Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/new%20moon%20triangle.jpg
Když se ztratí moje prozaická Múza,
přepadne mě stesk a  děsná hrůza.
A jak tak v tmavou beznaděj se nořím,
v zoufalství tyhle nyvé verše tvořím.
Tak místo abych pilně psala Anděly,
praštěná Múza mi zase báseň nadělí.

Láska.

A srdce jako křišťálovou vázu

naplní květy s vůní zimostrázu.

A každý dotek tvých rtů nebo dlaně

přidá tam další. Je dost místa na ně?

Každý svůj dech i pohled věnuji ti,

slunce mé lásky i o půlnoci svítí.

Rozchod

A z vázy z křišťálu jsou střepy.

Najde se někdo, kdo ji zase slepí?

Kdo vrátí do ní polámané květy,

kdo políbí mé okoralé rety?

Ztratil ses v dálce, zmizels bůhvíkam,

a já tu denně jenom s pláčem usínám.

Návrat.

A zase cítím slabost v kolenou

když moje rty si na tvé vzpomenou.

Tvůj úsměv rozpouští mé srdce zmrzlé v ledu,

ten pohár štěstí má však tajnou příchuť jedu.

Jak se svým osudem se vyrovnám,

když jiné srdce já teď zlomit mám?

 

Shrnutí

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

Hanetka

1)  Hanetka (05.08.2010 17:21)

Mám zas nějaký akutní záchvat rýmování, tak buďte prosím shovívaví. Není to divné, že většinou je k těmhle básním inspirací Nový měsíc?

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek