byla jen nějaká chtivá štětka?...

Když on Edward vypadal tak spokojeně...

Proč takhle nemohl líbat mě? Bylo mi zas smutno, čehož si všimli i kluci. Na ulici mě Mike opřel o Derricka a šel sehnat taxík.

„Proč jsi smutná?“ jemně mě objal. Sklonila jsem hlavu, pozorovala ty nemožný španělský boty, co jsem držela v ruce, a kousala se do jazyka, abych se nerozbrečela. Zavrtěla jsem hlavou, nemohla jsem mluvit nahlas.

Derrick mě pohladil po vlasech a otočil se se mnou k silnici. Mike na nás mávnul, že tenhle taxík bude náš. Sedli jsme si všichni tři dozadu a kluci mě vzali za ruce. Vytáhla jsem z kabelky přeložený papírek se jménem hotelu a za chvilku už jsme jeli.

„Vy jste na mě tak moc hodný,“ povzdychla jsem si. Po krátkém zaváhání jsem každému dala pusu na tvář. Kluci se zazubili, mrkli po sobě a oba naráz mi pusu vrátili. Přitulila jsem se Mikeovi na rameno a zavřela oči.

„Bello. Bello, vzbuď se, už jsme tady,“ zašeptal Mike, zatímco se mnou trošku třásl. Nespokojeně jsem zamručela.

Vytáhli mě z auta, já už prakticky na nic neměla síly.

„Tady vážně bydlíš?“ zeptal se Derrick překvapeně. Ztěžka jsem přikývla a nechala hlavu rovnou na prsou. Kluci mě dovedli k výtahům, a čekali jsme, až nějaký přijede. Jeden zrovna jel dolů.

Sebrala jsem poslední zbytky sil.

„Strašně moc vám děkuju, že jste mě nenechali opít se do bezvědomí. Jste moc fajn. Zajdeme zítra na oběd?“

Kluci se zazubili a pokrčili rameny. „Proč ne?“ řekli současně. Derrick vytáhl mobil, nadiktovala jsem mu na sebe číslo a v tu chvíli konečně přijel výtah, tak jsem se ke každému z nich ještě natáhla a objala je.

„Díky za všechno. Budu se těšit,“ usmála jsem se a zlehka je políbila na ústa.

Mike jen zavrtěl hlavou, ale usmíval se. „Tak zítra.“ Otočili se a odešli.

Chvilku jsem se za nimi dívala, fakt milí kluci.

Otočila jsem se k výtahu ...a tam stál Cullen s nějakým jiným chlápkem. Cullen na mě zíral nevěřícně, ten druhej týpek podezřívavě. Zamračila jsem se, vztek se vrátil jak mávnutím proutku, po ospalosti nebylo ani stopy.

„Vystupuješ, Cullene?“ zavrčela jsem. Překvapeně zamrkal, vystoupil i s tím druhým chlapem a dveře výtahu se zavřely. Stáli jsme tam proti sobě a měřili se pohledy, zatímco ten cizí chlap kmital očima mezi mnou a Cullenem.

„Dovol, Emmette,“ řekl Cullen zamyšleně, „abych ti představil svou oficiální manželku Isabellu. Isabello, můj bratr Emmett.“ Mávl mezi námi rukou, zatímco ze mě nespouštěl oči. Podívala jsem se na Emmetta a podala mu ruku. Přestože jsem neměla nejmenší chuť poznávat Cullenovu rodinu, měla jsem asi nějaký záchvat slušného chování.

„Ráda tě poznávám,“ prohodila jsem k Emmettovi, který se nervózně usmál.

„Nápodobně,“ odpověděl a rentgenoval mě pohledem. Cullen se díval někam k východu a děsně se mračil. Tak ty seš naštvanej? No nekecej.

„Svojí rodině mě představit zvládneš, ale u tvých milenek to asi tak žádoucí není, že? Pokud dovolíš, ráda bych šla na pokoj. Jsem unavená,“ řekla jsem s úsměvem a protáhla se kolem něj, abych otevřela dveře výtahu.

„Dobrou noc, Emmette. Pokud by ti to nevadilo, dnes bych na pokoji ráda byla sama,“ dodala jsem ledově a zadívala se na šokovaného Cullena. V břiše jsem měla úžasný pocit uspokojení.

„Jistě, Edward dnes přespí u mě,“ pochopil Emmett a přikývnul. Dveře se zavřely a výtah se rozjel. Podívala jsem se do jednoho ze zrcadel. "Sexy" holka s botama v rukách, maskara trošku rozmázlá. Právě teď jsem měla chuť znovu sejít ty schody v baru, znovu vidět Edwarda s tou cuchtou, jak se líbají... Ale teď bych je nenechala. Teď bych ji vzala za vlasy, mrskla s ní pryč a hodila po ní svýma botama. Pak bych Edwarda profackovala a nakonec bych mu ukázala, že já to umím líp. Rozbrečela jsem se.

Samozřejmě bych nic z toho neudělala. Možná bych tu blondýnu odtáhla někam za vlasy... Ale Edwarda bych sama od sebe stejně nepolíbila. Protože on by to dobrovolně neudělal, bych ho políbit nemohla. Sakra.

 

**

 

„Bratře, tohle jsi teda kolosálně posral,“ konstatoval Emmett, když Isabella odjela na pokoj. Stáli jsme před výtahem a zírali na dveře.

Neodpověděl jsem. Ale musím uznat, že trefněji to vystihnout nemohl. Isabella musela nakráčet zrovna do toho baru, kde jsem se vrhnul na Tanyu?!

„Kurva!“ procedil jsem mezi zuby a projel si rukou vlasy. Emmett přikývl.

„Tak pojď. Určitě najdem v minibaru něco dobrýho na dobrou noc,“ řekl, když mě vzal kolem ramen a pevně stiskl.

 


 

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

26)  agata (27.03.2016 18:31)

Tohle je blbý.Když už tě opustila můza a nevíš jak pokračovat, stačí napsat...sorry, došly nápady, končím....nebo něco podobného.
Takhle to je jako když nandáš hladovýmu na talíř a po pár soustech mu ho odtrhneš zpod huby. A bez vysvětlení.

25)  Alicee (13.05.2013 12:32)

Ahoj,prosím napíš čo najskôr pokračovanie, je to super príbeh :)

24)  kittekattka (17.10.2012 21:52)

halooooooooo budes nekdy pokracovat? je to krasnyyyy prosim dalsi

Jalle

23)  Jalle (13.05.2012 14:00)

úžasne vtipná poviedka ako to mám rada Ich trapasy sú dokonalé, prosím o rýchle pokračovanie! zatiaľ idem S Edwardom

GinaB

22)  GinaB (09.04.2012 22:16)

Zákon schválnosti funguje vždy a všude a náhoda je blbec. Jsem zvědavá, jak to bude Edík vysvětlovat...? Ale aspoň si tak nějak ujasnili, co k sobě cítí. Jo, nejlepší utěšovatelé zraněné ženské duše jsou kluci, co jsou na kluky Super povídka!

mima19974

21)  mima19974 (05.04.2012 14:37)

Dokonalé!!!!!!!!! Ách úplne najlepšie!

Dennniii

20)  Dennniii (05.04.2012 11:01)

Absolutně boží kapitolka!!!

Teda náhoda je fakt blbec, ona musela zrovna nakráčet do toho stejnýho baru jako Edward a ještě k tomu v ten momemnt co se oblizoval s tou fuchtou.

Ale jsem ráda, že si i přesto všechno našla nový kámoše. Třeba daj ještě nějakou párty

No a ten konec, ten byl nejlepší, Edward má rozhodně co žehlit a co napravovat, Emm to skvěle vystihl: prostě to kolosálně posral!

Moc se těším na pokračování!!! A snad už vyřešíme nějakou tu záhadu.

Twilly

19)  Twilly (05.04.2012 08:14)

Uff, tak tuhle informaci budu muset rozdýchat, to mi věř. Pšt, nikomu ani slovo, ale pro nás s Bosi je "Enki" moc spešl povídečka. Obě jsme si tam našli strašně moc hezkých momentů. Vím, že to zní divě, je to "docela bolavá" povídka, přesto... má v sobě HODNĚ Budu čekat, Emiku

miamam

18)  miamam (05.04.2012 08:10)

Děkuju vám miláčkové
Maruško.......
Twilly: Ený mám rozepsanou, je to ale teda pekelně těžký... Hledám ty správný slova a dostává se jich jen trochu. Vidím to tak na pondělí...

matysekmj

17)  matysekmj (04.04.2012 22:01)

Z toho kina měla utéct už když kráčela po linu
Jo gayové s těma je vždycky prdel a člověk se nemusí bát,že ho budou chtít dostat do postele.
Ale fakt mě zajímá jak Edward ten průšvih pod schodama okecá

Nosska

16)  Nosska (04.04.2012 21:58)

Jééé, já čekala bůhví, co z tý pusy všechno nevypustí a on si dovolil jedno slovíčko, pozor na něj! Teda, už minule jsem si myslela, že tam Bella bude, ale pořád jsem se domnívala, že se uviděj, ne že ona načapá manžílka při nevěře To chlapec maličko pokašlal Snad jim Emmet pomůže ve sbližování

Mabel

15)  Mabel (04.04.2012 19:55)

Já vím, proč se vždycky několikrát dívám, jakou mám řadu a sedadlo v kině. :D

14)  mary (04.04.2012 19:35)

co na to říct, náhoda je blbec

ambra

13)  ambra (04.04.2012 19:01)

Já se hrozně těším, až jí to bude vysvětlovat. Víš, Bello, sice jsem líbal cuchtu, ale při té příležitosti mi došlo, jak jsi pro mě důležitá . Bella to jistě ocení! Jinak jsi ale stvořila prototyp dokonalé, trochu neotesané, ale pro mě strašně milé smolařky . Ta kino eskapáda mě málem zabila, viděla jsem to v živých barvách .
Ještěže aspoň na kámoše měla štěstí .
A scénka u výtahu byla třešničkou na dortu, jsem ráda, že Edí pochopil .
Děkuju a moc se těším na další

Sabienna

12)  Sabienna (04.04.2012 18:56)

To byla akce Bella a gayové, to mě dostalo Ale ještě víc ta story v kině To fakt nemělo chybu! A pak se to zvrtlo, náhoda je taková mrcha! Ale díky ní to bude ještě hodně zajímavý A já už se na to moc těším!

Marvi

11)  Marvi (04.04.2012 18:51)

Jo takhle se to komplikuje ona ho viděla... No Edwarde připrav si žehličku, bude se ti hodit :D :D :D
Parádní kapča

Twilly

10)  Twilly (04.04.2012 18:14)

Leni, právě, že s alkoholem roste odhodlání a sem-tam se při tom povede povědět i něco sakra souvislýho...

Lenka326

9)  Lenka326 (04.04.2012 18:03)

Bellina spanilá jízda městem . A náhoda je blbec, že? Bylo mi jí upřímně líto, ona se do něj zakouká a pak ... kouká na to, co nemá. Ale ti dva kámoši byli suproví, no jo no, v nouzi poznáš přítele. A další náhoda u výtahu, to teda bylo. Na to, že skoro nemohla chodit byla duchapřítomná ažaž a pěkně mu to řekla! Jen do něj, holka!

8)  leluš (04.04.2012 15:55)

dúfam že mu to dá Bella pekne zožrať

Twilly

7)  Twilly (04.04.2012 14:55)

ehmmm, Emiku, ehmmm... Ený by tam nebyla? Sím?

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek