Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/3940_mala.jpg

Návštěva věznice pokračuje. Bella má před sebou ještě jeden úkol a Edward ji bude muset brzdit, aby se neprozradila. Po návratu do hradu navíc Bella absolvuje rozhovor s Arem.

Díky moc za komentáře k předchozím kapitolám a jako vždy budu moc ráda, když tady necháte další.

Když se k nim o pár minut později Bella přidá, Edward už stihl identifikovat několik obětí. Krátký pohled mu prozradí, že její oči jsou teď zářivé červené – i když člověk by to za skly jejích brýlí nepoznal. Na jejím oblečení není ani skvrnka. Není tu nic kromě těch očí, co by prozrazovalo, že Bella právě povečeřela.

Rychle společnými silami dokončí identifikaci zbylých obětí a jelikož Bella do svého štítu opět zahrnula i Edwarda, mohou se oba bavit Jamesovým dumáním nad tím, že totožnost obětí zná i Edward: „Že by to tedy nebyl jen bodyguard? Demetri nic takového nikdy neudělal. Že by byl tenhle Edward nějak výše postavený?“

Nechají ho jeho myšlenkám a Bella se zeptá na ten „oříšek“, jak James nazval dalšího vězně. James stiskne tlačítko na svém telefonu a nechá vězně přivést do vyslýchací místnosti. Tentokrát chce být přítomen osobně, stejně jako „nezbytný“ strážný. Bella s Edwardem se posadí naproti vězni, James do čela stolu.

Než vězně přivedou, Bella si rychle přečte spis. Edward zná fakta z její mysli. Případ je zajímavý tím, že muž, kterého strážný právě vede, zřejmě zavraždil manželku a děti, ale nenašla se těla…a on sám od chvíle, kdy ho zatkli, nepromluvil ani slovo. Nepřímé důkazy jsou poměrně jasné, ale přesto…

Když se muž posadí za stůl, netečně je sleduje. Je zvyklý na takovéhle návštěvy. Myslí si, že Bella je psycholožka nebo něco podobného. Když však jen natáhne ruku směrem k němu, zvedne překvapeně obočí. Co to má znamenat?

James vysvětlí: „Podejte prosím paní Volturiové ruku. Nemusíte se bát, nebude to bolet.“

Muž téměř poprvé za dobu svého věznění promluví – sarkasticky: „Co to má být? Nějaký druh hypnózy nebo jiné metafyzické hlouposti?“

Bella s podmanivým úsměvem zašeptá: „Nechte se překvapit.“

A pak to přijde. I když už to Edward zažil, smršť myšlenek toho člověka ho znovu zaplaví. Bella pod stolem brzy chytne Edwardovu ruku. V duchu slyší, jak prosí, aby ji zadržel. Edward ji sevře a položí přes ni a druhou, jako by ji chtěl chránit. Myšlenky, kterými teď prochází, jsou strašné a překvapivé. Ten muž neměl jen jednu manželku…a zisk nebylo to jediné, o co mu šlo.

Najednou Bella vězně pustí, vytrhne ruku i Edwardovi, štít opět zapadne na své místo a aniž by mu věnovala byť jen pohled, rychle se Jamesovi omluví: „Promiňte, musím na chvilku ven.“

Zmizí tak rychle, že na ni zůstanou zírat. Edward jí je v patách, sotva za ní zapadnou dveře. Na konci chodby ji chytne za ramena a otočí ji k sobě: „Bello…“

Ta beze slova otevře první dveře, které nahmatá a zatáhne ho dovnitř. Její obličej je teď nelidsky krásný. Zlobí se…to by bylo jasné každému - a i to je slabé slovo. Veškerá přetvářka je teď pryč a Bella vypadá jako upír! Zatíná ruce v pěst a třese se touhou do něčeho praštit, aby ze sebe dostala aspoň část své frustrace. Kdyby to ale udělala, zůstala by po té ráně ve zdi díra.

Edward stojí ve dveřích, aby nemohla jen tak utéct a utrhnout muži hlavu, jak by sám docela rád udělal. Dívá se, jak se Bella snaží přemoci svou podstatu, která se dere na povrch a zatouží ji utěšit.

Bella prudce zavrtí hlavou, aby od sebe odehnala ohavné myšlenky obviněného: „Dej mi chvíli… Nedokážu se tak rychle uklidnit. Tentokrát je to… těžké!“

Po chvilce se zavřenýma očima zaprosí: „… Prosím, přiveď mě na jiné myšlenky.“

Zkouší zhluboka dýchat, ale v tom cítí, jak jí Edward vstoupil do její „komfortní zóny“. Bella překvapeně otevře oči – proč stojí tak blízko?

Edward hodí váhavost za hlavu. Co na tom, že tohle určitě není to, co čekala? On po tom touží…a ji to určitě přiměje myslet na jiné věci, než je ten sadista o několik místností dál. I kdyby to necítila stejně jako on!

Rychle ji obejme a jeho rty si najdou její. Vidí, jak se Belliny oči překvapením rozšířily, ale pak se do polibku zapojí. Netrvá to dlouho, ale o to je intenzivnější.

Když se od sebe odtrhnou, Edward se na ni chvíli nedokáže podívat. Slyší její zrychlený dech – stejně jako svůj a čeká.

Bella po chvilce pronese vyrovnaným hlasem: „No…tohle vážně zabralo.“

Edward se na ni překvapeně podívá, ale Bella už se dívá jinam: „Měli bychom se vrátit a dát Jamesovi pár stop. Tenhle chlap nesmí uniknout. … A…ehm… děkuju, žes mi nedovolil po něm skočit. Byl jsi něžnější než Demetri,“ ironicky se ušklíbne. „Být člověk, tak z něj mám modřiny.“

Společně vejdou do místnosti a Bella se chopí slova: „Myslím, že víc už pána nebudeme potřebovat. Jamesi, můžeme jít znovu do Vaší kanceláře? Potřebuju mapy a databázi nezvěstných z několika států.“

Na vězni je vidět, jak jeho sebejistý výraz trochu zakolísal a on pod opálením zbledl. Jen ať se trápí, co vlastně ví. Trocha strachu navíc není na škodu.

James se usměje a dá pokyn muže odvést. Už ví, že svá vodítka dostane. Isabella opět nezklamala – jako dosud nikdy.


Cestou zpátky se Bella tváří, že se soustředí na cestu. Promluví až téměř před vjezdem do Volterrského hradu: „Ještě jednou děkuji, Edwarde…,“ při vyslovení jeho jména se jí trochu zachvěje hlas. „Zvládl jsi dělat můj doprovod na jedničku. Přesto bych tě ráda požádala ještě o jednu věc. Nech si to pro sebe – tedy aspoň to, jak jsi mě přivedl na jiné myšlenky, ano?“ dá důraz na poslední slova a trochu se při tom ušklíbne.

Od oné chvíle, kdy vyběhla z místnosti, už svůj štít nezvedla. Edward se tedy může jen dohadovat, co si myslí. O to raději by to teď věděl. Myslí si, že to udělal jen proto, aby ji přivedl na jiné myšlenky? Nebo že je to pro něj normální? Že k ní necítí víc než kdokoli jiný? Jen přitažlivost? A co cítila ona? Tolik otázek a žádná odpověď.

Carlisle měl pravdu – pouze Bella mu může dát odpovědi. Ale teď to vypadá, že se za okamžik rozejdou a on už druhou šanci nedostane.

Bella zajede přímo do garáže - venku právě začíná svítat.Aniž by na cokoli čekala, vytáhne klíčky ze zapalování a vystoupí. Nechce být s Edwardem o nic víc, než je nezbytně nutné…nebo zdvořilé. Nemůže dovolit, aby se to někdo dozvěděl a donesl to Arovi. A nemůže dovolit ani to, aby Edward věděl, jak moc na ni ten polibek zapůsobil. Podle toho, jak ji líbal, je nejspíš jedním z těch upírů, co si prostě užívají. Kdyby stála Bella právě o to, přišla by si tady ve Volteře na své. O nic takového jí ale nejde.

Zatím co Edward vystupuje, snaží se vymyslet, jak tuhle chvíli prodloužit. Bella na něj čeká u výtahu, aby ho nasměrovala k jeho pokoji. Vyjedou nahoru a Bella Edwarda rychle a tiše vede po schodech. Duchem už je u Ara – respektive u toho, co mu o dnešní „schůzce“ řekne a které myšlenky před ním ukryje.

Než se jí to ale podaří promyslet, vstoupí jim do cesty sám Aro. Vítá je s rozevřenou náručí a širokým úsměvem: „Tak jste zpátky… Chelsea říkala, že jsi sebou vzala Edwarda místo Demetriho, Bello,“ dodá se zajiskřením v očích.

Edward sleduje jeji tvář, ale ta nedá ničím najevo jakékoli pohnutí. Přikývne: „Ano, chtěl poznat to divadlo pro lidi.“

Aro se spokojeně usměje: „A jak se ti líbilo?“

Edward diplomaticky: „Velmi zajímavé. Díky, že jsem tam mohl být.“

Aro velkodušně: „Moje dcera je velmi nadaná, že?“

Bella mu skočí do řeči: „Edwardův talent je velmi prospěšný,“ rychle se podívá na Edwarda.

Aro vypadá víc než spokojený tím, co vidí: „To je dobře…“

Bella se otočí k Arovi zády a ukáže na jednu z chodeb: „Tudy se dostaneš ke svému pokoji.“

Edward se trochu ukloní (jako gentleman ze staré školy – ze které také pravděpodobně je): „Děkuji. Těším se, až se zase uvidíme.

Bella kývne a rychle vyrazí po jiném schodišti. Aro je jí po boku. V duchu Edwarda za jeho slova proklíná. Je jí jasné, že Arovi už došlo, proč jeli spolu a i to, že toho hodlá využít.

Když společně dojdou do Arových soukromých komnat, Aro k ní vztáhne ruku. Bella zacloní myšlenky o svém krátkodobém selhání a Edwardově rozptýlení. Ostatní ale nechá Ara vidět.

Aro se usměje: „Zdá se, že jsi měla velmi plodný večer, má drahá.“

Bella přikývne a pak se mu zadívá do očí: „Aro, nemám ráda manipulaci. Nepotřebuji tvůj nebo Edwardův talent, abych věděla, co máš za lubem. Chceš ho. Chceš, aby se přidal a mě chceš použít jako návnadu. To ti ale nevyjde. Už se s ním neuvidím.“

Aro lehce zavrtí hlavou: „Ale ale Bello…ty mě přeceňuješ. Nemám žádné postranní úmysly. Chtěl jsem jen, aby ses s tou rodinou spřátelila. Je tam spousta docela mladých upírů. Mohla by ses pobavit a naučit se něco nového. Nechápu, jak jsi došla k názoru, že tě chci spárovat s Edwardem. I když pokud byste v sobě našli zalíbení, nebyl by nikdo šťastnější než já. Jsi příliš sama, moje dcero. Partnerství by tě obohatilo. …“

Jeho hlas změní tón a stane se náhle rozhodným: „O tom, že byste se už neviděli, však nemůže být ani řeč. Jsi Volturiová. Nedopustíš se takové nevychovanosti. Budeš jejich průvodkyně. Co však budeš dělat ve svém volnu, do toho ti nemluvím – to přece víš,“ zjemní svůj tón na konci.

Bella skloní hlavu a Aro se jí dotkne, jako by jí žehnal – zašeptá: „Chci jen dobro, Bello…pro všechny. Nikdy jsi nebyla a nebudeš jen „návnada“…jsi jedinečná pro to, kým jsi a co umíš. Nezapomeň ale, že nejsem jen tvůj otec. Udržujeme pořádek v našem světě a já musím dělat všechno proto, abych měl co nejlepší prostředky pro jeho udržení.“


3. kapitola - 5. kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

6)  Kristiana (15.07.2011 19:35)

Už od první kapitoly mám pocit, že Aro není tak šílený maniak. Pořád je posedlý dary a chce některé z Cullenových k sobě, ale zdá se, že Bellu má opravdu rád. Působí na mě docela příjemně, ale postranní úmysly, zapírá zbytečně, protože o nich nepochybuji.

5)  mary (27.09.2010 16:53)

tady to vypadá, že se Aro chová jako čkověk a to se mi líbí :)

4)  hellokitty (26.09.2010 14:05)

3)  Raduššška (26.09.2010 12:38)

Marketa

2)  Marketa (26.09.2010 12:26)

Michangela

1)  Michangela (26.09.2010 12:02)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek