Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/3940_mala.jpg

Edward s Bellou jedou do věznice. Chystá se divadlo pro lidi... spojené s krmením.

Znovu díky za komentáře k minulé kapitole a opět doufám, že budete chtít nechat svůj názor i tady.

Když se sešli, pár vteřin ze sebe navzájem nemohli spustit zrak. Edwardovi to v tmavém obleku a bělostné košili slušelo, jako by byl stvořen jen pro něj. Když mu Bella s šibalským úsměvem podala ještě „agentské“ brýle a sluchátko, podotkl: „Připadám si jako muž v černém.“

Bella se odvrátí a s úsměvem vyrazí ze schodů: „Sluší ti to.“

Edward musí polknout, aby jí byl schopen lichotku vrátit: „Zdaleka ne tolik jako tobě.“

Tmavě šedé pouzdrové šaty kousíček nad kolena, vypasované sako, vlasy stočené do drdolu a podpatky. Oči, jejichž barva by později byla nápadná, jsou kryté brýlemi bez obrouček se samozabarvovacími čočkami. Logicky by Bella měla vypadat usedle a nesmírně výkoně, ale místo toho se nad ní sbíhají sliny. Edward nepochybuje, že jí nikdo neodolá. Dokáže si představit, že odsouzenec si bude připadat jako v nebi. Tedy aspoň než se ho dotknou její rty.

Rychlé a přesto „solidní“ auto s tmavými skly stojí před vchodem. Řídí Bella. Tak jako všichni upíři si vychutnává rychlost a navíc se nechce zdržovat navigováním Edwarda. Ostatně je tu jen jako její doprovod a chtěl to sám. Není tedy důvod, aby mu  řízení přenechávala, jak by to zřejmě udělala, kdyby to bylo v jiné situaci a ona měla pocit, že by měla ctít hosta.

Během cesty je většinou ticho. Edward využívá toho, že se Bella dívá na silnici a sám ji může pozorovat bez rizika prozrazení.

Bella jeho pohled cítí a přemýšlí o tom, jak ráda by teď věděla, co si myslí. Pak jí dojde něco jiného.

Rychle se na něj otočí a silnici před sebou teď sleduje jen koutkem oka: „Edwarde, mohl bys něco zvážit? Obvykle při takovýchhle příležitostech s Demetrim sdílíme myšlenky. Je to bezpečnější, když potřebujeme komunikovat. Na druhou stranu, to ale znamená…“

Nechá větu nedopovězenou, ale Edward to udělá za ní: „Že pak můžeš použít jeho talent. Hm…,“ zamyslí se, „znamenalo by to, že mě pustíš pod svůj štít?“

Bella krátce kývne a trochu se zamračí. Své netlukoucí srdce náhle cítí v krku. Musela by hodně ovládat své myšlenky. Obvykle jí to nedělá větší problém. Dokonce svůj štít ovládá tak, aby ani Aro nedokázal poznat vše, co si myslí. Má několik vzpomínek, které mu nechce dát v plen, ale teď… Edwardovi je těžké vzdorovat. Reakce jejího těla jsou impulsivní. Dokáže ji rozhodit tak snadno. A rozhodně by nebylo rozumné, kdyby o tom věděl.

V tom ji z  myšlenek vytrhne Edwardův dotek na její ruce. Překvapeně se podívá na svou ruku, kterou má volně položenou na řadící páce a přes kterou ji teď drží Edward a pak se mu zadívá do očí. I když by to nemělo být možné, má pocit, že jde z jeho ruky teplo.

Edward se usmívá: „Nebude mi vadit, když se podělím o svůj talent. Bude to určitě zajímavá zkušenost.“

Bella se trochu křivě usměje: „No…to určitě. Každopádně nahlédnout do hlavy odsouzence na smrt není obvykle to nejpříjemnější. Zvlášť, když je vinen.“

Edward trochu zvedne obočí a Bella vysvětlí: „Aro na tom trvá a i pro mě je důležité ověřit si jeho vinu. Vlastně především proto se mnou chodí Demetri. Kdyby to bylo na mě moc, aby mě zastavil.“

Prosebně na něj mrkne: „Když tě požádám, abys mě držel, prosím, udělej to. Někdy je opravdu těžké ovládnout se.“

Edward přikývne: „To znám.“

Bella nespokojeně zavrtí hlavou: „Nejde o krev, víš? Tu přitažlivost zvládnu. Jde o myšlenky. Někdy vidíš takové věci, že máš chuť vstát a ukroutit tomu člověku hlavu hned! Na místě!!!“

Na mysl jí přijde vzpomínka, při které jen silou vůle ovládne vrčení, které se jí dere do krku.

Tiše dodá: „Někdy Arův talent nenávidím. Ostatně – uvidíš to sám, pokud budeme své myšlenky sdílet... Znát každou myšlenku, na kterou kdy člověk pomyslel… Vědět přesně, jak se cítil, když prováděl své zločiny. Znát všechny pohnutky… Br!“

Zavrtí hlavou, aby od sebe ty myšlenky odehnala.

Edward ji zamyšleně pozoruje – přemýšlí, jestli to Aro neudělal schválně. Člověk musí být trochu sadista, když tohle dělá.

V tom se na něj Bella opět usměje: „Víš, tvůj talent je pro tenhle případ jako dar z nebe. Nemusela bych vidět to všechno – stačilo by vědět, co si myslí v tu chvíli. Až pokud bych měla pochybnosti, mohla bych použít Arův dar.“


To už dorazí k věznici. Podle toho, jak se na jejich auto a doklady zadíval vrátný, nepochybuje Edward, že je tu Bella dobře známá.

Čeká na ně zástupce ředitele, s nímž si Bella podá ruku a pozdraví se jako staří známí: „Dobrý den Jamesi. Tak co pro mě máte dneska?“

James se usměje a Edwardovi je i bez čtení myšlenek jasné, že Bellu nepokrytě obdivuje... a že si k ní nedovolí ani slabou narážku už kvůli jménu Volturi, které nosí. Ačkoli se snaží jeho myšlenky vytěsnit, obtěžuje ho svými představami, jak Bellu svléká z těch šatů, co má právě na sobě. Štve ho to o to víc, že kdesi uvnitř sebe cítí stejnou touhu.

James Belle vřele stiskne ruku: „Dobrý den Isabello. Těší mě, že Vás zase vidím,“ střelí pohledem po Edwardovi. „Dnes s Vámi není Demetri?“

Bella to nechce rozvádět, a proto je rychle představí: „Měl něco jiného. Tohle je Edward,“  lehce zdůrazní. „Pravidla platí jako obvykle.“

James přikývne, jako by se právě probral z omámení: „Jedná se o vraha, který čeká v cele smrti 5 let. … A pak tu pro Vás mám jeden oříšek. Podezřelý, u nějž jsme si dost jistí, že je vinen, ale jsou trochu problémy s důkazy. Byli bychom velmi vděční, kdybyste si s ním chtěla promluvit a napověděla nám, kterým směrem se ubírat.“

Upře na ni vyčkávavý pohled a Edward vidí, jak Bella kývla. Evidentně to není poprvé, co k tomu účelu využívá Arův talent. James s úsměvem kývnutím poděkuje a vede je do exekuční místnosti. Má na jedné straně úzký průzor, kterým můžou obvykle příbuzní oběti a porota sledovat popravu. Tentokrát tady nikdo kromě Jamese a jednoho strážného není.

Edward si přečte v Jamesově mysli, že i oni později zmizí, aby měla Bella na „exekuci“ klid.

V tom ale v jeho mysli zazní Bellin hlas: „Tak jdeme na to?“

Edward se na ni otočí a Bella mu věnuje úsměv. Když rozprostřela svůj štít i nad Edwarda, na okamžik ztuhla. Hlavu jí naplnily tisíce hlasů. Bella naštěstí rychle pochopí, jak se zaměřit na hlas mysli, která ji zajímá. Ostatní hlasy se tím utlumí. Najednou slyší velmi jasně, jak si Edward pomyslel, že je to zvláštní slyšet ozvěnu všech myšlenek, které slyší, znovu v její mysli.

Bella přejde ke stolku, který stojí v rohu místnosti. Položí si tam aktovku a vytáhne z ní blok a propisku. James ukáže strážnému, aby přivedl vězně a zatím podá Belle složku s případem. Pak se přesune za sklo.

Bella pohledem ukáže na židli a v myšlenkách pobídne Edwarda, aby se posadil: „Neboj, teď brzdit potřebovat nebudu. Tenhle se prozradí sám,“ rychle listuje složkou a ušklíbne se.

Edward zvedne obočí – v duchu se jí zeptá: „Co má na svědomí?“

Bella uvolní své myšlenky o trochu víc: „Znásilnil a zavraždil několik dívek. Prokázali mu pět vražd za pár let. Zřejmě jich ale bylo daleko víc.“

Edward se jí rychle podívá do tváře, ale Bella si udržuje netečně profesionální výraz. Strážný přichází. Edward tedy jen podotkne: „Před takovými jsem kdysi chránil Chicago.“

Belle v koutku rtů zahraje úsměv: „Zdá se, že máme přece společné víc, než bych myslela.“

Pak se zaměří na odsouzence, kterého strážný zatím poutá do exekučního křesla. Vězeň na Bellu zírá pichlavým pohledem a na rtech mu pohrává ošklivý úsměv. V jeho mysli se stává jeho obětí. Edward lituje, že to Bella vidí. Tady je její otázka, zda se cítí viný, zbytečná.

Bella si s Edwardem vymění pohled – v duchu: „To je jedno. Jsem zvyklá. Díky za tvůj dar. Tuhle mysl bych do podrobna zkoumat nechtěla.“

Pak přejde k tlačítku mikrofonu, aby ji bylo slyšet ven: „Jamesi, tady je vina víc než jasná.“

James přikývne a pokyne strážnému, který už se k němu stihl připojit, k odchodu: „Mohla byste ještě zjistit, zda jde i o další ženy? Mohli bychom informovat jejich rodiny…a vyřadit je z databáze pohřešovaných.“

Belle se trochu stáhnou koutky: „Pokusím se. Ráda bych ale využila samoty. Exekuce bude provedena okamžitě po získání informací.“

James přikývne: „Fotky těch dívek, které jsou potvrzené, jsou ve složce.“

Bella kývne: „Viděla jsem je.“

James se na ni usměje: „Děkuji za pomoc. Počkám na vás ve své kanceláři, jestli je to tak v pořádku.“

Bella znovu krátce přikývne. Edward se musí usmát, když slyší, co si James myslí: „Na první pohled je vidět, kdo je tu šéf. Ten chlap je nejspíš vážně jen ochranka. Isabella ale nevypadá, že by si nedovedla poradit. I když je tak krásná a křehká, občas z ní jde hrůza.“

Bellu to zřejmě taky pobavilo. Vesele na Edwarda mrkne a pak si povzdechne. Okamžik přemýšlí, jestli se dokáže ponořit do mysli člověka před sebou bez obav z toho, že se neovládne. Nakonec se raději otočí na Edwarda, a přesto že by to měla čekat, když sdílí své myšlenky, překvapí ji, že už stojí těsně vedle ní.

Nevnímá řeči, které odsouzenec vede. Elektřina z Edwardova těla už zase prochází i jejím. Soustředit se, aby si nemyslela nic, co nechce, aby Edward věděl, ji stojí veškeré úsilí. Aby to kouzlo prolomila, raději poměrně hrubě chytne odsouzence za ruku. Ten ztuhne, když cítí její pevný stisk, který mu drtí prsty a chlad, který z ní čiší. Jako by si najednou uvědomil podvědomou hrůzu, kterou lidé z jejich přítomnosti cítí. Cítí svůj konec.

Bella se ušklíbne – rozhodně mu jen prospěje, když ucítí alespoň část té hrůzy, co měly jeho oběti.

Edward pozoruje, jak se Bella mračí víc a víc, když se noří do jeho vzpomínek. Zároveň je sám sleduje…a rozhodně chápe, proč se Belle po chvíli z hrdla vydere zavrčení.  Položí jí ruku na rameno, ale Bella zavrtí hlavou a v duchu mu odpoví, že to zvládne.

Když odsouzencovu ruku pustí, poprosí v mysli Edwarda, aby šel za Jamesem: „Začni zatím vyhledávat další oběti. Za chvíli se k vám připojím. Jen to tady skončím!“ dodá a výhružným pohledem sjede odsouzence, který se pod ním zachvěje.

Edward pomalu kývne hlavou a vyrazí ven. Zaslechne ještě odsouzencův chvějící se hlas: „Proč jde pryč? Co se bude dít? Nechci tu s vámi zůstat sám.“

A pak Edward neslyší nic. Zapadnou za ním zvukotěsné dveře a Bellin štít zapadne zpátky na místo. Edwardovi dojde, že teď její myšlenky patří jen jí…a že by asi ani nechtěl vědět, co se jí teď honí hlavou.


2. kapitola - 4. kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

6)  Kristiana (15.07.2011 19:20)

Uch. To bylo ohromné a fascinující. Jsem z toho trošku mimo.
Je mi líto Belly. Nechtěla bych nahlížet do myslí vrahů a násilníků, jde mi z toho mráz po zádech. Ale nadruhou stranu díky ní dostanou spavedlivý trest.
Sdílení myšlenek s Edwardem bude ještě hodně využívat, že?
Zajímalo by mě, jestli nějaké z Jamesových nermavných myšlenek pochytila i Bella?
"Štve ho to o to víc, že kdesi uvnitř sebe cítí stejnou touhu." Zírám. Zdá se, že Edí se citům k Belle nijak zvlášť nebrání.

5)  mary (27.09.2010 16:42)

no to bylo úžasný

4)  hellokitty (25.09.2010 23:47)

Lenka

3)  Lenka (25.09.2010 17:15)

Skvělá povídka.

Marketa

2)  Marketa (25.09.2010 16:08)

Krása krása prosím rychle další kapitolu

Michangela

1)  Michangela (25.09.2010 15:52)

To je docela síla. Zajímalo by mne, co z toho chápou a ví lidé. To jako oficiálně "dělá popravy"?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek