Bella, vampires defender - 4. kapitola | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

21.06.2010 [15:45], MaiQa, ze série Bella, vampires defender, komentováno 4×, zobrazeno 2497×

Tak se po delší době hlásím s dalším dílem. Hodně z vás se asi těší na to, až se Bells stane člověkem. Tak tady to máte. Nešetřete kritikou. ;)

Bowlingová koule a první den ve škole

„Emmette, co v té tašce táhneš?“ zeptala se Rosalie udiveně svého manžela.

„Nic, jen pár potřebných věcí,“ usmál se jako andělíček. Musela jsem se zasmát. Vypadal opravdu roztomile, kdyby jen nebyl tou strašidelnou hordou svalů.

„Ty jsi snad spadl z višně, vidíš snad, že by někdo z nás tahal na večeři nějaký bágly?“ zařvala na něj naštvaně.

„Ale já bez něj nejdu,“ špitl. No bezva, hádka. To jsem vždy chtěla zažít, já sama jsem se ještě s nikým nikdy nehádala.

„Nechte toho a pojďte, nebo přijdeme pozdě,“ zakřičel Edward sedící se zbytkem rodiny v autě a čekající už jen na ně dva. Ten taky musí všechno zkazit. Rosalie hodila po Emmettovi ještě jeden vraždící pohled a pak se vydala k autu.

„Jedu svým,“ oznámila všem a vydala se ke svému červenému BMW.

„Můžu jet s tebou Rose?“ zeptal se Emmett, jenž se znenadání objevil u ní. Chystala se něco namítnout, ale Esme ji předběhla.

„Tady už není místo, už tak se tu mačkáme,“ řekla omluvně. Rosalie zavřela pusu a nasedla si. Emmett se ihned zjevil na sedadle vedle ní. Čím blíž jsem dnu, kdy je budu hlídat jako člověk, tím víc se mi oslabují smysly. Nehodlala jsem o tom teď přemýšlet, tak jsem si sedla na zadní sedadlo BMW. Rosalie nahlas pustila rádio a pobrukovala si do rytmu. Emmett jen tak seděl a nic nedělal. Musel o něčem zase přemýšlet. Neměla jsem náladu na poslouchání jeho mysli a tak jsem se zaposlouchala do písničky. Moc brzy dorazili na místo. Všichni najednou vystoupili z aut a vydali se do restaurace. U vchodu a ně čekal Carlisle.

„Promiňte, nemohl jsem odmítnout. Snad jeden večer vydržíte jíst lidské jídlo,“ usmál se na všechny omluvně. Místo odpovědi jen něco zamručeli. Všichni společně vešli dovnitř a vydali se k zamluvenému stolu. Podali si ruce s hostiteli a posedali si.

„Dobrý den, jaké je vaše přání?“ Přišla ke stolu číšnice a při své otázce propalovala pohledem Edwarda. Všichni si objednali, Cullenovi všichni to samé. Boloňské špagety. Za chvíli byla zpět i s jídlem a při rozdávání talířů se zase celou dobu dívala na Edwarda. Kdybych nebyla duch, asi bych ji uškrtila. Když se na ni ani po půl minutě nepodíval, odešla. Po dvou minutách hypnotizování špaget se Edward konečně odvážil, nadechl se, pokrčil nos a vložil si do úst první sousto. Zmučeně přežvykoval a já se málem smíchy počůrala.

„Omluvte mě, prosím. Půjdu si něco zařídit,“ omluvil se Emmett a odešel i s taškou na záchod. Když se vracel, už ji u sebe neměl, zato schovával obě ruce za zády.

„Co děláš? Sedni si,“ sykla na něj naštvaně Rosalie a Emmett si opatrně sedl, hned vedle Edwarda. Ten si, chudák, málem ukroutil hlavu, jak se urputně snažil přijít na to, co Emmett schovává.

„Nebuď zvědavej, budeš brzo starej,“ sykl na něj Emmett. Edward jen zakroutil hlavou a řekl něco ve smyslu, že jemu to nehrozí, ale vážně se o to přestal zajímat. Chlápkovi, co je pozval, ke konci večeře někdo volal. Bylo to z firmy, ve které pracoval, a tak se s omluvou odporoučel. S ním odešla i jeho manželka. Cullenovi si všichni ve stejnou chvíli oddechli. Odložili příbory a dali talíře co nejdále od sebe.

„Tak co tam teda máš?“ zeptal se zase Edward zvědavě.

„Když to tak chcete vědět, tak vám to ukážu,“ usmál se tajemně Emmett. Všichni se po něm zvědavě podívali. Vytáhl zpod židle bowlingovou kouli. Jako na povel tentokrát vykulili oči.

„Co s tím tady míníš dělat?“ zeptala se roztřeseným hlasem Esmé.

„Hrát bowling,“ pokrčil rameny.

„A kde jako? Tady na to není zařízení,“ zašeptal nevěřícně Edward.

„Tak si zajdeme do nějakého centra,“ pokrčil zase rameny.

„Myslíš, že se nám chce dneska ještě jet? To by mohla jít rovnou Alice nakupovat,“ protočil oči Edward. Při zmínce o nákupech se Alice zablýskly oči.

„To mi připomíná, že jsem už týden nešli nakupovat. Zítra vám to vynahradím,“ usmála se roztomile. Ostatní zaúpěli.

„Vždyť se o tom Edward sám zmínil,“ namítla.

„Ale nemyslel jsem to vážně,“ odpověděl jí jmenovaný.

„Nemáš se o tom zmiňovat. Mimochodem, potřebuji ti nakoupit nové kousky do šatníku. Ostatní tam toho ještě mají dost, ale ty už máš jen zásobu na týden,“ přemýšlela nahlas.

„A nemůžu si něco vzít víckrát?“ zeptal se s nadějí v hlase.

„Ne, předem zamítám. Obchody jsou od toho, aby se tam nakupovaly nové věci, tak půjdeme nakupovat,“ odpověděla klidně.

„A nemůže místo mě jet Jasper?“ zkusil se ještě jednou vymluvit.

„Ten by mohl taky jít. Co říkáš?“ otočila se na něj. Hlasitě polkl a pak neochotně přikývl.

„Tak teda pojedeme my tři. Nechce se ještě někdo přidat?“ zeptala se s nadějí v hlase. Nikdo se k tomu neměl. Povzdechla si.

„Tak příště,“ řekla.

„Tak co mám s tou koulí dělat?“ zeptal se Emmett.

„Někam ji dej, ale hlavně nic neznič,“ řekl Carlisle. „Kde máš tu kabelu?“

„Na záchodech,“ odpověděl Emmett pohotově.

„Edwarde, běž pro ni,“ nařídil. Když se ani po dvou minutách k ničemu neměl, odešel tam sám.

„Dej to na zem,“ zavrčela na Emmetta Rose.

„Dobře,“ pokrčil Emmett rameny a pustil bowlingovou kouli na zem. Ta spadla na stůl, rozbila tři talíře a skleničky, polámala roh stolu a pak zničila opěradlo jedné z židlí. Moc dobré vybavení tady teda neměli.

„Ups,“ vydechl Emmett. Měl jak nejvíc to šlo otevřené oči a tvářil se zahanbeně.

„To se ti teda povedlo,“ zavrčela na něj naštvaně Rosalie bezradně sledujíc, jak se její bílé šaty mění na červené. Při masakru bowlinogvou koulí totiž jedna z láhví s červeným vínem byla převržena.

„Dneska nic nečekej,“ křikla na něj a loučila se s šaty. Nikdo jiný nebyl schopen slova. Carlisle se zatím vrátil ze záchodu a taky ihned, jak viděl tu spoušť, nebyl ničeho schopen. Otvíral a zavíral pusu jak kapr na suchu a neštvaně se díval po své rodině.

„Kdo to byl?“ zeptal se po chvíli, jakmile se dostatečně uklidnil.

„Emmett,“ odpověděla mu Rosalie. Carlisle se na Emmetta naštvaně otočil.

„Dva týdny bez lovu, kapesné nedostaneš tři měsíce a budeš muset chodit měsíc nakupovat s Alice,“ oznámil mu. Alice se rozzářily oči. Zapsat si do seznamu, až je budu hlídat jako člověk: nechodit s Alice za žádných okolností nakupovat.

„Takže zítra nepůjdu na lov?“ zeptal se zkroušeně.

„Ne,“ odpověděl mu nekompromisně Carlisle.

„Někdo by ho měl hlídat,“ zavrčela naštvaně Rosalie.

„Dobrý nápad, Rose, dostáváš ho zítra na starost,“ usmál se Carlisle. Rychle se mu vrátila jeho stará dobrá nálada. Emmettovi se zablesklo v očích.

„Proč já?“ zeptala se.

„Navrhla jsi to,“ odpověděl jí Carlisle bez přemýšlení.

„Jde sem někdo kvůli způsobeným škodám,“ upozornil je Edward. Všichni nasadili bezradné výrazy a vykuleně se dívali na způsobené škody. Když tam došel ten, co to měl na starosti, málem to s ním šlehlo. Carlisle se za vzniklé škody omluvil a vypsal šek na opravu. Pak všichni urychleně zmizli. Nasedla jsem zase k Rosalie a Emmettovi, zajímalo mě, co se bude dít.

„Co budeme zítra dělat, Rose?“ zeptal se Emmett zvědavě.

„Žádná televize, chození ven, vycházení z pokoje. Budeš sedět na posteli a číst si,“ usmála se na něj. Vykuleně se na ni podíval.

„Číst si?“ zopakoval poslední dvě slova nechápavě.

„Slyšel jsi dobře, číst si. Nějaké knížky ti nachystám, ty tě na celý den zaměstnají,“ řekla v klidu a soustředila se plně na jízdu. Emmett nebyl schopen odpovědi, jen vykuleně zíral na silnici před sebou. Málem jsem se na zadním sedadle počůrala smíchy. Jeho obličeji se prostě nešlo nesmát. Dojeli před dům a Rosalie se vydala do domu a Emmett za ní. Když se blížil za ní ke schodům, hodila po něm naštvaným pohledem, a tak raději zůstal dole a zapnul si televizi. Právě jel na nějakým sportovním kanále wrestlingový zápas. S napětím jej sledoval. Přenesla jsem se do Edwardova pokoje a vzala si jednu knihu z jeho objemné knihovny. Sáhla jsem zrovna na Romea a Julii. Začetla jsem se a málem si ani nevšimla, že se otevírají dveře. Rychle jsem dala knihu na své místo a doufala, že si Edward nevšiml poletující knihy. Nevšiml, kdyby ano, určitě by hned nezalezl do koupelny. Převlečený se za chvíli vrátil a vzal si první knihu, která mu padla do ruky. Jako každý večer si četl a také stejně jako pokaždé odešel z domu, když se skoro všechny dvojice začaly sobě věnovat. Ráno se vrátil a to přesně půl hodiny před odjezdem na lov.

„Já už si myslela, že nedojdeš,“ povzdechla si Alice čekajíc na něj v jeho pokoji.

„Co tady děláš?“ zeptal se jí.

„Vybrala jsem ti nějaké oblečení na dnešek,“ usmála se nevinně a ukázala na kupu oblečení na jeho pohovce. Jen si povzdechl a šel se převléct.

„Mimochodem, co budeš dělat, až se přistěhuje ta holka?“ zeptala se ho Alice.

„Co by? Nebudu si jí všímat,“ odpověděl jí z koupelny.

„Aha, tak to chci vidět,“ usmála se.

„Dohromady mě s ní nedáš,“ řekl vyrovnaným hlasem.

„Kdo ví? Cesty osudu jsou nevyzpytatelné.“ Pokrčila rameny a odešla z pokoje. Dvě minuty poté se vyráželo na cestu. Emmett a Rosalie podle plánu zůstali doma. Rosalie ráno s pomocí Alice odpojila všechnu techniku, která jen mluvila nebo ukazovala obraz, jen počítač nechali na pokoji. Emmetta nezajímal a Rose se chtěla nějak zabavit. Nakonec mu povolila, aby si sedl na pohovku v obýváku a přenesla mu tam všechny nachystané knihy. Alespoň ho měla pod dohledem, sama si sedla k počítači a vyhledávala a prohledávala různé stránky. Sedla jsem si naproti Emmettovi a chystala se na přesun k lovící většině rodiny. Zrovna jsem se chystala přesunout, když mě obklopila záře a já se ocitla v kanceláři nejvyššího. Vykuleně jsem se na něj dívala a nebyla schopna ani jediného slova. Co jsem zase zbabrala?

„Vítej, Isabello,“ usmál se na mě přívětivě.

„Příjemný den, pane, mohu se zeptat, proč jste mě sem přenesl?“ zeptala jsem se co nejklidněji.

„Nic se nestalo, jen jsem ti chtěl oznámit změnu. S archandělem Gabrielem jsme se společně shodli, že bychom tě již mohli zviditelnit. Podle našeho sledování jsi již docela dobře pochopila, jak to v jejich rodině chodí. Dávej si pozor, aby ses neprozradila, jen ve chvíli nejvyšší nouze jim můžeš říci, kdo jsi. A pokud by to uhodli sami, snaž se jim to co nejdříve vyvrátit. Jako člověku ti zůstanou všechny schopnosti, které máš teď, takže budeš štít a tvé smysly budou lepší než normálního člověka, ale budeš zranitelná. A dávej si velký pozor na jed upírů. Jakmile tě nějaký kousne, byť jen trochu, budeš vyloučeně z řad andělů, i kdyby ses nepřeměnila. Od pondělí nastupuješ na střední školu do třetího ročníku společně s nejstarším synem zakladatele jejich rodu. Vše máš již zajištěné, v zakoupeném domě nalezneš kreditní kartu k účtu, na který ti měsíčně budou chodit dva miliony. Teď jsme ti tam dali o něco více. Dobře s nimi hospodař a nakup si za ně vše, co budeš potřebovat. Hodně štěstí,“ usmál se na mě. Nestihla jsem se ani rozloučit, když jsem se ocitla před svým domem. Byl podle mého dojmu na opačném konci než ten Cullenových. Byl u kraje lesa, ale byl trochu větší, než bylo zapotřebí. No co? Alespoň budu mít víc místa na věci, které si koupím. Vešla jsem dovnitř a vydala se rovnou do kuchyně. Opravdu tam byly všechny potřebné papíry, kdybych náhodou někdy cestovala a tak. Taky tam byla zlatá kreditní karta. Ta se bude hodit. Dala jsem si je do černé kabelky ležící opodál. Vydala jsem se nahoru a se zájmem si prohlížela všechny obrazy v mé pracovně. Měla jsem v ní i velikou knihovnu, zabírala celou jednu stěnu. Chvíli jsem se zdržela ve dvou pokojích, jeden byl pro mě a druhý pro hosty. Vybrala jsem si ten prostornější, z něj vedly ještě dvoje další dveře. Jedny do koupelny a druhé do velmi prostorné šatny. Sešla jsem zase dolů a sedla si na gauč. Přemýšlela jsem, co budu dělat dál, musím si Edwarda nějak kvůli plánu získat, ale bude to těžké. Podle toho, čeho jsem byla svědkem, tak mě už teď nenávidí.

„Jak si tě získat?“ zeptala jsem do prázdného prostoru a možná jsem čekala nějakou odpověď. Třeba jen zašumění listů na stromě. Nic se nedělo. Povzdychla jsem si. Jak už jsem říkala. Bude to těžké. Zase jsem se vrátila nahoru a šla do pracovny. Vzala jsem si knihu Romeo a Julie, začala jsem číst od kousku, kde jsem u Cullenových přestala. Kniha se mi opravdu líbila, a tak jsem se po jejím přečteni vrhla na další knihu od Shakespeara. Po dvanácti hodinách se ozval můj žaludek a tak jsem toho nechala a šla do kuchyně. Celou dobu jsem doufala, že tam nahoře mysleli při vybavování domu i na jídlo. Naštěstí ano. Namazala jsem si jen chleba a vydala se zase nahoru. Takhle to pokračovalo celý víkend.

„Co to sakra,“ zavrčela jsem naštvaně. Otevřela jsem oči a dívala se rovnou na budík. Takže on za ten hluk může. Dneska je pondělí. Uvědomila jsem si. Rychle jsem vstala a zapadla do koupelny. Po vykonání ranní hygieny jsem si šla najít nějaké vhodně oblečení. Měla bych jít nakupovat, ale raději sama. Nakonec jsem si vybrala hezkou košili, rifle a konverse. Nasnídala jsem se a šla do garáže. Tam na mě čekalo velké překvapení. Koupili mi Porsche 918 spyder. Usmála jsem se a nasedla. Díky tak rychlému autu jsem byla ve škole s předstihem. Ale nebyla jsem první, to rozhodně ne. Před školou už byl velký zástup lidí, všichni se obdivně dívali na mé auto a já se musela zase usmát. Vystoupila jsem a pár kluků zapískalo. Usmála jsem na ten hlouček a okamžitě jsem odtamtud slyšela povzdechy. Já už jeden cíl mám. Pardon.

„Ahoj, já jsem Jessica,“ přišla ke mně dívka menšího vzrůstu.

„Ahoj, Bella,“ usmála jsem se na ni a potřásla si s ní rukou. Vtom se na parkoviště vřítilo stříbrné Volvo. Cullenovi. Čekala jsem, až vystoupí, a když se tak stalo, zalapala jsem po dechu. Jess se usmála. Doufala jsem, že když tohle udělám, něco mi o nich poví. Něco, co nevím.

„Kdo to je?“ zeptala jsem se.

„To jsou Cullenovi. Přistěhovali se sem někdy před rokem. S nikým se tady nebaví. Jsou pořád jen spolu a když říkám spolu, tak myslím vážně spolu. Jsou spárovaní. Alice, ta malá holka s ježatými vlasy, chodí s Jasperem, to je ten kluk, co vypadá, jako by jej něco bolelo. Rosalie, ta blondýna, chodí s Emmettem, tím kulturistou. A ten poslední kluk je Edward, ten jediný je sám, ale nic na něj nezkoušej, žádnou holku nechce. Nějakou dobu se hodně diskutovalo o tom, jestli není gay,“ zdálo se, že dopovídala. Hodně zajímavé, ale nic, co bych už nevěděla. Ach jo, budu muset zjišťovat sama.

„A je?“ zeptala jsem se zvědavě, ale dokázala jsem si odpovědět i sama.

„Vypadá to, že ne,“ odpověděla mi. „Teď bych se tam nedívala, koukají se na tebe a všichni,“ řekla vyděšeně, ale já se stejně otočila.