Sekce

Galerie

/gallery/Ber%20nebo%20nech%20být%20II_1final.jpg

Můj múzák asi přilétá na želatinový medvídky! :D Takže naděluji další dílek a už rovnou rozepisuju další. Konečně se dozvíte, co je u toho trezoru...

 

10.

 

Kurnik.

Ten pitomej sen mě tak rozházel, že jsem se málem neudržela a rozbrečela se přímo před Edwardem. To byl tak... Krásnej sen.

Seděla jsem na zaklopený záchodový míse a potlačovala vzlyky. Mačkala jsem si pěsti k očím a bylo mi vážně mizerně. Takže, co teď? Vždycky jsem tak trochu věřila, že mi sny vlastně řeší ty důležitý otázky, na který jsem v bdělým stavu nenacházela odpovědi. Hladil mě. A líbal... A mně se to tolik líbilo, chtěla jsem ještě...

To teda asi znamená, že ho už nechci ignorovat?...

Jako by to najednou zavřelo slzný kanálky, okamžitě jsem přestala brečet.

Asi. Jo. Asi ho vážně chci ...poznat. A potom všechno ostatní... Zahořely mi tváře a srdce mi nějak poskočilo. Pomalu jsem spustila ruce do klína a oči mi samy zabloudily k umyvadlu. Dva kartáčky ve skleničce?

Jo, teď jsem se definitivně tvářila jako úplnej trotl. Cítila jsem, jak se mi koutky roztáhly do širokýho úsměvu a nemohla jsem si prostě pomoct.

Dal si svůj kartáček k tomu mýmu, když ho tam viděl. To musí být nějaký znamení, že mi taky chce bejt blíž. Vstala jsem a došla k umyvadlu. Mrkla jsem do zrcadla – na očích bylo jen trošku vidět, že jsem brečela, ale pro někoho, kdo to nevěděl, jsem je mohla mít podrážděný třeba z vody. Rychle jsem ji pustila a omyla si obličej, bude to autentický.

Vyšla jsem z koupelny a dneska jsem hodlala být ta nejhodnější a nejpříjemnější holka na světě.

„Edwarde? Co kdybychom si dneska zajeli někam na výlet? Třeba do zoo?“ houkla jsem po pokoji, jenže nikdo neodpověděl. Zmateně jsem prošla celej apartmán, jenže on tu nebyl. Kam zmizel? Musel někam rychle odejít? Zatímco jsem se začala oblíkat, dobrá nálada mě opouštěla. Zamračená jsem došla k posteli, abych si na ni sedla a natáhla si ponožky.

Co musel tak neodkladnýho vyřizovat právě teď?

„Fuj,“ lekla jsem se, když jsem se jednou rukou opřela o pelest – proč je to sakra lepkavý?! A bílý?!

„Ježíšikriste...“ třela jsem ušpiněnou ruku o prostěradlo na straně, kde spal Edward. Mokrý sny? Nebyla jsem si jistá, jestli se mám znechuceně šklebit, nebo blaženě culit. Potom mi to došlo...

Moje otřesný probuzení – Edward sedící na posteli – pěnu u pusy, v ruce kartáček. On si čistil zuby a přitom mě pozoroval? Po těle se mi rozlil příjemný pocit.

On ani nemohl ty tři minuty počkat, prostě mě musel vidět, jak spím... To je tak milý!

Jenže pak mi došel ještě drobný detail. Teda, vlastně tak drobný nebyl. Tiše jsem zakňourala, když mi došlo, že si sice čistil zuby, zatím co pozoroval, jak spím, ale že na mě nekoukal vyloženě láskyplně. Bylo to spíš... Zaskočený nadržený zírání! On měl... On mu... Pane bože!!!

Prudce jsem vstala a zírala na postel jako na místo činu. Jestli jsem zas mluvila ze spaní, tak mě slyšel. Jestli jsem při tom i vzdychala, tak to naprosto jistě postřehnul taky... Tím pádem ho to vzrušilo?? A ukápla mu slina s pastou na pelest?

Vyprskla jsem smíchy a skvělá nálada se ve mně rozhořela fakt silným a pro dnešek nejspíš už neuhasitelným plamenem.

Líbím se mu, rád na mě kouká a ještě ho vzrušujou moje ujetý zvuky ze spaní!!!

Jenže... Proč tu teda teď není? Musel to... rozchodit. Určitě. Zahihňala jsem se a prudce vydechla, abych se uklidnila. Určitě šel na snídani napřed, aby se mohl zklidnit, když se přede mnou tak roztomile znemožnil. Natáhla jsem si džíny, vzala si z kufru topík s ještě slušným, přesto pro něj asi dost hlubokým výstřihem a vyrazila na snídani. Ve výtahu jsem se dokonce přištihla, že si broukám. Nějaká babka, co jela se mnou, se usmívala, očividně jsem ji dobrou náladou nakazila.

Lehkým krokem jsem podle šipek došla do restaurace, zapsala se u slečny u vchodu a šla hledat Edwarda. Nebylo tu zatím moc lidí, takže mi to ani nedalo moc práce. Seděl tak deset metrů ode mě a díval se mým směrem, tak jsem mu krátce mávla a šla se podívat, co se tu nabízí. Připravila jsem si u jednoho pultu čaj a opatrně ho nesla ke stolku, kde seděl Edward. Šla jsem pomaličku, ale stejně jsem trošku rozlila – měli tak pitomý hrníčky s prťavým kulatým ouškem, že se to nedalo nýst normálně. Položila jsem hrníček na ubrus a samozřejmě tím udělala mokrý kolečko, ale jak jsem si všimla, oni to po každým, co odcházel, všechno sebrali a vyměnili za čistý...

„Co mají dobrýho?“ zazubila jsem se na Edwarda, který trochu podmračeně pozoroval mokrou skvrnu na ubruse. Pomalu odložil vidličku, utřel si pusu do ubrousku a položil ho vedle talířku.

„Docela dobrá vajíčka. Pečivo taky... A tamhle vzadu mají i něco sladkého,“ řekl neutrálně a ani se na mě nepodíval. Zamíchal si kafe a trošku upil, pozoroval při tom pobíhající personál.

Asi je mu pořád trapně. Tak to nebudu zhoršovat. Kousla jsem se do rtu, abych zabránila úsměvu, přikývla jsem a šla si taky nabrat nějaký jídlo.

Zpátky jsem se vracela s velkým talířem, kterej skoro přetékal... Měla jsem všechno – bagetku, toust, nějaký sýry, kus šunky, trošku vajíček, čokoládovej mini croissant, tvarohovej štrůdl, burákový máslíčko, párek, hroznový víno a kousek manga. Když je to už vlastně zaplacený, proč ne?

Položila jsem to všechno na stůl, bagetka se teda skutálela na ubrus, ale to je jedno. Sedla jsem si a na klín si strčila látkovej ubrousek. Znám se a prát mě vážně moc nebaví... Chopila jsem se vidličky, nabrala si vajíčka a zakousla to božím čokoládovým croissantem. Edward mě pozoroval, zatím co dopíjel svoje kafe.

„Co je?“ zamumlala jsem, zatímco jsem žvejkala. On se mi podíval na pusu, pak na talíř, pak zas na pusu a pak se odvrátil. Tvářil se při tom tak studeně, že mi úsměv pomalu mizel z tváře.

„Nebyla jsi schopná se rozhodnout?“ zeptal se odměřeně. Ztěžka jsem polkla a snažila se pochopit, proč se chová jako psí čumák.

„Stalo se něco?“ zeptala jsem se tiše. Podíval se na mě, obočí lehce pozvednutý a pokrčil s nevědoucím výrazem rameny.

„Co by se mělo stát?“ Dopil poslední hlt kafe, odložil hrníček a vstal. „Příště si dej prosím tě něco normálního. Ať tu nejsi za buranku.“

Odešel.

Rejpala jsem se vidličkou ve vajíčkách, moje neohrozitelná skvělá nálada se rozplynula. Upila jsem čaj, kterej byl už tak vylouhovanej, že mi po něm v puse zbylo sucho. Odložila jsem vidličku a sledovala celej ten barevnej snídaňovej talíř, nějak se mi ty barvy rozmazávaly. Knedlík v krku podezřele rostl, až mě úplně přešla chuť.

**

 

Asi čtvrt hodiny po tom, co jsem nechal B... Isabellu u snídaně samotnou, jsem vyšel z hotelu. V kapse jsem měl mobil a psychicky se snažil připravit na ten otravný telefonát s bratrem. Bohužel jeho pomoc prostě už byla nezbytná.

Jako můj starší sourozenec, přestože jsem už nějakou dobu žil samostatně, měl stále na starosti i moje finance, jakožto dědictví po rodičích. Kromě jeho vtipných domněnek, proč opět potřebuji přeposlat na svůj účet peníze, mu budu muset říct skutečné důvody. Takže to pravděpodobně bude neobvykle dlouhý hovor. Stiskl jsem zuby a zhluboka dýchal, zatímco jsem mířil k parku.

Pak je tu ještě věc... Ta věc, co byla zakrvácená v trezoru. Emmett byl o sedm let starší než já a přestože byste to na první pohled nepoznali, pracoval jako policista. A byl v tom opravdu dobrý. Každý by ho tipoval na dobráka a vtipálka, ale když jde do tuhého, je jako vyměněný – ostrý, neústupný.

Několikrát jsem tu jeho tvrdou policejní masku viděl a teď jsem doufal, že ji na mě nebude muset použít. Dosud se tak nikdy nestalo...

Vyhledal jsem mezi stromy jednu volnou lavičku a posadil se. Moc rušno tu nebylo, což bylo nakonec asi dobře. Neměl mě kdo poslouchat. S těžkým srdcem jsem vytáhl mobil a vytočil Emmetta. Doufám, že to vůbec zvedne, pokud je někde na nějaké akci –

„Čau, brácho!“ zahalekal Emmett. Potlačil jsem otrávené zavrčení.

„Ahoj Emmette, neruším tě?“ Bratr se rozesmál.

„Při jaké příležitosti si myslíš, že bych ti vzal telefon, pokud bys zrovna opravdu rušil?“ Zase ty jeho narážky.

„Prosím tě... Ušetři mě toho. Předpokládám, že nejsi ani u jedné ze svých přítelkyň?“ Nemohl jsem si to rýpnutí odpustit. Emmett byl vážně skvělý člověk. Bohužel byl taky velmi atraktivní, takže měl co týden novou milenku a často si jich vydržoval několik naráz. To byla jeho jediná špatná vlastnost.

„No jistě! Ale dneska ráno jsem byl s jednou úžasnou, dlouhonohou kočičkou a ona mi -“

„Emmette!“ křikl jsem zhrozeně.

„Haha, já tě jenom škádlím, bráško! Tak co je? Potřebuješ zas nějakou finanční injekci?“ uchechtnul se.

„Nejen to,“ řekl jsem ztěžka.

„Už ti to převádím, patnáct set.“ Dnes žádné vtípky? Asi vycítil, že se něco opravdu děje. „Tak to vyklop,“ dodal trochu napjatě.

„Potřebuju od tebe pomoct.“ Odmlčel jsem se a přemýšlel, co všechno skutečně potřebuje vědět. Nakonec mu asi řeknu jen to nejnutnější.

„Jsem pořád ve Vegas a potkal jsem tu jednu... To je jedno. Bydlím s ní teď v jednom hotelu jen na pár dní, než proběhne rozvod, a problém je v tom, že když jsem ukládal do pokojového sejfu nějaké peníze, našel jsem uvnitř něco zabaleného, zakrváceného...“ nervózně jsem zafuněl. „Potřeboval bych ověřit, jestli to je lidská krev. Já ani ona nemáme žádný zranění...“

Emmett dlouho nic neříkal.

„Jsi tam?“ zeptal jsem se nejistě. „Slyšel jsi mě?“

„Jsem tu. Akorát mám dojem, že bych potřeboval vědět podstatně víc. Tohle je zatraceně málo informací a vážně tomu nerozumím, Edwarde.“

Povzdychl jsem si. Tohle začínal být přesně ten Emmett, kterého jsem slyšet nechtěl. Raději bych snášel posměšky. Ale on byl vážný a ostražitý, tím svým policejním způsobem.

„Doufal jsem, že to bude naprosto přiměřené množství informací. Mám věc, kterou potřebuji prověřit, zda je od lidské krve. To je celé, Emmette.“

„Nejsem idiot, i když vím, že ti tak často připadám,“ zavrčel Emmett. „Za prvé, chci vědět, co měla znamenat ta poznámka o rozvodu.“

„Ale no tak, Emmette, vážně jsi to ty, kdo mi chce dávat kázání o vztazích?!“ vyhrkl jsem nabroušeně. Emmett zlostně zafuněl.

„Nejsi to ty, bratříčku, kdo potřebuje pomoct? Vypadá to, že jsi v pěkných sračkách, takže bych rád věděl všechno.“

Je to jasné. Emmett v policejním režimu. Vše ostatní jde stranou. Zavrtěl jsem hlavou.

„Opil jsem se. Naprosto nehorázně.“ Bloudil jsem očima po parku, jestli v mém okolí není nikdo, kdo by mohl poslouchat. Nikoho jsem neviděl, tak jsem po chvíli pokračoval. „Nevím, co se ten večer stalo. Nepamatuju si vůbec nic. Ale druhý den ráno jsem se probudil v jednom pokoji a v jedné posteli s dívkou, kterou jsem v životě neviděl. Nehodíme se k sobě, absolutně ne,“ dodal jsem rozpačitě.

Vážně? Ani trošku?

Zahnal jsem podbízivé myšlenky zavrtěním hlavy.

„Takže jsme se domluvili, že se dáme rozvést, jenže to nějakou dobu trvá, narozdíl od sňatku. Po nějaké době přišla na to, že má ještě nějaké peníze, tak jsme je uložili do trezoru... Tedy, já je uložil, ona zatím byla vedle. Ten trezor byl původně zamčený, ale podařilo se mi ho otevřít a když jsem sáhl dovnitř... Byl tam nějaký těžký předmět zabalený do látky, která byla celá od krve. Ona o tom neví, schoval jsem to, než za mnou zase přišla. Potřebuju to nějak prověřit.“

„Kde jste ubytovaní?“

„Pošlu ti ve zprávě přesnou adresu, nepamatuju si ji.“

„Dobře, odpoledne ti zavolám. Do té doby se snaž zůstat střízlivý, a hlídej svoji manželku,“ řekl temně.

„Prosím tě, ona by nikomu nic neudělala,“ odvětil jsem opovržlivě.

„Jistě. Znáš ji přece už pár dní. Prostě z ní nespouštěj oči, buď tak laskav. Pokud opravdu nic neudělala, tak někdo jiný možná ano. Snad bys ji nechtěl najít na kusy v popelnici?“

„Emmette, tohle přeháníš,“ vrtěl jsem hlavou.

„Vegas je město jako každý jiný, brácho. Všude je špína. Čekej, až ti zavolám, potřebuju si pro to vymezit nějaký volno a taky pár lidí. Dávej pozor, jasné?“ Už to přestával být ten chladný bratr. Teď jsem z něj jasně cítil starost.

„Samozřejmě. Hned se vrátím zpět do hotelu a budu hlídat svoji ženu, dokud nezavoláš,“ poslušně jsem odrecitoval a vstal z lavičky.

„Ty nejsi v hotelu? Tak to sebou koukni pohnout! A hlavně zjisti, co v tom hadru vlastně máš. Zatím čau.“ Položil to jako první. Zamyšleně jsem šel zpět a myšlenky mi vířily hlavou. Opravdu jsem tak automaticky předpopkládal, že to já někomu něco udělal? Vždyť Isabellu opravdu neznám, co když má agresivní sklony, když se napije? Nic. O ní. Nevím.

Zrychlil jsem krok a trnul, co v tom kusu látky může být. Isabella mi opravdu nepřišla jako nějaká nepříčetná osoba... Hlavou mi běhaly představy jak z televizních kriminálek, ale i ty přece musí brát někde inspiraci, že?

Nakonec jsem téměř běžel, velmi svižně jsem prošel hotelovou halou a chvíle u výtahů mi přišla nekonečná.

Konečně jsem otevíral dveře našeho pokoje. Isabella už musela být dávno po snídani, doufal jsem, že bude třeba v koupelně, nebo že si bude číst...

Jenže ani po opakovaném volání mi neodpověděla. Proběhl jsem celým apartmánem.

Nikde tu nebyla.

Zaraženě jsem stál uprostřed místnosti. Pak jsem si všiml, že její kabelka, kterou si včera nechala na křesle, tu není. Musela jít někam ven. Sama. Bezmocně jsem zakňoural. Emmett mě pěkně seřve, že jsem ji pustil z dohledu.

Oči mi automaticky sklouzly po koberci směrem k předsíni. Rozechvěle jsem došel ke skříni s trezorem, sáhl na polici a nahmatal tkaninu.

Vzal jsem předmět a sundal ho z police.

Hnědé fleky tvrdé, jak byly zaschlé. Na několika místech vyloženě slepily vrstvy té látky. Přešel jsem s tím na světlo do ložnice a pomalu ten balíček rozbalil. Čekal jsem cokoli, ale rozhodně ne malou videokameru.

Konsternovaně jsem si ji prohlížel a přemýšlel, co to má znamenat. Zkusil jsem ji zapnout, ale nejspíš měla příliš slabou baterii.

Kdybych si tak vzpomněl, co se ten večer dělo!

 

 


 

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

miamam

17)  miamam (16.03.2012 07:43)

leelee, dík Ale do hlavy se nemlať, to by se ti příště blbě četlo s otřesem mozku...

leelee

16)  leelee (16.03.2012 00:17)

ne, ne , ne neber si to osobně to patří mě včera v noci sem to zhltla jedním dechem a nenechala za sebou ani čárku i když si to zasloužíš za tak odlehčený téma (to už pro tebe je)

Lenka326

15)  Lenka326 (15.03.2012 19:47)

O-ou, tak to krásně a nadějně začalo a tako se to poto... Bella je z Edwarda paf a on byl u snídaně opravdu hnusný. Chápu, že se bojí, ale i tak... Doufám, že se to nějak vysvětlí, protože nějak se to zesmutňuje (to je slovo, co?). Jsem celá napnutá, v čem je háček. Co je na kameře a hlavně: co znamená ta krev!!!

Dennniii

14)  Dennniii (15.03.2012 10:57)

Teda tohle Edward přepísknul. No jo Edward je prostě Edward.
Emmett policajt, páni tak to je teda něco. A je fakt suprovej.
Ale opravdu to co mě teď nejvíc zajímá je... co je sakra na tý kameře. Doufám, že Edward najde nějaký způsob jak jí zapnout. A od čeho je ta krev to je ještě větší záhada.

A kam se vydala Bella???

Úžasná kapitolka, moc se těším na další.

Lucinka

13)  Lucinka (15.03.2012 08:56)

Ošklivej Edward :( ale jinak

miamam

12)  miamam (15.03.2012 07:44)

Holky, vy jste na mě tak hodný... Myslela jsem, že mě za tu snídani vyloženě ukamenujete Jenže tohle je prostě Edward no... Další kapitolu mám už celkem promyšlenou, takže by neměla nastat taková prodleva jako dosud Děkuju vám za krásné komentíky :)

ambra

11)  ambra (15.03.2012 00:11)

Chjo, Bella odhadla Edího fakt dobře - je to takový ten typ, co je přísný především sám na sebe. A s rodinnou predispozicí to nemá moc společnýho, bratr Emmett je sakra normální:D :D .
Strašně se mi líbila úvodní Bellina pasáž - Vždycky jsem tak trochu věřila, že mi sny vlastně řeší ty důležitý otázky, na který jsem v bdělým stavu nenacházela odpovědi. A pak ty kartáčky. Z toho mi bylo smutno, oba jsou tam přeci vlastně omylem :( . Jenže Edward po ní přeci touží minimálně stejně, jako ona po něm!!! No je to prostě Edward se vším všudy .
Snídaně byla krutá, jeho odhodlání držet si od B... teda Isabelly odstup je mrazivé.:( Těším se, až mu to dá sežrat :D .
Rozhovor s Emmettem mě dostal - bravurní! Realistický a přitom vtipný a svěží. A že mě u něj i mrazilo? B) Cha! Miluju vtipný příběhy, ve kterých houstne atmoška!
Tak honem další pytlík medvídků, páč tohle nemůže zůstat dlouho ležet! Ta krev bude za chvíli snad smrdět!

10)  hela (14.03.2012 22:13)

o ou to je mazec honem další

Sabienna

9)  Sabienna (14.03.2012 21:33)

Huuu, tak to je síla ...Nejdřív Edward, potom Emmett policajt a potom kamera! Doufám, že tentokrát přibude kapitolka rychleji, protože tohle je teda napínák!

8)  mary (14.03.2012 20:38)

Emmet poldou, tak to je nečekaný :) a kampak zmizela Bel... vlastně Isabella

Nosska

7)  Nosska (14.03.2012 19:49)

Hurá, konečně, už se mi po nich začínalo stýskat
Jsem zvědavá na pokračování, jen piš a nenech se ničím rušit;)

Mabel

6)  Mabel (14.03.2012 19:00)

Super! Moc se mi to líbilo, ale Edward se teda choval k Belle celkem hnusně. I když je pravda, že ona předtím taky nebyla zrovna milá. A jsem už moc zvědavá, co bude natočené na té kameře.

Marcelle

5)  Marcelle (14.03.2012 18:19)

Tak nějak nevím co napsat, líbí se mi to moc, ale ty jejich pocity, jsem z toho zmatená. Když objevil v hadru kameru, tak si myslím, že by se konečně mohli dozvědět co se vlastně dělo, nebo v to pevně doufám. Díky, díky

mima19974

4)  mima19974 (14.03.2012 17:51)

Som zvedavá čo sa deje!!!

Marvi

3)  Marvi (14.03.2012 17:24)

Už je to tady teď má po náladě Bella, no jsem zase zvědavá kdo udělá první krok nebo kroky. A ta kamera? To jsem teda nečekala, myslím že Emmetta plašil zbytečně. Těším se na pokráčko

THe

2)  THe (14.03.2012 16:34)

Tak to bylo od Edwarda docela hnusný...
Fíííha. Co asi bude na kameře?

Twilly

1)  Twilly (14.03.2012 16:09)

Hele, Emiku, ale teď mi jako Eďouš vážně zlomil srdce. Já vím, že se Bella chovala jako buran, ale... stejně :p

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek