Sekce

Galerie

/gallery/Ber%20nebo%20nech%20být%20II_1final.jpg

Dneska přidám nášup, trošku si vás uchlácholit :o). Slibuju, že už bude líp... Teda až někdy příště! Zatím je to tak, jak to je, tak si to v rámci možností užijte. *teeth*

11.
Ze snídaně se mi šlo vážně těžko. Když jsem se viděla, jak vejdu do ložnice, kde Edward sedí v křesílku, čte si a pak po mně hodí zas ten... hnusnej, studenej a opovržlivej pohled, žaludek se mi scvrknul do něčeho mrňavýho a hodně tvrdýho. Vůbec se mi tam nechtělo. Ale třeba si to jen špatně vykládám. Třeba ho naštvalo něco... Něco... Nebo prostě někdo.
Takže já. S kým jiným se tu zná? No s nikým.
Vážně si myslí, že jsem tak děsná buranka?
Už mi zase slzely oči, ale bylo mi to jedno, nechtělo se mi je utírat. Docourala jsem se k výtahu a čekala, až se nějakej uvolní. Kolem mě se utvořil hlouček asi pěti lidí a čekali se mnou. Jedna paní se po mně pořád tak divně dívala, až mě to začalo rozčilovat.
Zpříma jsem se na ni obrátila.
„Nějakej problém?“ ucedila jsem.
„Totiž... Máte tady... Trochu mě to znervózňuje,“ blekotala ta ženská a ukazovala někam ke koutku pusy. Pomalu jsem zvedla ruku, otřela si pusu, až mi na ruce ulpěl velký drobek croissantu.
„Už jste klidná?!“ zavrčela jsem vztekle a lidi se ode mě vzdálili. Cinknul výtah, tak jsem do něj nastoupila, ale nikdo jiný se nepřidal, tak jsem prostě navolila patro a ujela jim.
Debilové. Vidí, že před nima stojí někdo nešťastnej a znervózňuje je drobek?! Kam jsem se to dostala, probůh?!
Došla jsem ke dveřím pokoje, ale málem jsem se rozmyslela a šla zas zpět. Nakonec, bydlím tu taky a on je pořád můj manžel, tak co bych utíkala?! Odhodlaně jsem zasunula pokojovou kartu, odemkla si a vešla dovnitř, dveřmi jsem za sebou celkem práskla.
Jo. Právě teď se začala lítost měnit ve vztek.
Kdo si do prdele myslíš, že jsi, Edwarde Cullene?! Vmísíš se mi do života, chvíli se tváříš, že všechno bude v pohodě a nakonec mě začneš ignorovat a ponižovat?
Ani. Náhodou.
Napochodovala jsem do ložnice s velkou rezervou kyslíku v plicích, abych ho mohla poslat do patřičnejch mezí, jenže on vůbec neseděl v křesílku. Hluboce jsem vydechla. Koupelna byla prázdná. On se normálně sebral a fakt šel pryč?
Dobře.
Ty se chceš bavit sám, tak se starej teda o sebe. Já si udělám skvělej den taky. Sama. Servala jsem ze sebe to šíleně decentní, ale pro Cullena necudný tričko a mrskla jím do kufru. Džíny jsem si sundala a hodila je do skříně vedle kufru – bože, bylo tak fajn házet věcma! – a celej ten krám povytáhla. Odklopila jsem víko, co to šlo, abych mohla hrabat až na dně a jo, tady jsou...
Vytáhla jsem hebounké rudé střapaté minišaty, vyhrabala k nim ještě černé lodičky na jehlách a oblíkla se. Doklapala jsem k zrcadlu a zkontrolovala se... Ještě pár drobností. V předklonu jsem si trochu prohrábla vlasy, aby byly načechraný, došla jsem do koupelny a namalovala se.
Pootočila jsem se z boku u zrcadla, kladně zhodnotila svůj outfit a pokusila se o úsměv. Vypadal trochu hořce, ale to se za pár hodin určitě spraví.
„Cullene, polib mi prdel,“ řekla jsem svému odrazu v zrcadle a tentokrát se usmála o něco opravdověji.
Na poslední chvíli jsem si řekla, že si raději nechám u sebe jenom polovinu včerejší výhry. Protože se budu bavit, to jo, ale nemusí mě při tom někdo okrást.
Přehodila jsem si přes ramena bolerko a odhodlaná jsem vykráčela z hotelu. Pár chlapů se po mně otočilo. Mávla jsem na první taxík jedoucí kolem a ten s krátkým zaskřípáním brzd zastavil kousek ode mě. Řidič se ve zpětném zrcátku laškovně usmál, ale nestál mi za dlouhej pohled. Chtěla jsem zavézt do nejbližšího baru, kde to žije i ve dne. Takhle se totiž přece bavěj burani.
**
Odeslal jsem smsku s adresou na hotel, opsal jsem ji z reklamního bločku vedle hotelového telefonu. Ještě několikrát jsem se snažil zapnout kameru, ale marně. Bloumal jsem po pokoji, chvílemi se díval z okna, chvílemi zas přepínal kanály televize, dokud jsem ji – už potřetí – zas nevypnul.
Kde bych ji měl asi hledat? Pochybuju, že by komukoli na recepci nechala vzkaz, kam jde. Nemá smysl to zkoušet. Jít jen tak po ulicích a doufat, že ji náhodou potkám? Nesmysl. Pravděpodobnost je moc malá.
Povzdechl jsem si, zabalil kameru zpět do toho hadru a šel to celé zas uklidit do skříně. Natáhl jsem ruku, abych dosáhl na polici co nejdál a pohledem jsem zavadil o rozházený kufr. Vedle něj ležely naruby zmuchlané džíny. Vypadá to, že se rychle převlékla, aby šla... Kam, zatraceně?
Kecky byly skopnuté až za kufrem.
Buď spěchala, nebo byla rozčilená. Podle toho prvního rána, kdy se všelijak oháněla, bych tipoval tu druhou možnost.
Rozzlobil jsem ji?
Edwarde, ty jsi idiot. Jako bych slyšel Emmetta. Prohrábl jsem si vlasy a zmučeně zíral na kufr. Chtěl jsem ji ignorovat natolik, aby ona ignorovala mě. Nechtěl jsem ji rozčílit... Jenže když si tak zpětně přehraju dnešní ráno, asi jsem udělal víc, než ji naštval... Ona se vlastně zpočátku tvářila šťastně. Snad jsem jí neublížil?...
Zmučeně jsem nad sebou zaúpěl. Takže budu muset zkusit chodit po ulicích.
V davech, které se před hotelem hrnuly sem a tam, jsem si přišel ztracený. Vydal jsem se prostě jedním směrem a namátkou se ptal taxikářů čekajících na zákazníky, jestli náhodou před nějakou chvílí neodváželi štíhlou drobnou hnědovlasou slečnu do nějakého baru. Připadal jsem si při tom jako nějaký maniak. Po nějaké době jsem se otočil a šel na druhou stranu ulice od hotelu. To s taxikáři jsem zase opakoval, ale žádný mi nepomohl. Tak jsem prostě do jednoho nasedl a s vidinou toho, že dneska už to horší být nemůže, jsem mu řekl, aby mě hodil do nejbližšího otevřeného baru.
V hlavě jsem slyšel bratrův hlas, abych zvládl zůstat střízlivý a taky jsem ho hodlal poslechnout, ale jedno pivo nikoho nezabije. Můžu aspoň na jeho telefonát čekat mezi lidmi.
Takže pak třeba nebudeš mít čas přemýšlet, jak se Isabella po tvém ranním entré cítí, co? Srabe.
Řidič mě vysadil na nějaké hlavní ulici, kde byly bary a kluby prakticky ze všech stran. Samozřejmě, že to nebyl nejbližší bar, jak jsem ho požádal, ale nechal jsem to být. Neměl jsem náladu na konflikty.
Vlezl jsem do prvního, co jsem uviděl. Byl téměř celý rozdělený na boxy, aby měli jejich obyvatelé jakési soukromí. Sešel jsem po schodech a nechal se pohltit všudypřítomným hlukem dunící hudby a mluvících lidí. Sedl jsem si na stoličku k baru, vyndal mobil na pult a prostě čekal. Kolem mě procházely rozjívené páry, flirtující ženy i muži. Snažil jsem se tvářit maximálně otráveně, tím spíš, když si ke mně jeden gay přisedl a snažil se mě přesvědčit o svých kvalitách a taky soukromí zdejších boxů. Chvílemi zas zmizel v davu, aby se pak opět vrátil a znovu mě balil. Snášel jsem to statečně nějakou dobu, nejdřív s rozpačitým úsměvem, chvílemi ho ignoroval, ale byl dost neodbytný. Moje nálada tak klesala k bodu mrazu...
„Jdi do prdele,“ zavrčel jsem. To už jsem měl osmé pivo, tři Jamesony, seděl jsem tu víc jak tři hodiny a Emmett pořád nevolal. Teď už jsem se nemusel tvářit otráveně, skutečně jsem byl otrávený. Začínal jsem navíc cítit účinky alkoholu.
„To bych moc rád, ale teď asi nemáš náladu, brouku. Třeba jindy,“ mrknul chlap a otočil se na druhou stranu, aby otravoval zas někoho jiného.
Hodil jsem na pult peníze za pití a mávnul na barmana, který mi odpověděl kývnutím. Pomalu jsem slezl ze stoličky a dal si chvilku, abych vybral balanc.
Telefon se rozvibroval, konečně!
„To je sakra dost, že voláš, brácho,“ zamumlal jsem do telefonu a jazyk mi při tom trochu váznul. Prodíral jsem se davem lidí, abych unikl tomu rachotu.
„Ty jsi chlastal!“ vyhrkl Emmett. „Kurva, neříkal jsem ti o tom náhodou... To je jedno. Stejně jsem na cestě za tebou, tak tě dám do pucu a pak pokecáme. Ne že mi někam ujedeš!“ Emmett šel podle hlučných zvuků právě mezi lidmi. „Počkej chvilku.“
Kam bych chodil? Stejně nevím, kde ji mám hledat.
„Tady na tu adresu. Fakt? No super. ...Už tě zas vnímám,“ prohodil ke mně. Zamračil jsem se.
„Ty jsi ve Vegas?“ Rozhlédl jsem se, jako bych právě teď měl někde vidět svého bratra – a i v tom davu by se mi neztratil, měl skoro dva metry.
„Jasně, ty brzdo,“ zachechtal se. „Řidič říkal, že u tebe v hotelu můžu bejt tak za půl hodiny.“
„To nestíhám. Tak se zatím ubytuj, seženu si nějakej... nějaký v... odvoz.“ Promnul jsem si čelo.
„Dobře. Ale než nějakej seženeš, už nic nelij. Takže přijdete oba, jo?“ Zafuněl jsem. Co mu mám říct? „Edwarde?!“
„Jsem sám. Někam se mi ztratila,“ řekl jsem tedy pravdu.
„Teda brácho. Nechtěj mě fakt nasrat. Do hodiny tě čekám v hotelu. Pak ti zavolám a sejdem se.“
„Jo.“ Ukončil jsem hovor. Takže se dostat na hotel, priorita číslo jedna. Hledat Isabellu nemá cenu, budu doufat, že prostě přijde v noci sama.
„S dovolenim,“ zamumlal jsem těžce do tančícího davu. Prošel jsem celkem úspěšně, ještě mě čekalo pár schodů do patra a pak na ulici, ale budu doufat, že tu je zábradlí. Šel jsem trochu vrávoravě, vzduch mě snad trochu probere. Pod schodištěm jsem omylem vrazil do nějaké blondýnky.
„Pardon,“ zamumlal jsem automaticky a pokračoval vpřed.
„Edwarde?“ Zamračil jsem se. Nikdy jsem po alkoholu neměl halucinace, tak co to zatraceně...
„Edwarde! Jsi to ty? No jistě!“ Mžoural jsem do zahuleného vzduchu před sebou a povzdechl si. Tenhle hlas poznám všude, při jakémkoli kraválu.
Potlačil jsem zaúpění a sebral v sobě ty zbytky muže, co pivo a whiska ještě nezabily. Narovnal jsem se a zhluboka se nadechl, pak jsem se teprve otočil.
Přede mnou stála Tanya. Oči jí téměř svítily nadšením, bylo jasné, že mě skutečně ráda vidí. Ústa pootevřená překvapením a roztažená do vřelého úsměvu. Překonala tu krátkou vzdálenost mezi námi a objala mě. Vlažně jsem jí to oplatil, moje nadšení z tohoto setkání zdaleka nebylo tak velké, jako to její.
Ano, byla velmi atraktivní a také přirozeně inteligentní, ale na můj vkus až příliš náročná v posteli. Skoro rok jsme spolu chodili a já se více méně snažil nevidět její excesy. Naposled jsem ji viděl, když mě chtěla překvapit tím, že na mě doma čekala se svým bisexuálním kamarádem, kterého pozvala, aby se k nám přidal. Tehdy jsem se po příchodu do bytu prakticky otočil ve dveřích a odešel; Tanye naštěstí došlo, že to bylo moje definitivní sbohem a nesnažila se mě přemlouvat, abych se k ní vrátil. Na to byla navíc příliš hrdá.
„Jak se máš? Co tu děláš?“ odtáhla se a pořád mě tak rozzářeně pozorovala.
„Právě odcházím. Mám schůzku s Emmettem,“ řekl jsem stroze.
„Taková náhoda! Nechceš tu schůzku odložit a připojit se k nám?“ ukázala k boxu s jedním velkým „U“ křeslem, kde seděly nějaké její kamarádky. Se zájmem si nás prohlížely a očividně se snažily o flirt na dálku. Některé mě pozorovaly zpod řas a hrály si se skleničkou, jedna dokonce dost náruživě olizovala brčko.
„Díky za pozvání, ale to si skutečně rád nechám ujít,“ zavrčel jsem. Bylo mi jasné, že všechny tyhle kamarádky skončí s Tanyou v jedné posteli.
Tanya se zasmála.
„Ale zlato, nebuď takový morous,“ chytila mě za košili a přivinula se ke mně. Dívala se na mě přimhouřenýma očima. Chladně jsem jí její vřelé pohledy oplácel, přesto ji to neodradilo. Vzal jsem ji tedy pevně za ramena a chystal se ji odstrčit, když se natáhla, chytila mě oběma rukama v týle a přitiskla mi svá ústa na mé rty. Prsty mi bolestivě proplétala vlasy a hrubě mě líbala.
A já asi ztratil mozek.
V tu chvíli jsem zapomněl, kde jsem a co tam dělám... V hlavě mi něco opakovaně křičelo Bella!
A okamžik na to to skutečně byla Bella, kdo mě líbal, kdo mě k sobě tiskl celým svým tělem a tahal mě za vlasy, byla to Bella, kdo tiše při líbání zasténal, jazyky se nám pomalu prolétaly...
Podvolil jsem se polibku a začal ho oplácet. Jako bych viděl, jak se Bella začíná červenat, znovu zasténala a ve mně se probudilo nějaké dlouho utlačované zvíře.
Spokojeně jsem zamručel a kolébavě došel s Bellou ke zdi, kde jsem se k ní přitiskl... Těsněji... Ještě...
Prohrábl jsem prsty její nádherné kaštanové a hebké vlasy, přitiskl se k ní a hladil ji. Polibky už nebyly tak surové, byly něžné a taky vášnivé a unášely mě pryč s tím, jak jsem si vybavoval moje jméno, které Bella řekla ze spaní...
Její ruce mě pohladily po tvářích, naposledy mě políbila a odtáhla se.
„Tohle nevypadalo na rychlý odchod za bratříčkem, Edwarde,“ Tanya každé slovo téměř zavrněla. Otevřel jsem oči a úplně ztuhnul.
Stáli jsme u zdi pod schodištěm, Tanya zády a já na ni byl prakticky nalepený. Objala mě rukama kolem pasu a jemně mě hladila po zádech, zatímco mě spokojeně pozorovala, ale ty doteky jsem vlastně nevnímal.
„Nemusíme je brát všechny. Vlastně žádnou z nich. Ony si vystačí samy. Jen jim to řeknu a můžeme jet ke mně na pokoj. Tam můžeme pokračovat,“ hodila hlavou ke stolu s kamarádkami, pak na mě pomalu mrkla a mně se zvedl žaludek. Odskočil jsem od ní, jako by mě uštkla. Prohrábl jsem si vlasy a šokovaně zíral do země, co jsem to udělal...
Tanya se teď trochu pobaveně usmívala, zavrtěla pomalu hlavou.
„Edwarde, snad si teď zas něco nevyčítáš? Ty... Můj... Mučedníku...“ Volným krokem se ke mně zas přiblížila a jednou rukou mě chytila za košili. „Vždyť na tomhle není nic špatného. Navíc se ti to líbilo, vím to! Tak proč si nedopřát trochu víc? Chci tě,“ zavrněla a pohladila mě po tváři. Nevěřícně jsem ji sledoval.
„Nelíbal jsem tebe. Byl to někdo jiný... Chápeš to?!“ odstrčil jsem ji, až téměř ztratila rovnováhu.
„Pitomče!“ zasyčela zlostně a bez dalšího slova odkráčela zpět za svými kamarádkami.
Konečně jsem se přiměl k pohybu. Ven do teplého odpoledního vzduchu jsem vyšel už střízlivý. Jako ve snách jsem přivolal taxi a nechal se odvézt do hotelu.
Co... Co jsem to provedl?!
Ach, Bello! Tolik tě prosím o odpuštění...
Skryl jsem hlavu v dlaních a snažil se zahnat slzy rozhořčení a smutku.
Ale proč tě to tak mrzí? Chtěl jsi ji nechat být, vzpomínáš?
Dlouho jsem vrtěl hlavou, dokud jsem si nebyl ochotný přiznat jednu myšlenku.
Nedokážu ji nechat být. To nezvládnu. To prostě nejde.

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

miamam

16)  miamam (29.03.2012 21:14)

Holky, děkuji Ovšem vykecávat dopředu se mi moc nechce, což chápete, ne?

Twilly

15)  Twilly (28.03.2012 10:19)

ambro a víš, že to není špatný nápad?

Dennniii

14)  Dennniii (28.03.2012 10:17)

Boží kapitolka, konečně to Edovi došlo. Teď jen aby Bella nevyvedla nějakou hloupost.
Moc se těším na další!
*fworks* *fworks*

13)  Annie115 (27.03.2012 20:34)

Úžasné, skvělé, dokonalé, naprosto bombastické :DD

Sabienna

12)  Sabienna (27.03.2012 17:21)

Edward se vymknul kontrole a jak to dopadlo? Dobře Konečně mu to došlo a Belle by mohlo teda taky :D Hrozně moc se těším na jejich další setkání a nejlepší by bylo, kdyby byl Edward stále v podnapilém stavu. To by se to povídalo Horší bude, až se do toho ještě přimíchá potřeštěnej Emmett :D Uáááá, skvělé, skvělé, skvělé... Krásně se nám to vyvíjí

ambra

11)  ambra (26.03.2012 22:37)

Miamam děkuju . Já už se o ně trošku bála . Dokonalá kapitola, udržuješ původní tempo a krásně se nechávám unášet tím, jak do toho oba postupně a definitivně padají . Všechno dokonale uvěřitelné (Bellino trucování, Edwardovo opilecké prozření) a hlavně dokonale napsané! STRAŠNĚ se těším na další, doufám, že se Bella nikde nezatoulá a Emmetta nenapadne ji posléze balit:D :D .

10)  hela (26.03.2012 22:29)

Nosska

9)  Nosska (26.03.2012 21:36)

To je volek, ten Edward... Ale aspoň si uvědomil. koho, že to vlastně chce
Prosím, prosím, piš dál, začínám mít absťák po týhle povídce

Mabel

8)  Mabel (26.03.2012 20:37)

Krásné, krásné, ale moc krátké... :( Vždycky to slupnu jak malinu. :D

Lenka326

7)  Lenka326 (26.03.2012 16:47)

Edwarde, Edwarde, ty to vedeš! Škoda, že to bylo tak krátké, čekám pořád napnutá jak kšandy, co bude dál. Podaří se Emmetovi něco zjistit? A co? Kde je Bella? Vrátí se??? a mám ještě asi milion dalších otázek a nemůžu se dočkat odpovědí.

6)  leluš (26.03.2012 14:42)

:) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :)

Marvi

5)  Marvi (26.03.2012 14:25)

Ty to zamotáváš!!! No alespoň si Edward uvědomil koho doopravdy chce, jen aby nebylo pozdě!!! Pěkná kapitolka a těším se na pokračování

nikaok

4)  nikaok (26.03.2012 13:54)

Áááách... to bolo takééé pekné... hlavne ten koniec... ááách... len aby Bella niečo nevyviedla... áách.. nemôžem sa dočkať ďalšej kapitoly.. ááách krááása... nech súúú spoluuuu... ááách

Marcelle

3)  Marcelle (26.03.2012 13:29)

Já chci číst dál jinak to nezvládnu, to prostě nejde :D :D

Lucinka

2)  Lucinka (26.03.2012 13:13)

nééééé v tom nejlepším?ne:'-( kdy si ty dva daj už konečně najevo že jsou pro sebe stvořeni:) trubky;)

Twilly

1)  Twilly (26.03.2012 12:43)

Je toho zoufale mááááááloooooo, Emiku, zoufale!!! Právě to rozjedeš a kurňa, někdo mi čórnul písmenka. Fakt. Nejsou nikde, ani pod klávesnicí

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek