Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

OSM DNÍ

 

 

Přiostřujeme, drazí moji...

Probudil ho zvuk té příšerné trubky, co s ní fanoušci milerádi chodí na zápasy, aby povzbudili svůj tým. Přetáhl si přes hlavu peřinu a zaklel. Proč jen to Emmettovi nezkoušel vymluvit?

Když zvuk neustával, vykopal se z postele, prohrábl si vlasy a vztekle dupnul.

„Emme,“ sykl dost nahlas, aby ho upír v přízemí slyšel. „Narvu ti ji tou rozšířenou stranou do…“ Richard větu schválně nedokončil a nechal Emmetta, aby si ji domyslel podle toho nejhoršího scénáře. Čím hůř, tím líp.

Podařilo se mu. Emmett  a jeho trubka umlkli, jenže se během okamžiku ve dveřích objevila upírova nervózní tvář.

„Děkuju,“ hlesl a postavil trubku na stolek vedle dveří. Richard stál uprostřed pokoje a nechápavě si ho prohlížel.

„Za co, prosím tě?“

„Za včerejší večer. Když jsem doma sám, tak… Prostě mám až moc času přemýšlet a fakt není příjemné si vybavovat jen útržky z té noci.“

„Nemysli na to,“ pobídl ho Ardy.

„To nejde. Jako kdyby si ten můj paličatý mozek dělal, co chtěl. Nezávisle na mém přání.“

„Vždycky se to dá ovládnout. Jen se musíš snažit. Nějak se zaměstnej,“ tišil ho Richard a posadil se na kraj postele. Lokty si opřel unaveně o kolena a vzdychl. „Co třeba… Nechceš jít se mnou běhat?“ nabídl mu nakonec. Emmett se automaticky podíval z okna na zatažené nebe, načež s neskrývaným nadšením přikývl. Richard se na něj slabě usmál. Chtěl se culit víc, ale probuzení takhle brzo, s vyhlídkou Emmetta jako doprovodu při běhání… To prostě nešlo.

Dal si sprchu, v kuchyni snídani od roztěkané Alice – důvod mu asi někde unikl, ale přísahal by, že včera odpoledne ještě byla normální – a završil to napuštěním vody do lahve, kdyby ho při běhání popadla žízeň. Původně počítal s tím, že zamíří rovnou do parku a snad tam potká Annu, ale s Emmettem?

„Můžeme?“ Emmett nedočkavě přešlapoval za Richardovými zády a neustále pokukoval po dveřích.

„Jo,“ hlesl Ardy a ploužil se k východu.

„Kam jdete?“ křikla za nimi opožděně Alice. Richard se nejistě zamračil. Ne proto, že by nevěřil, že si to s Emmettem užije, ale kvůli její reakci. Zpomalené reakci. Jak to, že neví? Co její vize? Rozhodnutí padlo, ne? A i kdyby ne, tak je přeci musela skvěle slyšet.

„Běhat,“ zašeptal nejistě.

„Kam?“ opakovala Alice.

„Jako vždycky. Proč? Chceš taky?“

„Ne. Já jen… Kdy se vrátíte?“ kuňkla Alice. Richard si s Emmettem vyměnil zmatený pohled.

„Děje se něco?“ vyhrkl Emmett. Alice vytřeštila oči a prudce zavrtěla hlavou.

„Alice?“ pobídl ji i Richard a udělal krok směrem k ní. Couvla.

„V pohodě. Jděte už,“ prosila a vrátila se k práci. Emmett pohodil hlavou směrem ke dveřím, aby ho Ardy následoval, a když už byli dostatečně daleko, zastavil se.

„Divný?“ zeptal se Richarda.

„Hodně,“ souhlasil Ardy a neustále se díval směrem, kde stála jejich vila. Vidět už nebyla, ale ten směr se neměnil.

„Třeba bude sdílnější, až se vrátíme domů,“ nadhodil optimisticky Emmett.

„Třeba,“ zopakoval tiše Ardy a konečně nasadil své obvyklé běžecké tempo.

 

***

Skoro běžela, aby byla v parku v klasickou hodinu, a možná proto si nevšimla blížícího se auta.

„Krávo!“ zařval řidič poté, co jeho brzdy zařvaly a auto zastavilo pár centimetrů před ní.

Anna tohle většinou řešila hlasitou a kajícnou omluvou, ale teď měla sto chutí ho roztrhat. Zastavila se vprostřed silnice a ignorovala toho hromotluka, co se sápal z auta, aby jí – možná – vrazil pár výchovných facek. Cítila, jak se jí zkracují šlachy, jaký má vztek.

Sama se lekla, když zaslechla vzteklé vrčení vedle. Trhla sebou nejen ona, ale i ten řidič a prudce se rozhlédla. Nikde žádný pes – pane bože, to byla ona! Vrčela na toho řidiče! Zakryla si poplašeně pusu a bez jediného slova se rozeběhla pryč.

Od kdy sakra vrčí? Proč vrčí? Myslela jen na to, jak by toho chlapa nejraději roztrhala za tu krávu, ale ne, že na něj bude vrčet. Vrčí lidi vůbec? Jak se vrčí a kde se to naučila?

Do parku dorazila přesně. Bez dalších konfliktů a s vyděšeným výrazem zamířila k jejich místečku. Na trávu k rybníku. Svalila se do ní na záda a tvář si zakryla hřbetem ruky.

To dupání kolem… jako kdyby jí to někdo pouštěl do uší přes reproduktory. A zuřila. Byla šíleně vyděšená a neustále pomrkávala skrz malou škvíru mezi rukou a nosem. Lidi. Proč jí dnes tak vadí? Jsou jako paraziti. Je jich tu moc. Proč jich je tolik v parku? Copak ani tady nemá svůj klid? Slyšela pravidelné dupání nohou o zem. O hlínu, o písečné cestičky…

„Jděte pryč,“ zasténala tiše a zatnula zuby. Prsty přitom tiskla do dlaně, aby se uklidnila.

„Annie?“ ozvalo se za ní. Trhla sebou, vyskočila a… zavrčela. Následně propukla v hysterický pláč, když před ní Richard s jakýmsi klukem couvli. „Mandarinko, jsi v pořádku? To jsem já… co se děje?“ tišil ji a hrdinsky k ní vykročil, aby se mu v další minutě svalila do náruče a zabořila mu hlavu mezi rameno a krk. Pod jejím výpadem se svalil a Anna se mu vmáčkla na klín. Objímal ji a jeho vůně ji absolutně uklidňovala. Dýchala pravidelně a přes zavřené oči si promítala jeho usměvavou tvář. Richard, její Richard. Symbol klidu, jistoty, důvěry… Zná ho a je její. Miluje ji. Je tady. Objímá ji.

Spokojeně otevřela oči a její nově nabytá vyrovnanost vzala za své, když uviděla kluka před sebou.

„Ehm… Ahoj,“ hekl ten kluk. Prohlížela si ho. Vysoký, ramenatý a nakrátko ostříhané vlasy. Cítila, jak se jí v zátylku ježí malinkaté chloupky a napíná se. V hrdle se jí začínala rozpínat vzduchová bublina a dnes už s tím pocitem měla tolik zkušeností, že si uvědomila, co přijde vzápětí. Spolkla to a nenápadně si odkašlala.

Richard ji odtáhl na vzdálenost paží, aby se jí podíval do tváře, jenže ona pořád sledovala toho vysokého. Ztěžkl jí dech a ta protivná husí kůže se jí ne a ne ztratit.

„Annie?“ Richard se pokoušel upoutat její pozornost, ale když se to nepovedlo, otočil se, aby se podíval, kam kouká. „To je Emmett Mc Carty. Kamarád, co se mnou bydlí,“ vysvětlil ji. Pořád mlčela a sledovala toho Emmetta. Byl to ten, co s ním včera byl na tom zápase? Přišel jí ho ukázat, že fakt existuje? Nelíbil se jí.

„Těší mě,“ hlesl Emmett a vypadal, že jí chce podat zdvořile ruku. Instinktivně si prsty propletla za Richardovým krkem a sklopila oči. Když to gesto neuvidí, tak na něj nemusí reagovat, ne?

„Jsi v pořádku?“ opakoval svou otázku Richard a pokoušel se ji zvednout bradu a zároveň rozplést prsty za hlavou, aby ji posadil vedle sebe. Nedala se. To, že ho mohla držet, bylo jako jištění. Určitě by zase dostala hysterický záchvat, nebo by vrčela – přestože stále netušila, jak to udělala.

„Ardy, já půjdu. Mám doma ještě nějakou práci… Víš? Ehm… Měj se, Anno,“ dodal Emmett a usmál se. V tu chvíli Anna vytřeštila oči a cítila, jak bledne. Emmett se zarazil a jeho úsměv zmizel. Pak – naštěstí pro Annu – i on sám.

 

***

„Annie?“ Richard se znovu pokoušel upoutat její pozornost. Chovala se divně. Od chvíle, kdy přišli, nepromluvila. Kromě té její věty o jejich odchodu. „Už mi povíš, co se děje?“ vyzvídal.

„Ne,“ řekla chladně.

„Zlobíš se na mě?“ znejistěl. Slyšel, že holky občas na výlety kluků reagují přehnaně, ale Annie? Jeho Annie?

„Ne,“ zopakovala. Tentokrát se neubránil tichému krátkému smíchu.

„Máš mě ráda?“ řekl, přestože byl nesčetněkrát ujištěn, že ho miluje.

„Ne,“ vydechla a v Richardovi zamrzla krev. Ne? Cítil, jak bledne. „Ne, protože tě miluju,“ dodala v okamžiku, kdy si Ardy byl zcela jistý, že to s ním sekne o zem. Ještě chvíli na ni nejistě civěl, než se začal smát. Jeho uražené ego však bylo rozhodnuté pomstít se. Chytil ji kolem pasu a strhl pod sebe. Vyjekla a konečně se začala smát. Do chvíle, než jí odhrnul vlasy a hraně zavrčel, než jí rty přitiskl k hrdlu.

Bylo to jako lusknutí prstů. Anna se v jediné vteřině dokázala napnout, zapřít se o jeho hruď a odstrčit ho se srdcervoucím křikem. Richardovi se z toho zvuku sevřel žaludek a zatočil se s ním celý park. Byla k neutěšení. Kopala kolem sebe a snažila se od něj dostat co nejdál.

„Anno? Annie?! Annie, klid!“ prosil. Bolela ho její reakce. Připadal si zbytečný a jako nějaká zrůda, co jí chce ublížit. „To jsem já, Annie! Tvůj Richard, vidíš mě?“ úpěl tiše, ale nehýbal se z místa. Zkamenělý vlastním strachem a nepochopením. Hlavní bylo, že Anny křik slábl, když se od něj dostala na dva metry. Střelil pohledem za ní a vyděsil se ještě víc. Kdyby se teď pohnul a Anna by ještě o kus couvla, skončila by v rybníce. „Annie, lásko, pojď sem ke mně,“ šeptal tiše. Zavrtěla hlavou a napjala se. „Nevím, co jsem udělal, ale omlouvám se. Prosím, posuň se. Spadneš do rybníka, jestli couvneš. Potlučeš se ještě dřív, než se zmácháš.“ Kopeček k vodě nebyl velký, ale stačil. Pád po zádech… nepříjemnost a možná i krev. Anna však znovu zavrtěla hlavou. „Posunu se dál a ty také, ano?“ Vypadala, že to zvažuje, ale nakonec zůstala tam, kde byla.

„Co jsem udělal?“ vzdychl. V nose ho pálily iracionální slzy.

„Vrčel jsi… a… Můj krk…“ šeptala. Sotva ji slyšel. Nebýt napůl upír…

„Vadí ti vrčení?“ Přikývla. „A tvůj krk… Jsi tam citlivá?“ Při těch slovech zrudla nejen ona, ale i on. První, co ho napadlo, byla erotogenní zóna. Sakra, napadlo ho. Jestli takhle reaguje každá na erotogenní zónu… „Já… už to neudělám. Ani jedno, ano?“ tišil ji. Anna se podívala za svá záda, pak na něj a nakonec na tu díru mezi nimi. Pomalu se začala posouvat zpět a nespouštěla oči z trávy. Nehýbal se. Nechtěl ji vyděsit.

„Víš… Já…“ zašeptala, když byla na dosah jeho ruky, ale nesáhla na něj a ani on se nepokusil sevřít její dlaň ve své. „Už nevrč,“ dodala prosebně a konečně se špičkou ukazováčku dotkla hřbetu jeho ruky, aby na ni obkroužila několik malých lehkých koleček.

„Nikdy,“ hlesl a ulevilo se mu. „Chceš tříšť?“ nabídl ji. Nejspíš oba potřebovali chvilku na vzpamatování se. Anna vypadala, že jí to došlo, a proto přikývla a odkašlala si. Vstal, co nejvíc pomalu, aby… Byl paranoidní. Dnes to bude zázrak, jestli se oba uvolní. Bál se dýchat, co kdyby zase začala šílet? Nebyla blázen! Asi se špatně vyspala. Tím atakem na její krk ji vyděsil a možná zaskočil. Třeba to nezná. Možná příště bude – ne, žádné příště nebude. Slíbil jí to.

 

***

Její orgány se z celého těla smrskly snad do žaludku. Nedokázala se zbavit pocitu, že ho cítí na hrdle. V jinou chvíli by to uvítala. Měla ráda jeho doteky, ale… Slet těch několika událostí, co se staly během té vteřiny. Vrčel, cenil zuby, držel ji násilím a… Přitiskla si kolena k bradě a snažila se nehoupat sem a tam, jako cvok. Není cvok. To ten pes. Ano, byl to jen pes. A tohle je její Richard. Ne ten pes, ale její Richard.

„Co to se mnou dneska sakra je?!“ štěkla, rozzuřená sama na sebe. Dívala se na něj, jak stojí v té malé frontě, hlavu klopí k zemi a ruce má strčené v kapsách khaki tříčtvrtečních kalhot. Občas zvedl hlavu, aby zkontroloval lidi před sebou, ale neotočil se, aby se podíval na ni.

Jo, přesně tak. Nedívej se na mě, jsem odporná… vzlykla v duchu a podívala se na nebe, aniž by zvedla hlavu. Někdo by řekl, že protočila oči, ale při těch slovech se jí pokaždé vybavil kreslený animáček a bulvy rotující skrz lebku – magor.

Tak to bude víkend. A už zítra to začne, pokud jí neoznámí, že si to po dnešku rozmyslel. Nedivila by se mu. Dnes by se asi nedivila vůbec ničemu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

16)  Anna43474 (07.06.2011 20:14)

Takže už se tomu začínají dostávat na kloub???
A co ta Alice???
Jaktože ji Emmett nepoznal???
Jsem brutálně zmatena
TKSATVO

Kristiana

15)  Kristiana (07.06.2011 19:04)

Na chvilku jsem si myslela, že se Anna přizná Ardymu k tomu napadení.
Jak to, že ji Emmett podle pachu nepoznal? Má Anna na krku ještě ten kousanec?
Víš, co je nejvtipnější? Ze začátku mě Richardova přezdívka Ardy hrozně pila krev, přišla mi jako komolení jeho krásného jména; a teď mu tak sama nejen říkám, ale přijde mi i dostatečně mužná a pěkná.
Už osmý den a pravda je pořád skrytá, dokonce se na ní začíná usazovat prach. Bojím se, aby na ni nepřišly pozdě.
Senzačn kapitolka, těším se na další.

MisaBells

14)  MisaBells (07.06.2011 19:02)

tak je hned líp, co?

Twilly

13)  Twilly (07.06.2011 18:48)

Ty moje Kuliočko, tebe nemít...

MisaBells

12)  MisaBells (07.06.2011 18:41)

ok, tak buď "i"

Twilly

11)  Twilly (07.06.2011 18:31)

:D :D :D :D :D :D tssssssss ... víš jak se to hezky čte? To o tom "i" a mě hele nech mě chvíli snít

MisaBells

10)  MisaBells (07.06.2011 18:28)

A jééé, tak to jsem zase něco vymňoukla :D Twilda zpychla :D
Bos... co se ti nelíbí, hm? ;)

Twilly

9)  Twilly (07.06.2011 18:19)

Bosi... chlap co myslí???? Když takovej exemplář najdeš, prosím dej vědět, postavíme mu pomník

Twilly

8)  Twilly (07.06.2011 18:17)

Tak teď pomyslně (a hlavně docela nepokrytě namyšleně) hážu svou hřívou ve stylu "heč, mě bylo polichoceno samotnou Mišutkou"

Bosorka

7)  Bosorka (07.06.2011 18:17)

Zatracený Richard! Cvak, blik...nic?

MisaBells

6)  MisaBells (07.06.2011 18:15)

To byla lichotka!!! Faaakt! Dokonale a pravdivě jsi to Šárince vysvětlila.

Twilly

5)  Twilly (07.06.2011 18:13)

Mišutko, teď nevím, jestli se mám urazit... to slovo na "i" ve spojitosti s mou ozubenou maličkostí v jedné větě ...

MisaBells

4)  MisaBells (07.06.2011 18:12)

Twildo, ty jsi tak inteligentní... Já tě nemít!!! Děkuju za pomoc!

Twilly

3)  Twilly (07.06.2011 18:10)

Šárko, já bych řekla, že se už do její vůně mísí vůně upíra a možná taky nebyla po směru větru. Já Mišutce věřím... Kuliočko, bylo to uáááááááááááááááá, zatraceně dobrý. Normálně jsem měla stažený žaludek s ní... skvělé

Nosska

2)  Nosska (07.06.2011 17:54)

Jejde, koukám, že se to zamotává ještě víc Už jsem se těšila, že jí Emmet poznal a ono zatim nic

SarkaS

1)  SarkaS (07.06.2011 17:46)

On ji nepoznal? Netvrdil že tu jedinečnou vůni pozná? Byl to vůbec Emmett kdo ji kousnul? Buď to byl někdo jiný nebo je první upír co zapomíná

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse - poster