04.10.2010 [09:45], Aalex, Povídky na pokračování, komentováno 6×, zobrazeno 2636×

Bella přemýšlí, sestavuje učební plán a nakonec za ní přijde Edward. :)

Tahle kapitola je kratší, ale myslím si, že ani není k zahození ;) Předem díky za komentáře.

Ostatní jejich zjištění sice překvapilo, ale nevypadali nijak znepokojeně. Edward s Carlislem se brzy pustí do debaty, jak je možné, že se měniči opět objevili, a tak Bella využije situace a zmizí do svého pokoje. Potřebuje být sama.

Trochu roztržitě přejde ke gauči a vezme z něj ozdobný polštář. Obejme ho rukama, jako by to byl Edward, nebo ona sama a přitiskne si ho k sobě, co to jde.  Myšlenka střídá myšlenku tak rychle, že se nad nimi ani nestačí pozastavit. Proč má najednou pocit, jako by Edwarda sváděla? Jako by se to nehodilo? Opírá se bokem o prosklenou stěnu a pozoruje, jak temnota lesa venku pozvolna šedne, dokud se nad vzdálenými kopci neobjeví první poslové dne.

Je vděčná, že ji nikdo neruší. Když se slunce vyhoupne nad obzor, usoudí, že by bylo asi dobře zjistit, jaký mají program na dnešek. Nedošla ještě k žádnému rozhodnutí ohledně Edwarda. Není si jista, jestli to byla nebo nebyla chyba, když  chtěla jejich vztah posunout o takový kus dál.

Dřív než koho jiného ale spatří Alici. Sedí v obývacím pokoji na velké rohové sedačce a kupí před sebe na konferenční stolek spousty sešitů. Když zaslechne její kroky, otočí se a usměje se: „Dobré ráno, Bello. To jsem ráda, že ses rozhodla sejít sama. Za chvíli bych si pro tebe stejně došla.“

Bella se trochu zamračí, ale pak uvolní tvář do úsměvu: „Dobré ráno. Copak je tak důležitého, že bys mě kvůli tomu tahala z postele?“

Alice se uchichtne: „Kdybych věděla, že tě tahám z postele, nikdy bych tě nerušila, Bells. Věř mi trochu!“

Bella protočí oči a uvědomí si, jak často by se poslední dobou červenala, kdyby mohla. I když se Alice tvářila jako andílek, vsadila by Bella poslední boty na to, že myslela Edwardovu a ne její postel.

Alice však její mlčení přejde a kývne na sešity na stole: „Říkali jsme si s Carlislem, že bychom ti dneska měli sestavit studijní plán. Měli bychom zjistit, jak na tom jsi. Tohle jsou mé poznámky ze školy. Mrkni do nich, abychom posoudili, kde bys mohla pokulhávat. Domlouvali jsme se předběžně, že nastoupíš do stejného ročníku se mnou a Edwardem – to znamená do třeťáku. Vyhovuje?“ tázavě na ni mrkla.

Bella byla tou smrští informací trochu zaskočena, ale na druhou stranu – alespoň se nemusí bát, že by se dnes nudila. Alice jí právě dala záminku vyhnout se jakémukoli vážnému hovoru s Edwardem (kterému se stejně nejspíš nevyhne). … Radši ale ať je to později než dříve. Třeba na to pak bude připravena.

Alice nejdřív nastíní Belle, na jaké hodiny chodí. Shrne každého profesora a proberou i možnosti některých alternativ. Carlisle se k nim připojil v průběhu dopoledne a Bella je za to vděčná. Alice je perfektní, ale když s ní trávíte pět hodin v kuse, začne vás z jejích myšlenkových pochodů bolet hlava, i když jste upír. Carlisle svou dceru zná, a tak ji mírní pokaždé, když vidí, že další dobré rady už Bella neunese.

Sestavují rozvrh hodin a prochází Aliciny poznámky, aby odhalili Belliny slabiny. Belle v podstatě stačí přečíst si sešity, aby znala všechno, co doteď probírali. Je jen málo předmětů, na které by chtěla chodit, a zároveň by o nich nic nevěděla. Dohodnou se, že ji (pro jistotu) zatím nenechají samotnou, aby jí mohli pomoct, kdyby bylo vábení krve příliš intenzivní. Nikdo – ani Bella – nestojí o nehodu.

* * * * *

Edward se objeví až se soumrakem. Tváří se trochu nervózně a provinile. Alici stačí jediný pohled, aby položila Carlisleovi, který ještě něco probírá s Bellou, ruku na předloktí a decentně ho upozornila: „Myslím, že Bella už všechno ví.“

Carlisle zvedne oči, a když spatří Edwardův nejistý úsměv, chápavě se uculí a sklepne papíry, které s Bellou vyplnili: „Uvidíme se zítra, ano? Dobrou noc.“

Oba zmizí jako pára nad hrncem. Bella z toho nemá moc dobrý pocit, i když ví, že jim jen chtěli dopřát soukromí.

Sebere Aliciny sešity a zvedne se, aby vyrazila do svého pokoje. Rozhodne se předstírat studium. Edward ji však zastaví: „Bello, prosím, věnuj mi chvilku.“

Vyndá ruku, kterou dosud skrýval za zády. Drží v ní krásnou bílou růži: „Dlužím ti omluvu za své včerejší chování…, i když pořád trvám na tom, že si naše poprvé předtavuji jinak. Chtěl jsem ti koupit tvé oblíbené květiny, ale pak jsem si uvědomil, že nevím, které máš ráda,“ dodá trochu zahanbeně.

Bella se na něj beze slova dívá. Edward vypadá trochu jako socha, jak jí tak podává růži. V očích má vepsaný strach, že Bellu urazil příliš – tolik, že si růži nevezme (a omluvu nepřijme, což by bylo horší). Bella nepotřebuje lézt do jeho hlavy, aby poznala, co si myslí. Vteřinu váhá, ale pak si růži vezme. Její neutrální výraz se ale nezmění, když mu neosobně poděkuje: „To je milé, Edwarde. Děkuji. A teď mě omluv. Chtěla bych se co nejlépe připravit na zítřek. První den ve škole obvykle zanechává nesmazatelný dojem.“

Otočí se k němu zády a Edwardova tvář se stáhne bolestí. Tak tohle se nepovedlo.

Bella si není jista, jak dlouho svou ledovou masku ještě udrží, a tak vyběhne schody ke svému pokoji jako vítr. Když otevře dveře, zalapá po dechu. Pokoj je plný všemožných květin a osvětlený čajovými svíčkami, které stojí snad na každé vodorovné ploše. Uprostřed pokoje je místo jejího gauče nádherná prostorná postel, která zrovna zve k poležení.

Chce vstoupit, aby si vše lépe prohlédla, když za sebou zaslechne Edwardův tichý hlas: „Jak jsem říkal – neznám tvou oblíbenou květinu, tak jsem vzal od každé kousek. Doufám, že jsem se trefil. A taky… že mi dáš druhou šanci.“

Bella se k němu otočí a zadívá se mu do očí: „To… tos udělal… pro mně?“

Takové gesto ji zaskočilo. Edward se usměje, vezme jí sešity z ruky, natáhne se a položí je na stolek, sloužící jako dekorace na chodbě. Pak jí vjede oběma rukama do vlasů a jemně jí přejede po ústech, jako by si chtěl užít její chuť: „Hmmm… přesněji pro nás. Tak co myslíš? Přijmeš mou omluvu? Choval jsem se jako… no… zaskočila jsi mě. Nebo spíš intenzita toho, co jsem najednou cítil, víš?“

Jeho rty sjedou na její lalůček a Bella musí zavřít oči. Vlny vzrušení, které zalévají její tělo, se vrší jedna na druhou. Jak by teď mohla říct ne? Jak by vůbec dokázala promluvit?

Místo odpovědi ho obejme kolem krku tak pevně, jak jen dokáže. Edward vydá spokojený zvuk připomínající zamručení, vezme ji do náruče, přenese ji přes práh a zavře za nimi.

Předem se omlouvám těm, kteří čekají, že budu popisovat, co se mezi Bellou a Edwardem děje v ložnici. Bylo by to pro mě docela těžké a příliš intimní. Myslím, že máme každá svou představu o tom, co je pro nás nejkrásnější (a dost pravděpodobně se to neshoduje), takže zapojte fantazii. Edward je pozorný milenec a nepochybujte, že si to vážně užijí. :o)))

11. kapitola - 13. kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  Kristiana (20.07.2011 12:49)

Absence milostné scény vůbec nevadí, stejně to bylo nádherné. Edward je velmi romantická duše.

4)  Marketa (04.10.2010 16:37)

kéž by spolu nebyli pěkná kapitola

3)  nesie8 (04.10.2010 14:22)

super

2)  Michangela (04.10.2010 11:12)

No zapojení fantazie někdy není na škodu! Sice bych ráda znala Belliny oblíbené květiny, ale takhle si jsem jistá, že tam má určitě ty moje!

1)  Eleanor (04.10.2010 09:51)

Tak já zapojím fantazii no

1