12.06.2015 [20:55], ambra, ze série Ani ve snu!, komentováno 39×, zobrazeno 4776×

Omlouvám se za pauzu, snad se nám tam zatím nezabili ;)

 

15+

Bella

„Bello, mohla bys…“

Popadesátý jsem si zacpala uši, pevně zavřela oči, a co nejhlasitěji začala vyřvávat: „Já tě neslyším, ani trošku neslyším žádnou z prasečin, co se mi chystáš říct!“ To celý na ústřední melodii z Harryho Pottera, takže to znělo nějak jako Jáááá těěě neslýýýýýším aniiii troooooooooooošku neeeeeslyšííííím… No, to je jedno. Nevím, proč mi naskočil zrovna chudák Harry. Možná proto, že jsem poslední tři díly pořád řešila, proč spolu žádný studenti v Bradavicích nemají sex. A sex (kromě jinýho) znamená tu ulepenou fujky věc, co si jí Edward přines do prádelny plnou deku, a protože má úchylný kamarády, okamžitě došel k závěru, že jsem svý lila peřině provedla to samý.

A já se zatím jenom úplně slušně poblinkala.

Teď se mi už hodinu pokoušel něco říct – nejspíš nějakou další nechutnost – ale já se usadila na pračce (která teda zbytkům oblázků v mým žaludku vůbec nedělala dobře), hlídala si svou mrtvolku, která se pode mnou měnila v původní fialovej děs běs a opakovala svou rituální píseň pokaždý, když znovu spustil.

Když jsem ale tentokrát pootevřela pravý oko, byl pryč. Jen pod schody zůstal ranec prostěradel s hromadou pomalu umírajících potenciálních malých Edwardíků. Opatrně jsem se nadechla (ne že by člověk mohl otěhotnět vzduchem, ale při představě, jak se ty malý mršky odpařujou a já je vdechuju, jsem se hned cítila nafouklejší), ale pach mojí mrtvoly ještě pořád přebíjel cokoli dalšího.

Sklouzla jsem z pračky (úleva!) a na zdřevěnělých nohách se dopotácela ke schodišti. Když jsem procházela kolem tamtoho, raději jsem si přes nos a pusu přetáhla tričko.

Jeden nemůže být dost opatrnej. Kdo ví, jak to nakonec bylo s tím neposkvrněným početím.

Prosvištěla jsem kolem kuchyně, kde ranní vrkání plynule přešlo v dopolední (s Alicí se shodujeme, že staří lidi – zhruba tak od čtyřiceti vejš – už by se fakt se všema těma sexuálníma věcma měli držet zpátky), takže jsem bez problémů zapadla zpátky do pokoje. Pode dveřma jsem našla lístek (asi běžný dorozumívací prostředek v týhle pošahaný erotomanský rodině). Tentokrát nebyl od táty, ale – překvápko! – od výrobce plechových prostěradel.

Omlouvám se. Můžeme na to celé zapomenout? Charlie by mě zabil, kdyby se dozvěděl, že jsem to na tebe včera zkoušel. Mě by zabil a tebe poslal šupem domů, takže by tu zase byla jen ta ubíjející zelená nuda.

E.

Zelená nuda? Takže nejsem jediná, kdo má v noci zelený noční můry?

Ale počkat!

Co že by se to stalo v případě, kdyby můj ctnostnej tatík zjistil, že jsem se v noci muchlovala s jeho čerstvým rodinným přírůstkem?

Poslal by mě domů? Domů? Domů??? Domů!!!

Bleskově jsem hrábla po mobilu. Alice mě od večera bombardovala zprávama, ve kterých dramaticky přibývalo cizích slov, takže měla vážně starost.

Mám plán, jak se odsud dostat!!! naťukala jsem super rychle.

Ty se mnou komunikuješ? Živě jsem viděla její naštvanej kukuč.

Promiň, v noci malý pivní mejdan.

He? Když šlo o chlapy a chlast, neuměla se zlobit dlouho.

Líbačka s Edwardem, doplnila jsem, aby roztála definitivně.

Joooooooooooooooooooooooooooooo! Co ten jeho křivej nos, nevadilo to?

Alice!!! Mám plán!!!

Zapojila jsi jazyk, nebo jsi zase jen pasivně držela?

Alice!!!!!!!!!!!!!!!!!! Plán!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Já!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Zpátky!!!!!!!! V Phoenixu!!!!!!!!!!!!!!

Proč? Edward jede do Phoenixu?

Bylo to marný. Alicin mozek přepnul na hormonální frekvenci.

Napíšu později. Zatím zkus dostat z hlavy Edwardův jazyk v blízkosti mých mandlí.

Než jsem to vypnula, naskočila ještě jedna zpráva od ní. Mandle? Tvl Bello, konečně nejsi francouzáková panna!

Někdy to s ní bylo těžký.

Plácla jsem sebou na nepovlečenou postel a zkusila dát svýmu plánu jasnější obrysy. Pokud na to má táta skočit, nesmí to být moc průhledný. Zná mě šestnáct let. Bývaly doby, kdy jsem jeho prohlášení Bello, ty bys mohla být herečka, brávala jako pochvalu. Ty doby ale minuly. Kdybych se teď před ním začala k Edwardovi moc mít, nejspíš by jen s úšklebkem poznamenal Hollywood?

Jedno bylo jistý. Edward nesmí hrát se mnou. Vybavila jsem si jeho nadšený hýkání. Bylo zřejmý, že jeho herecký nadání je naprosto nedostatečný. Byl průhlednej jako Alicino speciální plážový tričko (to, díky kterýmu nebyla francouzáková panna už dva roky).

Vylovila jsem z batohu blok a tužku a napsala Edwardovi odpověď. Zbývalo jen dostat ji pod jeho dveře.

Edward

Beth trvala na tom, že o víkendu bude vařit ona (vařila dobře, ale děsně nudně), takže jsem dopoledne strávil na nepovlečený posteli, kde jsem si na střídačku nadával do kreténů a přehrával si útržky minulýho večera (Belliny bradavky, Belliny rozcuchaný vlasy, kapka piva na Bellině spodním rtu, špička jazyka, kterou tu kapku olízla, ten samý jazyk šťouchající do mýho jazyka), což pokaždý skončilo tím, že jsem se už už natahoval po krabici s kapesníkama, jenže v tu chvíli jsem si zase uvědomil, jak jsem to celý podělal (tu věc s Bellou, ne svou postel) a problém byl dočasně vyřešenej. Když už mi z toho začínalo být vážně divně a dokonce jsem zvažoval, že povolám na pomoc Megan (aby to prostě rychle a čistě vyřešila), zašustilo něco u dveří.

Vzkaz. Jasně. Zhluboka jsem se nadechl. Už sedmdesát čtyři minut mě neposlala do háje, takže je nejspíš nejvyšší čas, aby mi připomněla, kde je moje místo. Rozložil jsem podivně poskládaný papír.

Nerada to přiznávám, ale v noci to bylo dost fajn. Ráno v tý prádelně… Ne, o prádelně nebudeme mluvit. Vlastně o existenci prádelny v tomhle domě vůbec nevím. Takže prostě – pokud máš dojem, že bych mohla narušit zelený šílenství forkskýho léta, je to vzájemný.

B.

PS: Je sobota, nedá se tu někam večer jít? A ne, nemám na mysli tu věc, při který propotíš elastický hadry a odvaříš si kotníky.

Přistihl jsem se, že se culím jako kretén. Možná jsem nakonec opravdu podělal jen svou postel.

Bella

Za deset minut mi pode dveřma přistál další papír.

Emmettovi zazobaný rodiče vypadli na víkend, takže se u něj samozřejmě koná mejdan. Neříkal jsem ti to, protože jsem si myslel, že je ti ještě po včerejšku blbě. Ale kdybys chtěla jít… Mimochodem, mají doma bazén. Jakože přímo v baráku. A taky vířivku. Takže i kdyby pršelo, je to v pohodě.

E.

No ty bláho! Tak ve Forks nežijou jenom větrem a zelenýma větvema ošlehaný dřevorubci, co živí rodinu tím, co přes den uloví? Emmettův otec bude asi nějaký vrchní dřevorubec, kterej ty ostatní vykořisťuje a se ziskem prodává parohy jelenů, který ty chudáci uloví pro svý podvyživený (a větvema ošlehaný) děti.

Než jsem svou představu stihla dotáhnout do detailů (a připravit na večer demonstraci s heslama jako Vraťte jelenům jejich parohy! nebo I dřevorubci mají právo na vilu s bazénem!), uslyšela jsem zdola Beth, jak nás volá k obědu. Pronesla jsem zaklínadlo určený všem čerstvě vyblinkaným žaludkům, zkontrolovala si čerstvý make-up (varianta něžná dychtivá nevinná nymfomanka) a se zatajeným dechem vyrazila na jeviště zahrát svou zatím nejdůležitější hlavní roli.

Samozřejmě jsem se přímo přede dveřma srazila s Edwardem. Škoda, protože při pohledu na mě nadšeně hýknul a bylo by fajn, kdyby to provedl až před tátou.

„Ten mejdan je až večer,“ oznámil mi zmateně.

Protočila jsem panenky (nejtěžší část mýho scénáře – neprotáčet oči nad vším, co z Edwarda vypadne). „Tohle není mejdanová fasáda,“ vysvětlila jsem mu. „Jen jsem se ti chtěla trošku líbit,“ pokrčila jsem ramenama (spíš jsem je zatlačila dozadu, takže kdyby stál o kousek blíž, nejspíš bych mu prsama vyrazila všechny jedničky. Už jsem se zmínila o Alicině posedlosti push-upkama?).

Další hýknutí (tentokrát jsem udržela oči v přirozený poloze): „Sice to nesnášíš, ale musím říct, že jsi fakt milá. A tamto v noci,“ přešel do šepotu. Bylo mi jasný, že se za to chce znovu omlouvat, a to bylo něco, co naprosto nezapadalo do mýho plánu. Takže než mohl přejít k dalšímu skautskýmu výlevu, zrušila jsem vzdálenost mezi náma (přičemž jsem si dala bacha na ty napůl fejkový kozy), přimáčkla ho ke stěně naproti schodům a přilepila svoje čerstvě nalíčený rty na jeho šokem pootevřenou pusu. Chvilku to hlavně lepilo (lesky jsou na tohle vážně nevhodný, navíc mi to pořád vracelo vzpomínku na jiný lepivý věci z toho samého dne), ale Edwardovi nejspíš jahodová příchuť šmakovala, protože za chvilku slíznul i poslední molekulu růžovýho lepidla, přitáhnul si mě k sobě (nemyslím na tu věc mezi náma, nemyslím na tu věc mezi náma, nemyslím na tu věc mezi náma!!!) a musím říct, že překvapivě kvalitně zamakal na mým už tak dobrým scénáři (musím Alici napsat, že nejen, že už nejsem francouzáková panna, ale nejspíš už ani pupíková).

„Tak jdete na ten oběd nebo co?“ Tátův hlas těsně pod schodama způsobil, že jsme tentokrát hýkli oba, a i když mi šlo o to, abysem byla dopadená při činu, vůbec jsem se nebránila, když si Edward přitáhnul můj obličej k sobě a zdusil můj smích ve svým tričku.

Edward

Pane bože!!! Babička Cullenová se pokoušela udělat ze mě katolíka, ale i ona byla smířená, že občas prostě vemu jméno boží nadarmo. A tady to navíc nebylo nadarmo – cítil jsem skutečnej vděk. Jako že – modlil jsem se, aby se tyhle prázdniny do prdele aspoň něco dělo, ale tohle bylo tisíckrát lepší než nějaký do prdele něco.

Bella byla fakt NĚCO.

Jako, kdybych měl být upřímnej, v noci se nejevila zrovna jako mistryně v líbání. Říkal jsem si, jestli je to tím pivem, protože taková kočka a suverénka určitě musela olíbat půlku Phoenixu, ale ta dnešní chvilka nad schodama definitivně vyřešila moje drobný pochybnosti.

Bylo to dokonalý. Ona byla dokonalá. Líbala ještě o pár procent líp než Megan ve vířivce (těsně předtím než… no však víte). A pak tu byl ještě bonus - pokud náhodou neolíbala půlku Phoenixu, bylo dost dobře možný, že jsem se v noci předved jako naprosto dokonalej učitel a ať už se to vyvine jakkoli, tak minimálně dalších padesát let budu pro Bellu Swanovou ten kluk, co jí ukázal, jak vypadá pořádnej francouzák.

Měl jsem chuť zabušit si pěstma do hrudi a vydat pokřik jako Tarzan ve svých lepších časech.

U oběda jsem byl tak mimo, že jsem nevnímal, co jím, dokud se mě Charlie nezeptal, jestli ten hrášek chci sníst, nebo z něj až do večera stavět minipyramidky. Teprve pak jsem toho nechal a začal doopravdy jíst (nejspíš to taky souviselo s tím, že v tu samou chvíli mi Bellina noha přestala přejíždět přes kotník).

Odpoledne se zavřela u sebe (na Chci si číst jsem začínal být alergický), a tak jsem si šel zaběhat. Pěkně v klidu, žádný šílený trasy, který jsem si dával ve dnech, kdy se mi Megan zjevovala i osmnáctkrát za den a já měl erekci, jen jsem pomyslel na slovo erekce (nikdy jsem nepochopil, jak o tom může Jasper normálně mluvit. A ještě k tomu s holkama.).

Ne že bych teď neměl problém, ale nechtěl jsem v deset večer padat únavou.

Když jsem doma oznámil, že beru Bellu trochu mezi lidi, staříci naštěstí neměli námitky (odmítal jsem myslet na to, že jsou rádi, že vypadneme, protože… jo, zavánělo to tím slovem a to slovo… kruci, kruci, kruci!!! Pubertu musel vymyslet eunuch!).

Dal jsem si sprchu (odtok pořád nějak nefungoval a já pořád neměl náladu to řešit), natáhnul na sebe svoje nejlepší hadry (což znamená nejmíň opraná, takže nejčernější barva), podnikl asi padesát marných pokusů udělat ze svých vlasů něco, co nikdy nebudou (normální vlasy vhodný do jednadvacátýho století) a vyčistil si zuby tak, že jsem skoro slyšel, jak se mi odlupuje sklovina.

V devět jsem klepnul na Belliny dveře. Otevřela skoro hned a vypadala… (Megan? Kdo je Megan? V životě jsem o žádný Megan neslyšel!)

„Vypadáš jako Megan Fox,“ zasípal jsem.

Nakrčila nos. „To je ta, co má ty děti s tím starým chlapem?“

„Vypadáš jako Megan Fox předtím, než potkala toho starýho úchyla,“ opravil jsem se rychle.

Nechala si to projít hlavou a spokojeně se usmála.

Celou cestu k Emmettovi jsme si překvapivě nenuceně povídali – o její škole v Phoenixu, o její trhlý kámošce Alici, o tom, že se naučila číst už ve čtyřech letech a doteďka přečetla už tisíce knih.

Já to měl trochu těžší, protože jsem si musel dávat pozor, abych jí o sobě neřekl nic, co by se mohlo stočit k mý děsný temný minulosti, takže jsem se soustředil hlavně na kladení otázek (občas jsem si potají půjčoval Bethiny ženský časopisy, ve kterých články o tom, že chlap, co umí naslouchat, je v podstatě bůh, výrazně vedly i nad těma, ve kterých se ženský navzájem utěšovaly, že i s nadváhou je možný najít v životě štěstí).

Tak jsme si spokojeně klábosili, až se před náma zjevila ohromná McCarthyovic vila. V tu chvíli se Bella zastavila, zvedla ke mně ty svoje umělecky podmalovaný oči a s nevinným výrazem mi položila děsivou otázku. Vlastně rovnou dvě:

„Nebude vadit, že jsem si vzala jen spodek od plavek? Tady mi přece nehrozí, že bych si spálila citlivý místa, ne?“

Já vím. Neřekla to slovo na e. To, co řekla, bylo mnohem horší a způsobilo to, že jsem ze tmy, která mě až doteď milosrdně kryla, rozhodně nemoh vejít do brutálně nasvícenýho obýváku Emmettovejch rodičů. Pokud jsem teda nechtěl získat výživnou přezdívku, kterou by mi nejspíš jednou vyryli i na náhrobní kámen (Zde v Pánu odpočívá Edward Erektón Cullen).

Takže jsem jen přikývnul, křečovitě se usmál a začal předstírat, že hledám mobil.

„Trefíš dovnitř? Já si musím fakt nutně zavolat, neva?“

Nerozhodně přešlápla a já zalitoval, že jsem si odpoledne nedal klasickou Megan trasu. Dvojitou.

V tu chvíli se otevřely hlavní dveře a na prahu se objevilo něco, co mělo zlatou svatozář, chtivej výraz a kalhoty bez nápadnejch deformací.

„Jsi to ty Bello?“ Klasika. Jasper předstíral, že je jedinej chlap, kterej žije na planetě obydlený samýma ženskýma, a ignoroval mě. „Můžu tě doprovodit dovnitř?“ Nasadil svůj napůl zlomenej úsměv. Trvalo přesně pět vteřin, než to vzdala.

„Tak já tě nechám v klidu vyřídit… tamto,“ kývla neurčitě k mým kapsám, což mohlo znamenat, že mám dál hledat telefon, anebo přesně věděla, jakej mám problém. Vyrazila k domu. Jasper ji vzal lehce kolem pasu a za zády, tak aby to neviděla, mi ukázal vztyčenej prostředníček.

Doufal jsem, že aspoň o tý svý pověstný empatii v minulosti nekecal, a že tudíž naprosto jasně cítil, kam ho nakopu, jen co si vyřídím svůj telefonát tý potvoře Megan.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

39)  Janebka (14.07.2015 14:19)

Děkuji!!!

37)  ambra (14.07.2015 11:41)

Hoj ženy, sice jsem na dva týdny mimo ČR, ale máme tu překvapivě kvalitní wifi, takže se jakože fakt pokusím

35)  Janebka (24.06.2015 05:00)

Mylovaná ambřičko , tak na začátku mi bylo Edwarda docela líto, vlastně, když tak nad tím přemýšlím, je mi líto stále. Naprosto skvostný, na bezesnou noc jak dělaný! Líbí se mi, jak si psaní naprosto užíváš a nám předkládáš skvělý návod "Jak přežít pubertu svých dětí aneb ostatní jsou na tom hůř".
Děkuji!!!

33)  ambra (21.06.2015 13:53)

Berunky, HROZNĚ MOC děkuju a zároveň se omlouvám - tento víkend jsme konečně doslavili poslední rodinné narozky, a tak se zase hodím do režimu .

31)  Empress (20.06.2015 21:01)

30)  Yasmini (20.06.2015 15:07)

Ta Megan to je potvora. A co teprve Bela.
Takhle krasne dlouhe a vyzivne to uz budeme chtit porad. A pokud protestujes, vez ze te neslysim, mam zacpane usi a mluvim hodne nahlas.
Zdravim z letiste S M

28)  Niky (18.06.2015 07:41)

Bože, tohle mě tak baví!
Ambři, děkuju! Je to parádní!

27)  SestraTwilly (16.06.2015 23:10)

Trápi ho chudáčika . Bez vrchného dielu plaviek? No,to som zvedavá,či sa odváži

26)  ambra (16.06.2015 19:17)

23)  ambra (15.06.2015 22:35)

Já si tu jen tak...

22)  Marcelle (15.06.2015 14:07)

Po ISO auditu je tohle přesně to, co jsem potřebovala. Děkuju

1 2   »