Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/3940_mala.jpg

Bella balí, Alice ji vytáhne na nákupy a chystá se na slavnost. Cullenovi chtějí odjet hned po jejím skončení, a tak se rozhodně ještě před začátkem slavnosti rozloučit s Markem a Caiem.

Jako vždy bych chtěla moc poděkovat za komentáře. Původní povídka měla končit sedmou kapitolou. Tahle část je psaná 3 měsíce (a spoustu slov) po ní, tak to možná bude vidět. Díky vašemu zájmu a prosbě, aby se Bella vrátila do Volterry :o), mě napadlo, jak psát dál. Doufám, že vás to nezklame a budu vděčná za jakékoli vyjádření, zda se vám to líbí.

Tři dny do odjezdu utíkají jako voda. I když jste upír a nemusíte spát, je spousta věcí, které je třeba sbalit nebo zařídit. A počítá se v to samozřejmě i Arova slavnost na počest jejich odjezdu.

Vzhledem k tomu, že Bella je něco jako princezna, nemůže se z ní vyvléct, ani kdyby chtěla. Ona však cítí, že by to neudělala, i kdyby jí tu možnost někdo dal. Lidé – no dobře, upíři, kteří tam budou, byli po pět let jako její rodina. Několik z nich má opravdu ráda. Třeba svou nejlepší kamarádku Chelseu a jejího druha Aftona. Litovala by, kdyby se s nimi nerozloučila, zvlášť, když neví, jak dlouho se neuvidí.

Do začátku oslavy zbývá už jen několik hodin a Bella je vážně ráda, že na ní má být jako host, a tak se nemusí o nic starat. Ještě jednou přehlédne svůj pokoj a zavazadla, která si sbalila. Snad už je to opravdu všechno. Cullenovi chtějí odjet hned, jakmile oslava skončí. Na co taky čekat? K cestě potřebují využít temnotu, aby je pak ráno nepřekvapilo slunce.

V tom se ozve rázné zaklepání na dveře a v zápětí k ní vtrhne Alice s Edwardem v zádech. Vypadá jako malý hurikán sršící energií. Při pohledu na Bellina zavazadla se rozzáří: „Tak sbaleno? Bells, mám návrh. Nebo prosbu. Prostě… miluju nákupy v Itálii.“

Edward za jejími zády udělá obličej a Bella se uchichtne. Alice po něm hodí vražedný pohled a opraví se: „No dobře, miluju nákupy kdekoli, ale italská móda se mi moc líbí. V jakých šatech večer půjdeš?“

Bella přejde ke skříni, která není ani zpola prázdná: „Ještě jsem nad tím nepřemýšlela, ale určitě tu nějaké vhodné najdu.“

Ano, šaty je Bella zásobena dostatečně a většina z nich se nehodí jinam než právě na zámecké plesy a slavnosti. V Americe by asi dost těžko v něčem takovém vyrazila do školy nebo na nákup. A při pohledu na Alici je jí jasné, že těm se rozhodně vyhnout nedokáže.

Pobaveně sleduje, jak Alice uznale hodnotí její šatník. Mezitím k ní přejde Edward. Jednou rukou ji obejme kolem pasu a prsty druhé proplete s jejími. Políbí ji na spánek a zašeptá jí do ucha: „Promiň, snažil jsem se Alici zastavit, ale jak sama vidíš, jakmile ucítí příležitost nakupovat, můžeš jí do cesty stavět třeba rozjeté auto. Je to beznadějné.“

Alice od skříně zavrčí a Bella se znovu rozesměje. Tohle škádlení by jí chybělo stejně jako Edwardova blízkost. Na okamžik zavře oči a opře se o něj. Své vzájemné city nevystavují na odiv – i proto, že zvlášť tady ve Volteře je to poměrně nebezpečné. Bella nehodlá dovolit, aby toho někdo mohl využít. Před Alicí (a vlastně nikým z Cullenovy rodiny) se ale skrývat nemusí. Stejně už to všichni vědí.

Když Bella vidí Alicino nadšení, prohodí: „Jestli se ti nějaké líbí, klidně si je vem. Většinu z nich jsem stejně ještě neměla na sobě.“

Škádlivě mrkne na Edwarda: „Nemohla bych se přece dopustit takového faux-pas, abych si vzala po druhé stejné šaty.“

Alice nadšeně vytáhne jedny smaragdové, přiloží je na své tělo a zatočí se s nimi, až sukně zavlaje: „Jsou úžasné. Možná tě vezmu za slovo, ale stejně jsem tě chtěla přesvědčit – pojďme si udělat dámskou jízdu a trochu se odreagovat nakupováním. Rosalie a Esme půjdou taky.“

Bella se rozesměje: „Mám na výběr?“

Alice se rozesměje taky: „Ne, máme přesilu, takže to byla spíš řečnická otázka.“

Edward zašeptá tak, aby to slyšela i Alice: „Stačí slůvko a zdržím ji na dost dlouho, abych ti zařídil náskok.“

Bella pobaveně zavrtí hlavou a pohladí ho po tváři: „Díky, cením si toho. Možná tě o podobnou laskovost požádám jindy. Teď se podřídím.“

Otevře dveře a překvapeně ucukne. Za nimi stojící Emmett zavyje: „To snad není pravda, ona ji opravdu ukecala.“

Jasper na něj vesele mrkne a nastaví ruku: „Já to říkal. Sázej!!!“

Emmett trochu nakvašeně sáhne do kapsy, odpočítá z ruličky peněz bankovky a hodí je po Jasperovi. Pak zahrozí na Bellu: „A já na tebe tak sázel, Bello.“

Bellu jejich přítomnost vážně baví. Chytne ho za ukázováček, kterým hrozí, nakloní se k němu a rozpustile ho líbne na nos. Emmett si překvapeně sáhne tam, kde se ho před okamžikem dotkly její rty a Bella se rozesměje: „To bylo odškodné. Slibuju, že příště už tě nezklamu.“

Emmett i ostatní se rozesmějí. Emmett se otočí na Edwarda: „Vybral sis skvěle, bráško. Ta holka mě vážně baví!“


Nakupovací smršť, kterou Alice předvádí, Belle málem bere dech. Sama se občas ráda projde po buticích známých značek, ale Alice má snad nějaký šestý smysl. Kamkoli vejdou, vrhne se okamžitě ke stojanům. Systematicky je prohledává a spíš hází, než podává ostatním věci, které si mají zkusit buď ony nebo ona sama.

Bella měla ze začátku snahu vybrat si sama, ale když vidí, že je to zbytečné, rezignuje a přizpůsobí se. Když si zkouší asi pátý top, který jí Alice vybrala, trochu poťouchle ji napadne, že je dobře, že ji nechá aspoň převléknout o samotě. Musí se jí ale nechat, že má vkus a oko na to, co komu bude sedět.

V polovině první uličky s butiky se k ní Rosalie nakloní: „Ještě, že máme jen omezený čas, jinak bychom se odtud dneska už nedostaly. Tohle centrum je jako její splněný sen.“

Bella se usměje – to Rose vystihla.

Obě využívají toho, že Alice se věnuje Esme, kterou se snaží přesvědčit, že potřebuje další pár tanečních střevíčků, protože naproti mají šaty, které jsou šité přesně pro ni a neměla by k nim doplňky. Esme kontruje tím, že nebude kupovat boty a kabelku dřív než šaty, ale Bella si umí představit, že ji Alice brzy stejně umluví. Je vážně nezastavitelná.

O tři hodiny později, obložené taškami, které se samozřejmě nevešly ani do jejich dvou aut, a tak jim musel vypomoct taxikář, který jede za nimi, konečně dorazí zpátky k hradu.

Sotva zastaví v garáži, otevřou se dveře výtahu a z něj vystoupí Edward, Emmett, Jasper a Carlisle.

Belle vesele blýsknou oči a zvedne svůj štít, aby Edwardovi poslala myšlenku: „To máte nějaký šestý smysl, nebo jste nás vyhlíželi? Každopádně vás mají hezky vycvičené.“

Edward ji cestou k autu rozcuchá a stejným způsobem jí odpoví: „Jestli hodláš být i dál takhle drzá, tak to Alici prozradím.“

Bella se nahlas rozesměje: „Vyděrači.“

Za chvíli jsou všichni ověšeni taškami od hlavy k patě. To, že by se snad do výtahu vešli najednou, rovnou zavrhnou. Sotva se dovnitř naskládá první várka tašek (a jejich nosičů), Bella obsáhne pohledm zbývající tašky, povzdechne si a přejde k domácímu telefonu, důmyslně ukrytému vedle tlačítka výtahu. Odklopí část, která na první pohled vypadá jako kus zdi, vyťuká číslo a sotva po vteřině oznámí: „Aftone, vem prvního, koho potkáš a sjeď do garáže. Potřebujeme pomoct s nákupy.“

Aftonův příjemný hlas jí bez dalších otázek potvrdí, že jede dolů a než stihne zavěsit, Bella ještě pobaveně křikne: „A ať jste aspoň tři. Zbývá tu toho vážně dost, co nepobereme.“

* * * * *

Edward se dívá dost ostražitě, když se balíčky obložený Afton ve výtahu nakloní k Belle a zašeptá: „Seš si jista, že s nimi chceš odjet? Tohle mi připadá nebezpečnější než dvacet Felixů dohromady.“

Bella se vesele zazubí – od svého rozhodnutí se vůbec směje víc, než byli ostatní zvyklí. Dřív vyhledávala samotu, jak to jen šlo. Edward… a vlastně všichni Cullenovi ji změnili.

Přikývne: „Jsem si jista, Aftone. Neboj, budu v pořádku.“

Afton významně přejede své plné ruce a pokrčí rameny: „Jak myslíš, Bells. Já tě varoval.“


Stejná slova jí šeptá do ucha i později Edward, když jí zapíná náhrdelník. Dorazil jen okamžik před tím a nemohl z Belly spustit oči. Bella už je více méně připravena, a tak mu jen zaměstná ruce, aby mohla bez jeho objetí poopravit pár detailů ma svých šatech.

Jakmile je její vzhled bez chybičky, Bella se usměje na společný odraz v zrcadle. Štíhlá dívka v černých šatech bez ramínek s bílým pruhem, který vede šikmo od jejího pravého ramene až dolů k lemu šatů. Živůtek dokonale kopíruje postavu a široká sukně zdůrazňuje její úzký pas a umožňuje volný pohyb. A on? Mladík s úžasnou tváří v klasickém smokingu a bílé košili s motýlkem – jako podle předpisů.

Vytrhne se ze zasnění a prohodí: „Hm, měl jsi pravdu. Alice by utahala i upíra.“

Věnuje jejich odrazu poslední úsměv a otočí se na Edwarda: „Tak co myslíš?“

Edward se usměje tím nevyrovnaným úsměvem, do kterého se zamilovala: „Když řeknu, že jsi nádherná, bude to lež. Vyrážíš mi dech. Nejspíš se o tebe dnes budu muset poprat.“

Bella ho s úsměvem chytne kolem pasu: „Hm, tak to se budeme zřejmě prát oba. Vím nejméně o pěti upírkách, kterým se sbíhají sliny, sotva tě potkají. A ten smoking ti sluší tak, že se od tebe nedokáží držet dál, ani kdyby kolem tebe plápolala hranice.“

Edward se trochu zamračí: „Víš, dnes večer ti budu opravdu závidět, že můžeš mou schopnost vypnout. Nebude se mi líbit, až tě budou ostatní v sále svlékat pohledem… a myšlenkami.“

Bella ho lehce políbí na rty: „Mám řešení. Drž se blízko mě a obalím tě svým štítem. Můžeme si povídat spolu a ostatní nás svými myšlenkami nebudou rušit.“

Edward se usměje: „Tak to mě čeká úžasný večer. Jen jestli nebude Aro žárlit.“

Bella se vesele ušklíbne: „To bude, ale ne na mě. Pořád ještě ho nepřestalo mrzet, že ses nerozhodl zůstat, i když ti naservíroval tak chutné sousto přímo pod nos.“

Edward se jí zahledí do očí: „Určitě se mýlíš. Jestli žárlí, tak na to, že mu tě odvedu. Jeho nadanou a nádhernou dceru… to je skoro svatokrádež.“

Bella se usměje a na okamžik se zaposlouchá do zvuků hradu. Pak prohodí: „Měla bych zajít za Markem a Caiem. Sluší se rozloučit se s nimi se stejnou úctou, která patří Arovi. Navíc mám na Marka prosbu.“

Edward nepotřebuje číst její myšlenky, aby odhadl, o co chce Marka poprosit: „Vyhoví ti?“

Bella pokrčí rameny: „Doufám, že ano. Máme docela hezký vztah.“

Edward přikývne: „Mám tě doprovodit?“

Bella zavrtí hlavou: „Sejdeme se v sále. Jsem zvědavá, co řekneš na slavnost. Obvykle to stojí za to,“ dodá s potutelným úsměvem. „Všude plno celebrit…“

Edward se usměje, přitiskne ji na okamžik k sobě, jako by ji nechtěl pustit a nakonec ji políbí na ucho: „Nenech mě čekat dlouho, jinak si tě půjdu najít, ať se to hodí nebo ne.“

Bella mu úsměv oplatí a oba vyjdou z jejího pokoje, aby se před ním definitivně rozdělili.


Jako první zamíří Bella k Markovi. Tuší, že to bude příjemnější návštěva, ať už se rozhodne její prosbě vyhovět nebo ne.

Ještě ani pořádně nedozní její klepání a už jsou dveře dokořán. Když ji Marcus spatří, jeho tváří přeběhne něco jako úsměv. Bella nikdy neviděla, že by podobný výraz věnoval někomu jinému. Není to sice opravdový úsměv, ale má k němu rozhodně blízko. Zašeptá: „Bello. Přišla ses rozloučit?“

Je to jeho obvyklá intenzita. Nemluví nahlas, ale přesto se nestane, že by ho někdo neuposlechl. Ustoupí stranou, aby mohla vejít do jeho komnaty.

Bella skloní hlavu na znamení úcty: „Ano, Marku, chtěla jsem se rozloučit v soukromí. Na slavnosti bude spousta lidí a oba budeme mít vlastní povinnosti. Najít klidnou chvilku bude asi nemožné.“

Marcus přikývne a zadívá se jí do tváře: „Takže odjíždíš s Cullenovými? Nebo bych měl říct s Edwardem?“

Kdyby se Bella mohla červenat, byla by teď jako růže: „Ano, odjíždím. Myslím, že mi jen prospěje poznat nová místa a jiný způsob života.“

Marcus nakloní hlavu na stranu, jako by nad něčím přemýšlel: „Možná. Rozhodně vypadáš šťastnější.“

Bella tone v rozpacích – to je to tak vidět? „Marku, víš, že si tě velmi vážím a mám tě ráda. Můžu mluvit jen sama za sebe, ale přišlo mi, že v určitých chvílích jsi mi rozuměl víc než kdokoli jiný. Proto bych tě chtěla požádat… poprosit… Ty vidíš vztahy. I z tvojí poznámky soudím, že víš, jak hluboký je můj vztah k Edwardovi. Byla bych ti velmi vděčná, kdybys o tom pomlčel.“

Marcus se jí zadívá do očí: „Bello, víš stejně dobře jako já, že před Arem nic utajit nemůžu. Nemám tvůj dar a… ani bych to neriskoval.“

Bella rychle přikývne: „To bych po tobě ani nežádala. Jen… Caiova mysl se ubírá po trochu jiných cestách než naše. Nechci, aby si domýšlel něco, co není pravda. … Doufám, že ty můj odjezd nebereš jako zradu?“ rychle ještě dodá.

Marcus opět předvede náznak úsměvu: „Ne, Bello. Nezrazuješ nás. Vždyť jsi stejně Arovi více méně slíbila, že se jednou vrátíš. Na tvou prosbu můžu odpovědět ano. Zatajím to Caiovi. Ani já si nemyslím, že je nutné, aby věděl, jak hluboký váš vztah i po těch málo dnech ve skutečnosti je.“

Bella mu s úlevou poděkuje: „Jsem ti tak vděčná, Marku. Nejspíš to nedokážu pořádně vyjádřit…“

Marcus ji zarazí: „To je v pořádku.“

Z náhlého popudu ji položí obě ruce na hlavu, jako by jí chtěl požehnat: „Najdi své štěstí. Pokud se ti to podaří, možná ti budu závidět,“ dodá trochu nostalgicky.

„Audience“ je u konce. Na srdceryvné loučení není ani jeden z nich zvyklý, ani připravený. Stejně se ještě uvidí na slavnosti.


7. kapitola - 9. kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

8)  Kristiana (17.07.2011 09:59)

Když jde o nákupy, je Alice šílená. Přesto bych ji domů brala všema deseti.
Markus je přesně takový jakého jsem si ho představovala - milý, citilivý, ale autorita.
Jsem zvědavá na loučení s Caiusem.
Zábavná kapitolka.

7)  Aalex (30.09.2010 18:32)

Díky moc za komentáře.
Plán mám, ale povídka si občas žije vlastním životem, takže uvidíme, jak se vyvine. Určitě se do Volterry vrátí, uvidíme, jestli napořád.

6)  hellokitty (30.09.2010 17:52)

nesie8

5)  nesie8 (30.09.2010 17:38)

Marketa

4)  Marketa (30.09.2010 15:01)

jen ať se vrátí do Voltery

3)  belko (30.09.2010 14:32)

máš opravdu plán, poslat Bellu zpět do Voltery??? :/ chceš pokazit tak krásný vztah!!!
to je škoda....

Michangela

2)  Michangela (30.09.2010 10:07)

Eleanor

1)  Eleanor (30.09.2010 09:07)

Marcus je fajn

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek