Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/3940_mala.jpg

Edward jde za Bellou, aby se o ní dozvěděl víc. V pokoji ji nenajde, a tak se rozhodne ji stopovat. Najde ji? A jak Bella zareaguje?

Díky za komentáře k minulé kapitole, doufám, že se vám bude líbit i tahle a necháte mi komentík i tady.

Sotva jim ukáže pokoje, vyřídí přání, aby se tu cítili jako doma a Carlislovi a Esme doručí pozvání, aby se připojili k Arovi a ostatním při dnešní hostině. Pro ostatní pozvání samozřejmě platí taky, ale Aro předpokládá, že dají přednost vlastní zábavě…a v tom smyslu ho Bella také přetlumočí.

Sama začíná být trochu nervózní. Ráda by zmizela někam, kde by měla prostor na přemýšlení. S jejich příchodem (a hlavně Edwardovým) vyvstalo tolik otázek, nad kterými by chtěla popřemýšlet v klidu…

Jelikož ale Aro trvá na dokonalé pohostinnosti, zdusí svůj povzdech na rtech a nabídne ostatním, že jim ukáže kluby a restaurace, které stojí za vidění.

Když jí Emmett za všechny poděkoval a navrhl, aby to nechali na zítřek, že jsou po cestě unavení, věnoval jí tak škádlivé mrknutí, že musela odvrátit hlavu, aby udržela svůj úsměv na uzdě a nerozesmála se docela. Ačkoli to bylo přesně to, v co doufala, stejně se neubránila lehkému bodnutí smutku, že se pro dnešek loučí…zamračila se. To nebylo obvyklé. Raději se rychle rozloučila a zmizela jim z dohledu.

Ve svém pokoji se ujistila, že je sama (resp.že se k ní nikdo nechystá) a rychle přešla k oknu. Vyhlédla ven – tam zatím zapadlo slunce a všude se rozhostila příjemná chladivá noc plná hvězd. Ještě jednou se rozhlédla, aby zkontrolovala okolní střechy a pak se vyhoupla ven. Dostat se nahoru nebylo nijak složité – tedy pro upíra. Brzy nabere svou obvyklou rychlost a tiše se po střechách blíží ke svému oblíbenému místu. Je to věž, ze které je vidět celé město. Přes den patří k nejnavštěvovanějším památkám, ale teď v noci je zavřená. A i kdyby ne, Bella se usadí vždy až u zvonu. Tam by ji nikdo nehledal ani přes den. A pokud by tam náhodou někdo zabloudil, má vždycky dost času zmizet. Varovala by ji už vůně, která se line vždycky daleko před příchozím.


Sotva Bella odešla, zavřou se Emmett s Rose a Jasper s Alicí do svých pokojů. Edward trochu váhá. Na slavnostní hostinu se mu nechce, ale na druhou stranu – kdyby tam měla být Bella… A co když s někým chodí? Každopádně by se o ní rád dozvěděl víc.

V tom ho Esme s úsměvem obejme a špitne mu do ucha za shovívavého úsměvu Carlisla: „Jdi za ní. Nemyslím, že by byla na hostině.“

Edward na ně překvapeně mrkne –řekl to nahlas, nebo je tak čitelný?

Carlisle obejme Esme kolem ramen: „Otázky, které máš, ti nejlíp zodpoví sama Bella.“

Edward pomalu přikývne, nasaje Bellinu vůni a rozběhne se za ní. Brzy stojí před jejím pokojem. Trochu zaváhá, ale pak si uvědomí ticho. Ne to, které slyšel, když se pokoušel poslouchat její myšlenky. To znělo trochu jako ozvěna v obrovské jeskyni… Tohle je ticho prázdnoty. Její vůně ho sice dovedla do pokoje, ale Bella uvnitř zřejmě není. Nikam jinam ale její vůně nevede. Kudy tedy šla? Že by oknem? Ještě jednou zaváhá, protože následovat ji by znamenalo porušit její soukromí. Nakonec se rozhodne pro menší okliku. Vrátí se do svého pokoje, vykoukne z okna a nasaje vzduch. Zatím nic necítí, ale pokud si pamatuje polohu jejího pokoje dobře, nebude problém dostat se k němu. Venku – a v téhle výšce se její vůně neudrží dlouho, ale on nemůže mít velké zpoždění.

Zdá se, že mu vítr nahrává do karet. Vane jen slabý vánek, a tak není problém jít po stopě. Ta zesílí, když se dostane k Volterrské věži. Že by šla tam? Rozhled odtamtud bude úžasný. A romantický. Znovu trochu zaváhá. Co když tam má s někým schůzku? Bylo by nezdvořilé jen tak se tam objevit. V tom k němu vítr opět zanese její vůni. Jen její. Kdyby tam byl ještě někdo, už by ho cítil. A jestli na někoho čeká, určitě mu řekne, že se objevil nevhod. Nemá co ztratit, ne?


Bella se dívá na město pod sebou – jeho střechy a náměstí a kochá se i nebem nad sebou, zatím co její mysl se zabývá stovkou otázek, které ji najednou napadají a zoufale se snaží najít rozumnou odpověď.

Náhle ucítí vůni, která by jí neměla být tak povědomá, když ji poprvé cítila teprve před pár hodinami. Edward. Otočí hlavu, aby zkontrolovala, odkud to jde a spatří jeho nevyrovnaný úsměv (jeden koutek výš než druhý, jako by si nebyl jist, jestli ho nevyžene) o výklenek dál.

Edward čeká okamžik, jestli něco řekne, ale Bella se jen dívá – s výrazem, kterému nerozumí.

Pak ji pozdraví tak nevině, jak jen svede: „Ahoj. Neruším? Rozhodl jsem se trochu se porozhlédnout kolem a tvá vůně mě zavedla sem…“

Dívá se na ni a Bella ve světle hvězd ho uchvátí ještě víc než v sálech Volturijského hradu. Bella kývne na místo vedle sebe a odtrhne od něj pohled. Jeho zlaté oči se dívají tak krásně… a jeho úsměv jí bere dech stejně, jako když předtím slyšela jeho hlas.

Když se Edward posadí sotva stopu od ní, Bella tiše pronese: „Tohle je mé oblíbené místo. Je tu klid a můžu tu v tichu přemýšlet.“

Trochu sarkasticky se ušklíbne: „To se ve Volteře často nepovede.“

Edward se trochu zastydí. Chtěla být sama a on jí tu vzácnou chvíli bere. Rychle tedy navrhne: „Nechám tě tu, Bello. Nechtěl jsem rušit.“

Bella zavrtí hlavou: „Ne, to je v pořádku.“

Náhle k němu otočí hlavu a světlo jejího úsměvu ho na okamžik oslní: „Možná je to tak lepší. Aspoň se třeba dozvím pár odpovědí, jak mi Aro slíbil.“

Edward na ni zírá tak překvapeně, že se Bella neubrání uchichtnutí a zopakuje mu Arova

slova: „Prý máme možná stejné důvody k výběru své potravy.“

Když vidí Edwardův nechápavý pohled, vysvětlí: „Nekrmím se jako ostatní. Tedy…nejsem vegetariánka jako vy, ale díky Arově schopnosti a laskavosti mám přístup do myslí svých obětí. Nejím tedy s ostatními, ale Aro mě vysílá do věznic jako kata.Nevinným jsem už pár životů zachránila.“

Edward se usměje: „Hm, taky jsem si prošel takové období. Časem to ale bylo na mě příliš – vědět co si myslí a cítí až do konce…, a tak jsem se vrátil ke Carlislovi a jeho způsobu života. Není to tak zlé. Masožravci chutnají podobně jako lidé.“

Bella se zamyslí: „Svědomí si sebou nosím taky. Zatím se to dá zvládnout. Zvlášť, když jejich myšlenky vytěsním, ale časem…“

Znovu se na něj podívá - Edward se jí vpíjí do tváře: „Jak jsi stará, Bello?“

Bella vyhýbavě zavrtí hlavou: „Pár let. Nejsem novorozená, ale v porovnání s ostatními a jejich desetiletími a staletími jsem dítě. … Můžu se teď zeptat já?“

Edward přikývne – zvědavý, co ji zajímá. Bella vyhrkne první otázku, která jí vrtá hlavou: „Aro říkal, že jste tři nadaní. Ty prý umíš číst myšlenky. Došlo mi, že další je Alice. Řekneš mi, kdo je ten třetí a co ti dva umí?“

Edward se usměje: „A řekneš mi, v čem spočívá tvůj dar? Na oplátku?“

Bella lehce kývne, i když to původně v plánu neměla. Edward objasní: „Třetí je Jasper. Alicin partner. Alice vidí budoucnost. Nebo aspoň věci, které se můžou stát – podle rozhodnutí lidí, na kterých je ta budoucnost závislá. Když se změní jejich názor, změní se i její vize. Jasper zase dokáže ovlivnit atmosféru a náladu lidí kolem sebe. Vzruší letargický dav, uklidní rozzuřené, vyvolá povídavou náladu…“

Bella se usměje do noci: „Tak to před sebou nemáte tajemství, co?“

Edward jí úsměv oplatí a využívá toho, že se na něj nedívá, aby si mohl zapsat do paměti

každý její rys: „To máš pravdu. Bylo by to dost zbytečné. Stejně to zjistí… A co ty? Bylo tak zvláštní, když jsem z tvé mysli neslyšel ani myšlenku…“

Bella pokrčí rameny: „Popravdě – právě pro tuhle schopnost si mě Aro vybral už jako člověka. Jsem dokonalý štít proti všem psychickým útokům – nebo spíš proti všem psychickým nadáním. Díky Arovi jsem se naučila štítem pokrýt tolik lidí, kolik chci…a zjistili jsme, že pokud kryju někoho s nadáním, můžu si jeho nadání půjčit. A můj štít si ho pamatuje, takže kdykoli později ho můžu použít i bez jeho původního nositele.“

Edward se trochu ohromeně usměje: „V tom případě už chápu, proč na tebe Jane tak žárlí. Jsi Arova tajná zbraň, že?“

Bella neodolá trochu smutnému pousmání a znovu pokrčí rameny: „Jsem jeho dcera. To se často nestává. Předtím byla jeho oblíbenkyně Jane – i když ji stvořil někdo jiný. A Jane mě nenávidí i proto, že jsem jí její útok při tréninku vrátila. Můj štít ho odrazil, takže si užila vlastní medicínu,“ pobaveně se ušklíbne. „A vůbec se jí to nelíbilo.“

V tom zaslechnou tichý hlas volající Bellino jméno. Bella se zvedne a usměje se na Edwarda: „Promiň. Musím jít.“

Edward ji napodobí: „Měla jsi pravdu – nemáš moc času sama pro sebe.“

Bella se zazubí: „Tentokrát mi to vyrušení nevadí – znamená totiž, že mám práci. Tedy že budu jíst. Už to docela potřebuju, víš?“

Edward zvedne obočí a pak se rychle zeptá: „A nemohl bych s tebou? Rád bych viděl, jak to funguje.“

Bella se ušklíbne: „To přece víš.“

Edward omluvně: „Špatná formulace. Myslel jsem to okolo. Co říkáte lidem?“

Bella se potutelně usměje: „Jsem specialistka. Chceš prověřit, jestli se skutečně zajímám o jejich myšlenky? … Myslím, že když budeš dodržovat pravidla, můžu tě sebou vzít místo Demetriho.“

Edward zdvihne obočí: „Demetri?“

Bella pokrčí rameny: „Aro trvá na tom, abych sebou někoho měla – jen pro případ, že by se něco stalo...,“ ušklíbne se. „U Jane mi nejspíš  body nezískává, že trávím čas s jejím milencem...o samotě.“


Edward doprovodí Bellu za hlasem. Je to Chelsea. Než stihne dát najevo překvapení nad

Bellinou společností, Bella se ujme slova: „Edward by chtěl jít se mnou. Myslíš, že by to bylo možné, Chels?“

Chelsea si ho změří zkoumavým pohledem a pak se usměje na Bellu: „Neměl by to být takový problém, Bells. Předpokládám, že Aro bude souhlasit a Demetri asi nebude proti, když bude moct strávit víc času s Jane.“

Bella jí úsměv oplatí: „Skvělé. Je auto připraveno?“

Chelsea přikývne: „Ano, tentokrát to není daleko. Ale měli byste se převléct, jestli chcete působit profesionálně...,“ nechá větu nedokončenou, ale zvedne obočí.

Bella přikývne a vyrazí ke svému pokoji. Cestou se otočí k Edwardovi, který s ní bez

problémů srovnal krok: „Máš tu oblek, nebo mám zařídit, aby ti ho půjčili? Demetri obvykle předstírá ochranku, takže dostaneš ještě sluchátko do ucha. Je to takový náš malý soukromý vtip.“

Posměšně se zakření a Edward její úšklebek napodobí: „Neboj, jsem vybavený.“

Bella se usměje, čímž Edwardovi opět na okamžik vyrazí dech: „Tak za 5 minut u hlavního schodiště?“

Sotva počká na Edwardovo kývnutí a zmizí jako vítr.

 


 

1. kapitola - 3. kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

6)  Kristiana (15.07.2011 19:04)

Už v první kapitole bylo zmíněno, že ji Aro posílá do věznic jako kata, ale tam jsem si úplně nebyla jistá smyslem té věty. Teď už mám jasno. ;)
Mám pocit, že Bella se k vegetariánům přidá kvůli Edovi.
Opuštěná věž - dokonalé místo pro první schůzku. Krásné.

5)  mary (27.09.2010 16:30)

dost dobrý, prý sluchátko:)

Michangela

4)  Michangela (25.09.2010 15:34)

3)  Raduššška (24.09.2010 21:34)

Super začátek

Marketa

2)  Marketa (24.09.2010 20:23)

další a rychle

1)  hellokitty (24.09.2010 20:16)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek