Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Gothic_Edward_Bella_Request_by_Sand_Team_Fan.jpg

Týden? Kdo takovou pitomost vymyslel?

Bella

 

U večeře vypadal táta unaveně, přesto jsem si nemohla odpustit rýpnutí. „Tak kolik?“ zeptala jsem se nevinně.

„Kolik čeho?“ zamračil se podezřívavě.

„Kolik pokut za neuklizený psí exkrementy jsi dneska rozdal?“ Tohle jsem taky nemohla pochopit. V Phoenixu měl rozjetou kariéru u policie, teď dělal zástupce šerifa v místě, který měly problém najít i Google Maps.

Zamračil se ještě o trochu víc. „Příští rok jde Billy Black do důchodu. Místo šerifa mám jistý.“

„Takže na psí hovínka přijme město někoho jinýho?“ nenechala jsem ho vydechnout. Seděli jsme naproti sobě a já koutkem oka postřehla, jak Edward kmitá pohledem mezi mnou a tátou. Sevřela jsem vidličku pevněji. Mohl si zkusit jen ceknout.

Do naší konstruktivní debaty se nečekaně nacpala Elizabeth. Její blond vlny byly po pracovním dnu trochu zplihlý, ale zřejmě jí pořád zůstávalo dost energie na krocení divý zvěře. Tak schválně, blondýno. „A jak jste se měli vy dva? Užili jste si den?“ zašvitořila zákeřně.

Chystala jsem se pronést něco o trojnásobným atentátu na mý zažívací ústrojí, ale Edward mě předběhl.

„Za mě dobrý. Kdybych věděl předem, že je Bella v podstatě neškodná milá holka, neměl bych takový nervy, že tu bude dva měsíce prudit.“

Vidlička mi vypadla z ruky dřív, než mi doopravdy došel význam toho, co právě řekl.

Tak on měl nervy? On, který nemusel odjet od svých natvrdlých kámošů? On, který nevyměnil nekonečný koupaní za nekonečnou tlakovou níži? On, který nemusel narychlo měnit svůj rok pracně budovanej styl a vracet se ke komatický čičině Kitty?

A jsem milá a neškodná?!

Sledovala jsem, jak si cpe do pusy další obří sousto. Vůbec si nevšiml páry, která se mi po jeho proslovu valila z uší. A už vůbec mu nedocházelo, že právě jí poslední jídlo svýho života.

„I Emmett a Jasper si myslí, že je roztomilá,“ zahuhlal ještě. Nejspíš měl pocit, že by si měl svůj rozsudek smrti ještě podepsat.

V následujících deseti vteřinách se staly tři věci strašně rychle za sebou.

Elizabeth se bleskově nahnula přes stůl a sebrala mi nejen vidličku, ale i nůž.

Nakopla tátu pod stolem a fakt si myslela, že to nevidíme.

Pak se obrátila zpátky k Edwardovi a hystericky vyjekla:

„Kde přesně se Bella nachází na Jasperově stupnici roztomilosti? Já jenom, jestli jí mám ještě dnes udělat přednášku o bezpečným -“

„Tak dost!“ bouchnul táta do stolu dřív, než jeho žena číslo dvě stihla říct to klíčový slovo. Vypadalo to, že mu teprve teď docvaklo, co to znamená mít na prázdniny šestnáctiletou naštvanou dceru.

„Tyhle dva měsíce se tu nic bezpečnýho dít nebude!“ prohlásil a vrhl výhrůžný pohled nejdřív na mě, a pak i na žrouta. Ten si samozřejmě nemohl odpustit nadšený hýknutí, takže táta praštil do stolu ještě jednou a dodal (už fakt naštvaně): „A nebezpečnýho už vůbec ne!“

Po pěti minutách napjatýho ticha (který rušilo jen mlaskání po mý pravici), se nakonec znovu obrátil ke mně:

„A psí exkrementy jsou vážnej problém a já se nestydím za to, že s ním bojuju!“

 

Po večeři jsem si zalezla do postele, napsala pár hysterických textovek Alici (nesnáším je! – furt prší! – v P. Angeles měli jen dva roky starou kolekci Hello Kitty! – přibrala jsem už nejmíň tři kila!), vyplázla jazyk na jedinou, kterou mi poslala ona (Edward, tvl Edward!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!), po dlouhým rozhodování nakonec poslala jednu i mámě (mám zásadní připomínky k tomu, že jsi beze mě rozhodla, s kým si mě pořídíš) a konečně vytáhla hromádku nových knížek. V knihkupectví jsem se nemohla rozhodnout, jestli si od Kinga koupit Žhářku nebo Zhubni!, teď jsem byla ráda, že jsem si vzala obě. K mýmu rozpoložení se skvěle hodily.

Než jsem se stihla začíst do příběhu šílený holčičky, co nakonec se všema padouchama udělá krátkej bolestivej proces, ozval se od okna divnej zvuk. A pak znovu. A ještě.

Když jsem se vymotala z fialek, otřásla jsem se zimou (ještě někdy přede mnou Alice řekne, že nesnáší červenec, protože je moc horko!). Zhasla jsem hlavní světlo a nechala svítit jen malou lampičku u postele (žlutý stínítko, chvalme Pána!).

Vykoukla jsem ven. Na trávníku pod oknem poskakovaly dvě povědomé postavy a já pochopila, že ten drnčivý zvuk jsou kamínky, co mi ti dva pitomci hází do okna. Počkala jsem, až mě vezmou na vědomí, a otevřela okno.

„Co chcete!“ houkla jsem na ně, ale znělo to nějak divně. Tak jako… dvojhlasně. Vyklonila jsem se víc a najednou hleděla do tváře mýho skorobratra, který se vykláněl z okna svýho pokoje sotva dva metry ode mě a evidentně na ně měl stejnej dotaz.

Chtěla jsem to vyřešit. Fakt rychle.

„Chci si číst!“ Já.

„Zabiju je.“ On.

„Kotě, pocem!“ Budoucí oběti.

„Řeklo se týden, kreténi!“ On k budoucím obětem.

„Už si můžu číst?“ Já.

„Zabiju je!“ On.

„Kotě, pocem, máme trávu!“ Kreténi.

„Pojď na chodbu.“ On.

„Chci si číst!“ Já.

Na chodbě:

„Zabiju je, kretény!“ On.

„Kvůli tomu jsme museli na chodbu?“ Já.

„Vyřiď Jasperovi, že ho zabiju!“ Elizabeth zezdola.

„Už si můžu číst?“ Já.

„Fakt mají dobrou trávu. Jen abys měla možnost volby.“ On.

„A jestli jí budete nabízet trávu, zabiju vás všechny!“ Elizabeth. Pořád zezdola.

„To triko je fakt sexy.“ On.

„Jdu si číst!“ Já.

„Jestli máš na sobě jen svoje spací triko, měla bys okamžitě zalízt do pokoje!“ Táta. Zezdola. Jak jinak.

„Kotěěěěěěěěě!!! Poceeeeeeeeeem!“ Budoucí oběti (dvojhlasně).

„Jdu je zabít.“ On.

„Jdu si číst.“ Já.

„Běžte kruci všichni spát!“ Elizabeth a táta. Dvojhlasně zezdola.

 

O dvě hodiny později.

„Ještě si čteš?“ Došlo mi, že to šramocení byl pokus zaklepat na dveře mýho fialkovýho pekla.

„Jo.“

„Nechceš si pokecat?“

„Rozumím ti, po trávě mám taky vždycky povídavou, ale CHCI SI ČÍST!!!“

„Mám pivo!“

Konečně argument.

Napjatě jsem se zaposlouchala. Čekala jsem další varovnej výkřik zezdola, ale nejspíš proběhl přesun do ložnice (Alice by teď udělala svoje legendární fůůůůůůůůj!!!), takže to bylo na mně.

Znovu jsem se vymotala z deky (kosa, kosa, kosa!) a pootevřela dveře zhruba na dva cenťáky.

Stál tam a vypadal, že kdyby v každý ruce nedržel pár plechovek, už by se vznášel.

„Neměl bys radši běhat?“ zasyčela jsem na něj.

Samozřejmě rozradostněně hýknul a samozřejmě následovalo stereo z ložnice:

„Už spíte?“

„Každý ve svým?“ To už byl jen táta.

Popadla jsem ho za předloktí (čímž jsem mu způsobila značný problém s rovnováhou) a vtáhla do k sobě.

„To jako fakt?“ mžoural nevěřícně.

„Máš pivo, zklidni hormon,“ připomněla jsem mu, proč jsem ho vzala na milost. A taky obě nohy, obě ruce, obě uši a jen trochu křivej nos. Ale to už jsem si nechala pro sebe.

Usadili jsme se na fialový předložce hned u dveří. Strategický místo. Daleko do postele, blízko na záchod.

Otevřela jsem první dvě plechovky. Bylo to hnusný, teplý a hořký, ale Alici jsem vděčila za různý typy tréninku, takže jsem vycenila zuby v jakože spokojeným úsměvu.

„Je to hnusný,“ otřásl se sportsman. „Teplý. Hořký.“

„Jseš hroznej jeliman,“ zpražila jsem ho a zhluboka se napila.

„A ty jsi fakt milá,“ škytnul.

Zašklebila jsem se a mimoděk se ohlídla po nějaký vidličce.

„Já nejsem milá! Ne na lidi, co jsem s nima nedobrovolně,“ zareagovala jsem smířlivě na jeho štěněčí výraz.

„Taky tu nejsem dobrovolně,“ zašeptal se spiklenecky povytaženým obočím. Nechytala jsem se, takže jsem se znovu pořádně napila. Už jsem věděla, že rozdílná hladina alkoholu v krvi může za spoustu nedorozumění mezi lidma.

„Nejsi dobrovolně u svý mámy?“ přeptala jsem se po chvíli, během níž svůj náskok urputně zvyšoval.

Zavrtěl hlavou. „Beth není moje máma.“ Najednou se rozzářil. „Takže vlastně nejsi moje ségra ani trošku!“ Následovala série nadšených hýknutí, během nichž jsem si otevřela další pivo.

„Vypil jsi toho víc, než jsem myslela,“ oznámila jsem mu důležitě. „Nejsem tvoje ségra, ani kdyby Beth byla tvůj jedinej rodič.“

Soustředěně se mi zahleděl do očí. Pravý oko mu už trochu ujíždělo.

„Jsi kočka, Bello. A já nesmím týden…“

„Co nesmíš týden?“

 

 

Edward

 

Říkal jsem si, jestli jsem dost opilý na to, abych se na to před zítřejším inkvizičním soudem mohl vymluvit.

Viděl jsem ji trochu rozmazaně, ale její vlasy, sepraný spací triko a její vůně fungovaly i v rozostřeným provedení. A navíc… byla jí zima. Očividně. A tím nemyslím, že jí stály chloupky někde, protože v dnešní době prostě holky nemají chloupky prakticky nikde, takže je jen jedinej způsob, jak člověk pozná, že je holce zima.

„Je ti zima,“ vyletělo ze mě dřív, než jsem si to stihl promyslet. Pohled jí sjel přesně tam, kam měl.

„Jsi úchyl,“ zamračila se.

„Nesouhlasím,“ zavrtěl jsem prudce hlavou a chvíli trvalo, než si Země zase sedla do původní dráhy.

„Pořád jsi neřekl, co nesmíš týden,“ připomněla se.

Zhluboka jsem se nadechl, vypáčil jí z ruky plechovku (pohnula s tím pořádně) a obě (i tu svou, taky skoro prázdnou), odsunul co nejdál. Zaujatě mě pozorovala. Opřel jsem se rukama o podlahu (chlupatá, nejspíš taky fialová věc) a pomalu se k ní naklonil.

Neuhnula.

Chutnala moc dobře (je dobrý, když s holkou, co se ji chystáte líbat, pijete stejný pivo).

„Tohle,“ vysvětlil jsem konečně.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

8)  adriana (30.05.2015 07:36)

GinaB

7)  GinaB (29.05.2015 23:27)

pivo a tráva dělají divy...

6)  jenka (29.05.2015 23:01)


Nejdůležitější je, pít stejný pivo...
Díky za další dávku drogy smíchu!!

5)  BabčaS (29.05.2015 22:40)

:D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D

4)  betuška (29.05.2015 22:24)



z tohto bude ťažká závislosť ambruška,

kala

3)  kala (29.05.2015 22:12)

Potřebuji pokračování....

Ambři, děkuju

Anna43474

2)  Anna43474 (29.05.2015 22:09)

Úchyl

1)  Niki (29.05.2015 22:03)

no néééé.... Edward je fakt rychlej... jsem zvědavá, co na to řekne Bella

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek