05.05.2010 [10:00], ambra, Povídky jednorázové, komentováno 77×, zobrazeno 9879×

No nazdar...

Když jsem ji přivedl domů poprvé, všichni si klepali na čelo.

Jistě, Bella nebyla zrovna výstavní kus. Podivný tvar hlavy, uši jednoznačně příliš velký, hubený tělo, nohy, u kterých jste si nebyli jistý, co přesně je na nich špatně – správnej byl snad jen jejich počet. A to nepřirozený střídání moc světlých a zas moc tmavých odstínů – hrůza! Jen ty její hnědý oči, ty mě dostaly!

Měl jsem prostě co vysvětlovat. Popravdě, mohlo mě napadnout, že v takovým zapadákově, jako je Forks, musí šerif řešit i nenadálý odchod potrhlý ženský jménem Renée. Zmizela s nějakým fotbalistou, a co teď s Bellou?

Aby toho nebylo málo, Bella neměla zrovna jednoduchou povahu. Bezcílně bloumala domem, nikoho a ničeho si moc nevšímala, nedala se vyprovokovat k žádný zábavě a navíc byla strašně zimomřivá. Vytáhnout ji na chvíli ven bylo skoro nemožný. Když už se to povedlo, zakopávala o vlastní nohy, divně se motala a vrhala na mě naštvaný pohledy.

Život ji očividně prostě nebavil.

Pak se přistěhovala ta nová rodina a nám začaly trable.

Cullenovi byli trochu divný.

V první řadě byli bohatý. To bylo ve Forks divný vždycky. Měli moc aut. A moc adoptovaných a příliš velkých dětí. Celé noci u nich hrálo několik televizorů.

No a hlavně měli Edwarda.

Poprvé jsem ho letmo zahlídnul přes plot na té jejich luxusní zahradě a hned mi bylo jasný, že tohle bude něco speciálního. Ten se za svý předky určitě nestyděl. A popravdě – nemusel se stydět ani za svůj zadek, který byl součástí naprosto dokonalýho celku. Od hlavy až po paty – neuvěřitelný! Ten úžasný měděný odstín byl jen třešničkou na mňamózním dortu s cukrovým nápisem Edward!

Za několik dnů jsem potkal před domem doktora Cullena. Dali jsme takovou tu zdvořilostní řeč, jakože kdo je pro společnost větším přínosem – no nebudu vás napínat, on v tom přesvědčování vyhrál. Šerif ve Forks, to je přece pecka!

Pak nějak přišla řeč na rodiny a nakonec samozřejmě i na Edwarda. Chtěl jsem mu vynahradit tu prohru ohledně důležitosti našich povolání, a tak povídám:

„Ten váš Edward, to je krasavec! Něco takovýho se hned tak nevidí!“

K mému překvapení mávnul znechuceně rukou.

„Jsou s ním jenom potíže!“ Můj vykulený výraz ho pobídnul k vysvětlení.

„Nemáte zdání, kolikrát jsme se - vlastně kvůli němu - stěhovali. Nikde se neohřejem! Von je hroznej vobšourník!“

Cože!? Ten dokonalý krasavec s důstojností v každém pohybu?

„Vob – vobšourník?“ vykoktal jsem šokovaně.

„Jo!“ doktor se očividně rozohnil.

„Vobskáče, na co přijde! A to není všechno!“ Zatvářil se výhrůžně.

„Dost často jde těm krasavicím po krku. A jak ucítí krev, je to v háji…“ Smutně svěsil ramena. Bylo mi ho skoro líto. Určitě kvůli tomu měli spoustu trablů. Vytrhnul mě z mé krátké úvahy na téma Cullenovi u výslechu a dodal:

„Vlastně to ani nemusí bejt extra krasavice. Von si je snad vybírá po čuchu nebo co.“

Teď jsem se vyděsil. Bella vážně nebyla krasavice…

Dorazil mě poslední větou.

„A ještě ke všemu je snad nesmrtelnej. Už by se měl dávno sotva belhat a vidíte ho, chlíváka!“

Kývnutím hlavy upozornil na Edwarda, který se ladnými pohyby procházel kolem našeho plotu. Vypadal opravdu zaujatě a svěže.

Od toho dne jsem Bellu hlídal jako oko v hlavě. Ukázalo se, že moje tušení mě nezklamalo.

Bohužel.

V zadní části zahrady jsem našel v plotu nenápadnou, ale dost velkou díru. Tajný východ. Nebo vchod?

Chlívák jeden!

Už jsem neváhal!

Bella, ta taky dostane svoje! Aspoň ona by měla mít rozum! S takovým… Co si od toho slibuje, co od toho čeká?! Komu tím prospěje?!

Rozhodnul jsem se ho zastrašit. Moje služební zbraň konečně bude mít šanci!

Ten večer jsem čekal přikrčený u plotu. U Cullenů zase hrálo několik televizí. Nikdo nespal. Ani Edward, samozřejmě. Byl jsem tichý jako smrt. Já, šerif Swan, tady nebudu nikomu pro srandu.

Kde se tu najednou vzala Bella? Potvora nevděčná! Najednou se jí tráva nezdála mokrá? Najednou hnijící listí nebylo studený? Mířila tiše a neomylně k díře v plotu. Ten bídák se ani nemusel namáhat. Jen si tam tak na ni čekal.

Zamířil jsem a strnul.

Bella už prolézala dírou. Okamžitě se k ní připojil. Dotýkal se jí. Čichal k ní! Proboha, půjde jí po krku! Skutečně to jeden děsivý moment vypadalo, že její krční tepna má namále. Pak ale Edward zatřásl hlavou, laškovně šťouchnul do mojí malé Bells, oba se rozběhli (Bella běžela!) a zmizeli ve tmě.

Moje ruka s nabitou a odjištěnou služební zbraní ztuhle trčela ve tmě.

Nakonec to nebyla taková tragédie.

Dobré věci se prodávaj samy. To říká moje žena odjakživa.

Takže všechno to nadělení bylo z domu na to šup.

Jen jednu jsme si nechali.

Renesmé je tak krásný štěně, že jsme se jí prostě nedokázali vzdát.

Moje jméno je Sebastian Charlie Swan.

Jsem šerifem v zapadákově jménem Forks.

povídky od ambry

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4   »

56)  ambra (28.09.2011 17:01)

Vzpomínání? Já se nechystám to zabalit . Neob mě chceš odstřelit? Ano, doma maluješ transparent DOST BYLO AMBRY!!!

54)  ambra (28.09.2011 16:27)

Kájo, ty se nudíš!

52)  ambra (28.06.2011 22:17)

Katuško, už zase? Děkuju!

50)  Kristiana (17.05.2011 20:19)

49)  ambra (14.04.2011 10:09)

magorečko, děkuju!
kytičko, Aldíku, Ani, omlouvám se, že opožděně - děkuju!

48)  magorka (14.04.2011 09:48)

Dělám revizi restů...neodolala jsem a přečetla si znovu Bellu a Sebastiana Navzdory tomu, že už jsem věděla, že se skutečně jedná o canis familiaris tu prostě ležim, hekám a slzím od smíchu supeeeeeeeeeeer

47)  Alda (14.03.2011 20:52)

45)  kytka (27.02.2011 11:54)

Pomalu objevuji další a další skvosty. Tenhle rozhodně patří mezi ně.

44)  ambra (12.02.2011 23:14)

Jarusinka, tohle je moje prvotina mezi jednorázovkami. Takže se u toho taky trochu ošívám. V každém případě ale moc děkuji!

42)  ambra (14.01.2011 16:40)

Twilly, děkuju!

41)  Twilly (14.01.2011 16:14)

NECHÁPU , jak je to vůbec možný, že já tenhle SKVOST přehlédla ... asi se objednám k očnímu nebo já nevím...

Já nejdřív ani nedutala, jenom kulila oči a přidržovala sánku tak, aby nebouchala o stůl.

Pak přišla ona třetí větička od konce a mně málem klepla pepka od smíchu, ty vrahu

úžasný, fakt že jo... ambruško, úžasný (už bych si na tebe měla pomalu zvykat, že mě takhle srážíš v kolenou, ale že začneš i v pase lámat??? NO jo... holt,smršti moje milovaná )

40)  ambra (11.01.2011 17:59)

Marketko, že jo! Děkuju!

39)  Marketa (11.01.2011 17:58)

«   1 2 3 4   »